×
FANZINE.cz

Antologie české městské fantasy. Pod kočičí hlavy se dostane jen málokdo

!SPECIÁL!S vydáváním antologií je to vždycky risk – povídky se čtenářům nemusí vůbec líbit. S vydáváním antologií, jejichž samotné téma je pro prodeje riskantní, je to vabank – bude to číst vůbec někdo?

Ilustrace na obálce antologie Pod kočičími hlavami Autor: Michal Ivan

Současný stav české fantastiky, jak jsme ji popsali v nedávném článku, se za poslední tři roky sice změnil, ale zase ne nijak zázračně. Antologie Pod kočičími hlavami od zkušených editorů Ondřeje Jireše a Antonína K. K. Kudláče se proto stále dá považovat za aktuální. V roce 2007 se tito dva pánové, hledíce na stále větší import městské fantasy do Česka, rozhodli prolomit ledy i na domácí scéně a dát dohromady sbírku, která by shrnula všechny dosavadní tendence tohoto subžánru u nás. Navzdory ambicióznímu plánu, výsledek nebyl neočekávatelný: Češi se zahraničním autorům dokážou s přehledem vyrovnat, jenom ne v městském prostředí. Tedy až na čestné výjimky.

Povídky, které se strefily do žánru

Při hodnocení antologie Pod kočičími hlavami se člověk musí rozhodnout, proč vlastně knihu na počátku vzal do ruky. Chtěl si přečíst městskou fantasy? Nebo mu byl subžánr ukradený a šlo spíše o kvalitní počtení? Podle odpovědí se radikálně liší dělení uspěl/neuspěl, což je už prvním (a největším) kamenem úrazu celé knihy. Jelikož nám jde ale o tu metropoli, budeme se držet prvního žebříčku.

Z celkových třinácti povídek splnily zadání na sto procent vlastně jen čtyři. Renčínova Ukolébavka pro město krys (vyšla i vloni v autorské sbírce Beton, kosti a sny), Hra na tiché léto poetické dámy Františky Vrbenské, čarodějnická Všude je voda Petry Neomillnerové a kratičký Muž bez medových koláčků Martina Koláře (vyšel už v Kočasu 2001). Za jistých podmínek by se ke čtveřici dala přiřadit i Kočího Kdo tancoval s povětrnou vílou a Bůžek a stín Lucie Lukačovičové. Všechny texty v sobě obsahují jakousi esenci města, kterou by měla být městská fantasy načichlá, ačkoliv některé více a jiné méně. Každý z příběhů rovněž výborně pracuje s atmosférou, která je temná, místy depresivní, vyvěrá ze špinavých koutů a vzlíná z kanalizačních mříží.

Ondřej Jireš & Antonín K. K. Kudláč eds.: Pod kočičími hlavami

Zatímco Pavel Renčín je takový jako vždy, Františka Vrbenská, známá svým poetickým vypravěčským stylem, prodala vílí věneček do vetešnictví a za útratu koupila svému hrdinovi, šestnáctiletému výrostkovi ve městě, které se už dvacet let pomalu rozpadá, něco k jídlu. Petra Neomillnerová svým syrovým stylem a volbou pointy snad již nikoho nepřekvapí, přesto je Všude je voda zajímavá alternativa k Zaklínačce Lotě. Téměř neznámý Martin Kolář příjemně překvapí svým vybroušeným textem o jednom nebezpečném podchodu a Jakub D. Kočí, o jehož esenci města by se dalo pochybovat, spolehlivě zmate zavádějícím názvem. Lucie Lukačovičová, ke svému překvapení jedna z mála autorek městské fantasy u nás, se vrací do svého oblíbeného Japonska, tentokrát s duchařským příběhem.

Povídky, které se strefily do prostředí

Ačkoliv se městská fantasy odehrává ve městě, to, že svůj příběh zasadíte do ulic osady větší než pár tisíc obyvatel, ale neznamená, že jste skutečně vytvořili urban fantasy. Na to dojelo mnoho autorů, v čele s takovými matadory jako Jaroslav Mostecký a Jiří W. Procházka. Oba pánové vytvořili velmi kvalitní fantasy příběhy, které se budou skvěle vyjímat v sebraných autorských povídkových sbírkách, nicméně Pod kočičími hlavami dělá Ostří času, příběh o cestování ze současnosti do středověku za účelem zavření brány pekel, a Sto patnáct a čtvrt dne, povídka o prolínání naší reality s pseudo-tolkienovskou, jen neplechu.

Obsah antologie Pod kočičími hlavami:

  • Pavel Renčín: Ukolébavka pro město krys
  • Lucie Lukačovičová: Bůžek a stín
  • Alexandr Kazda: Můj dům, můj hrad
  • Miroslav Žamboch: Oběti a vrahové
  • Františka Vrbenská: Hra na tiché léto
  • Filip Gotfrid: Druhá protisměrná
  • Petra Neomillnerová: Všude je voda
  • Jiří Walker Procházka: Ostří času
  • Michal Špaček: Bitva o Anděl
  • Martin Kolář: Muž bez medových koláčků
  • Jaroslav Mostecký: Sto patnáct a čtvrt dne
  • Jakub D. Kočí: Kdo tancoval s povětrnou vílou
  • David Bimka: Ta, která chodí třikrát

Vůbec, prolínání paralelních světů, případně hrátky s časem, se v antologii opakují hned několikrát. Přitom oba pánové editoři v jedné z předmluv k povídkám sami přiznávají, že to pro městskou fantasy není zrovna klasická výchozí poloha. Alexandr Kazda se svým textem Můj dům, můj hrad o převtělování duší staveb bohužel nenašel ani zajímavý nápad, ani zajímavé zpracování. O něco lépe, i když ne dokonale, na tom je Filip Gotfrid, sporadický povídkář známý svou tvorbou především z časopisu Pevnost. Jeho Druhá protisměrná připomíná jeden z městských mýtů, o kterém by se mohl rozepsat Petr Janeček v Černé sanitce. Místo Péráka si však známý knihkupec vybral motiv tramvaje, která vás za určitých podmínek doveze úplně jinam, než jste chtěli jet.

Ani taková špička jako Miroslav Žamboch se městské fantasy nedokázala přiblížit víc jak na krok. Přestože i tady na každém rohu ulice čeká hutná atmosféra v rouše detektivního příběhu a s tělem extravagantního hlavního hrdiny, pod kočičí hlavy se nedostaneme.

Ti, jež šli mimo úplně

Jako poslední chybí do výčtu třinácti povídek dva zvláštní případy, z nichž oba by se daly považovat jak za největší prohru, tak za největší výhru antologie – jako vždy záleží na pohledu čtenáře. Až surrealisticky působí hloubavá povídka opět nepříliš známého autora, Davida Bimky, Ta, která chodí třikrát. Město se tu objeví jen na kratičký okamžik a v příběhu nenese prakticky žádnou roli. Bohatství ovšem tkví v tom, z čeho těží všichni začínající autoři. Z nevypsané a nekočírované fantazie, která se nechává unést až k hořkému konci.

Zvláštním případem zvláštních případů je Bitva o Anděl Michala Špačka. Autor orčích „anti-fan-fiction“ z Tolkienova světa si přitáhl poněkud starší postavu, cynického opilce s velkým balíčkem bonusů k tomu, Vosáka. Hrdinu povídkové sbírky Den Vosáka, která vyšla letos v edici Pevnost snad netřeba představovat.

Neúspěšní

… tak si mohou připadat oba pánové editoři tři roky po vydání antologie Pod kočičími hlavami. Čtení je to sice vcelku pěkné, ale žádná velká kvalita se nekoná. Dokonce ani tržby nedostály svých očekávání, jak prozradil Ondřej Jireš na Conventiconu 2010. Vody městské fantasy u nás kniha zrovna dvakrát nerozbouřila, na druhou stranu je alespoň ani nijak neznečistila. Alespoň to má krásnou grafickou úpravu a atmosférické fotoilustrace uvnitř.

Název originálu: Pod kočičími hlavami
Editoři: Ondřej Jireš, Antonín K. K. Kudláč
Obálka: Michal Ivan
Ilustrace: Jaroslava Chalásová
Počet stran: 464
Vazba: vázaná
Rozměry: 145 x 210 mm
Vydal: Triton, Praha 2007
Doporučená cena: 329 Kč

Hodnocení: **** (70 %)



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..