!Recenze hry!Typickým příkladem toho, že ne všechny pohádky jsou radostné a krásné, ukazuje McGeeho Alenka, která se v podání prvního dílu zapsala do pohádek pro dospělé. Navštivte nitro psychicky narušené Emo lolitky.
Ta kudla není rozhodně ke krájení cibule, zdroj: ea.com
Jak jistě víte, tak v podání McGeeho byla říše divů přetransformována naruby. Z milé a nevinné Alenky se stala vraždící mašina, která neopovrhne příležitostí vytasit svou zkrvavenou dýku. Svět působí ponuře, avšak skrývá své krásy. Pakliže by se hra hodnotila podle pvrního dojmu, získala by Alice určitě vysoká hodnocení, a to zejména díky stylové prezentaci.
Začarovaný kruh skákání, sbírání a mlácení
Ačkoli není příběh nějak zvlášť silný, v jistém případě navazuje na předchozí díl, což může na nováčky působit chaoticky. Alenka není úplně psychicky vyrovnaná a zanedlouho se jí budou zjevovat halucinogenní výjevy, nehledě na to, že se brzy ponoříme do Alenčiny zvrácené mysli – říše divů. Ta je pod útokem temných výjevů Alenky, která je jako jediná schopna zabránit věčné zkáze, takže je čas tasit zbraně.
Je to tak, brzy po návštěvě říše divů, která zpočátku nepůsobí tak ponuře, uchopíme do ruky hezkou kudlu, jež se díky vysoké rychlosti nejspíš stane vaší nejpoužívanější zbraní. Pokud jste si až doteď mysleli, že jste se možná někde spletli a stále věříte v pěknou nenásilnou pohádku, můžu vás ujistit, že násilí se vyšplhá na vysoký schodek, což poznáte už po zhlédnutí intra. Hned po objevení prvního nepřítele začíná akční jízda, ve které si soubojů užijete vskutku dosyta.
Porovnejte hru s podobně zaměřeným filmem Sucker Punch!
Ve hře ovšem nebudete pouze bojovat. Značnou část herní náplně tvoří skákání. V podstatě je Alice: Madness úplně obyčejnou skákačkou, která svým konceptem nenabízí nic revolučního. Velmi často budete skákat na různé plošiny s pomocí Alenčiny schopnosti plachtění. Stačí ve vzduchu stisknout a držet tlačítko pro skok a přeletíte i na první pohled dlouhou propast. Občas vám bude dělat společnost věčně se šklebící kocour Cheshire (Šklíba), který vám třeba dá nějakou moudrou radu.
Pára dává křídla
Mnohdy jsou k mání tajné skrýše, jejichž vchodem je malý otvor ve tvaru klíčové dírky. Do něj se dostanete zmenšením a posbíráte bonusy v podobě zubů. Právě zuby tvoří hlavní sbírací část. Za ně si totiž můžete vylepšovat zbraně, a tak po rozbití různých nádob či truhel zůstávají zuby. Dále narazíte na střípky Alenčiny paměti, jejichž získáním se vám postupně odkrývá minulost hlavní postavy.
Alenka v poutech ďábla
Teď se chvíli budeme věnovat soubojům. Při nich ovšem nestačí pouze v kuse mlátit do nepřátel, ale je třeba taktizovat. V pozdější fázi se setkáte s nepřáteli, kteří mají tvrdý krunýř a jejich pacifikace je tedy obtížnější. Proto je třeba prolomit jejich obranu a následně zaútočit. Zbraní není mnoho, nicméně ke kudle za chvíli přibude mlýnek metající pepřové střely. Ten využijete k boji na dálku nebo k opepření prasečího rypáku, čímž si zpřístupníte důležitý bod k překonání překážky nebo nějaký ten bonus.
Další zbraní, která tvoří náhražku kladiva, je koňská hlava na tyči. Boj s ní je sice pomalý, zato ale velmi účinný, takže tato zbraň je dobrá k prolomení obrany nepřátel. To takovou bombou v podobě králíčka můžete nalákat pozornost nepřátel a následně stisknout spoušť nebo ji zkrátka použijete k překonání překážky. Když narazíte na silnější nepřátele, můžete ke své obraně využít deštník, který umí odrážet střely.
Nepřátelé jsou nadesignovaní hezky. Jeden z prvních (Insidious Ruin) mi dokonce připomněl styl Silent Hillu. To takový Eyepot je chodící konev, jejíž slabina tkví v oku, jímž hrdinčina kulka proniká jako nůž máslem. Čas od času se na scéně objeví tucet nepřátel najednou. Pokud tedy nestihnete dostatečně rychle reagovat a hodnota zdraví vám klesne na minimální hodnoty, bude vám umožněno použít chvilkovou abilitu zvanou Hysteria, kterou bych jedním slovem nazval masakr.
Skřet s vidličkou..ehm..minul
Alenka se s mocným řevem změní ve své zlostné alter ego a začnou jatka. Zlepší se vám vaše bojová schopnost, což s doprovodem hezké stylistiky, kdy vidíte jen tři barvy – černou, bílou a hlavně červenou, vypadá moc hezky. Nedosáhnete-li úspěchu ani v tomto případě, rozletí se Alenka na motýly a zopáknete si váš progres od posledního checkpointu.
Jak jsem již zmínil v samotném úvodu, dostala by Alice: Madness díky svému stylovému zpracování mnoho bodů. Nejenže se můžete kochat skvěle zpracovaným okolím (obzvlášť hezky je namodelovaný Londýn na samotném začátku hry), ale hra je doplněna povedenými animovanými sekvencemi, které dávají hře atmosféru. Celkový dojem ještě upěvňuje parádní soundtrack, který vás uvnitř zvrácené říše divů doprovází. Hezký efekt má i fyzika Alenčiných vlasů, které vlajou.
Verdikt
I když se hra někomu může zdát jako nápadem obdařený a zábavou napěchovaný počin, nejedná se o nic převratného. Máme tu další obyčejnou akční adventuru s prvky klasické plošinovky. Je pravdou, že herní doba je na současné poměry úctyhodná, ale na druhou stranu hráče bude doprovázet stereotyp začarovaného kruhu, který spočívá stále v jednom a tom samém – skákat, mlátit a sbírat. Nebýt tak skvostného technického zpracování, hry by si možná povšiml jen málokdo.
Alice: Madness Returns
Žánr: Akční adventura
Vývojář: Spicy Horse
Distributor: Electronic Arts
Multiplayer: Ano
Platforma: PC,PS3, Xbox 360
Česká lokalizace: Ne
Doporučená cena: 999 Kč (PC) – 1499 Kč (Konzole)
Hodnocení: *** 65 %
- Klady: Stylová grafika, soundtrack, Říše divů, Alice
- Zápory: Stereotyp, málo inovací
