Jak bude naše společnost vypadat za pár desítek let? Jak se dokáže vymstít zvědavost a snaha překonat zamčené prostory? Milovat se dá kdokoli. Pokud ještě někdo věří, že Měsíc je beztvará koule bombardovaná meteority, je na omylu. Velká porce audiopovídek přichází.
Rádio, Foto: Petr Hortvík
Pavel Červenka ve své povídce Dohoda vsadil vše na jednoduchou hříčku se čtenářem a vyplatilo se mu to. Svěží, jednoduchá a přesto zajímavá povídka si pohrává s motivem, jak to asi na tom Měsíci bylo, když tam poprvé přistáli Američané. Hlas Jaroslava Someše velice věrně vystihuje příjemného, velmi slušného a skromného Měsíčňana, čímž mu dodává tvar a perfektní obraz, aniž by jej autor popisoval.
Povídka vlastně nemá ani pointu, ani ji nepotřebuje. Posluchač bude ohromen už od první věty a z údivu nevyjde až do úplného konce. Už se pak nikdy nepodívá na měsíc, aniž by nezapochyboval. Elegantní metodou autor vyřešil otázku, zda jsme ve vesmíru sami, a jak by asi mohl probíhat kontakt s mimozemskou rasou.
Povídková hříčka je příjemně humorná, aniž by tento pocit autor podporoval nějakými gagy. Pobavení přichází samo, větu po větě a povídka bude končit spokojeným posluchačovým úsměvem, podobným tomu, který asi musel mít na své tváří Měsíčňan, když Američané znovu nasedli do svého vozítka a odfrčeli zpět domů.
Milovat se dá kdokoli
Druhá povídka nedodržuje žánrovou čistotu a po klasické a humorně laděné sci-fi nastupuje niterní introspekce Pavla Urbana. V několika minutách nás autor protáhne vnitřním světem jednoho člověka. Název povídky zní velice tajemně, až mysteriózně, ale ničeho z toho se posluchač nedočká. Otaku je japonský výraz pro počítačového nadšence. To pak trochu napoví a především pomůže při vnímání celého díla.
I japonský Otaku sjíždí Topzine, Zdroj: Pavel Cizner, Topzine.cz
Povídka ubíhá rychlými a časově odměřenými úseky ke svému podivuhodnému konci. Jak je již u Pavla Urbana zvykem, povídky nezakončuje přehnaně drastickou pointou, která by posluchače zmrazila. Pro jeho tvorbu je typická symbolická tečka ve stejné tónině, v jaké vyprávěl celý příběh. Stejně tak končí i Otaku – tiše, mile, naléhavě, stejně jako probíhá život hlavního hrdiny.
Smrt je jen návrat do koloběhu
Cyklus Jiřího Máchy je epickým příběhem veliké hloubky a úctyhodnosti. Autor dokázal na malém formátu vybudovat přímo dechberoucí kulisu budoucího světa, který vnímá mladý muž pracující v domově důchodců. Kyberpimplantáty jsou běžnou součástí medicíny a není starce, aby jeden a více v sobě neměl zabudovaný.
Hlavní hrdina funguje jako zprostředkovatel tohoto světa, jeho průvodce a objevitel, avšak význam je mnohem hlubší a posluchač musí znát trochu řeckou mytologii, aby všechno pochopil. Autor hraje vabank a bez znalosti konkrétního faktu nebude mít dílo takový účinek.
Tváří se jako velice zajímavá, příjemná a lehce zábavná povídka, která ukazuje prvoplánově život v budoucnosti. Přesto se pod povrchem kulis skrývá elegantní a hluboký příběh, který se táhne celou délkou povídky, ale naplno vyplyne na povrch až v závěru. Velice profesionální odhalení pointy tak nezáleží na nějakém bafanci na posluchače, ale autor po celý příběh vybudoval něco takovým způsobem, že mu stačí jediný šťouch, jediné slovo, aby vše zapadlo tam, kam má a posluchač seděl s pusou otevřenou.
Povídka je vynikající záležitost, dostatečně náročná i přístupná pro pochopení. Čtvrt hodiny bude posluchač jen sedět, ani nemukne, dokud autor Cyklus neukončí.
Nespravuj to, co není rozbité a už se vůbec nehrab v tom, čemu nerozumíš
Zná to asi každý. V počítači je spousta souborů a složek, které vůbec nic neumí, ale když jednu jedinou smaže, celý systém se mu sesype jako domeček z karet. Neznalost neomlouvá, manuál k počítači je. Lidé se zkrátka rádi hrabou v neznámém a zakázaném a jejich domácí PC je první směr, kam se podívají.
Tady si někdo koleduje o modrou smrt…, Foto: Marián Luha, Topzine.cz
Hacker už je takový člověk, který ten svůj počítač zná dokonale, ale touha se hrabat v něčem neznámém mu vydržela, a tak se začal nabourávat co cizích programu. Jaroslav Maxa vystavěl svoji povídku právě na těchto dvou atributech. Zkušený hacker si udělá z mozku externí disk a pak se v tom začne hrabat. Celé dílo připomíná ono šťourání se v něčem, čemu dotyčný nerozumí, až se něco stane. Posluchač bude celou dobu napjatý, kdy už se něco stane, pokazí či porouchá. A ono nic.
Napětí vydrží až do konce. I když to na první pohled nevypadá, děj postupně graduje, až se překlopí do poněkud rozplizlého konce. Kdyby byl kratší, vůbec nic by se nestalo. To je však jediná skvrna na jinak čistém štítu tohoto díla. Jednoduchá a napínavá hra napsaná evidentně tím, který se buď v počítači rád hrabe, či následně uklízí následky, je výmluvným vypořádáním s tímto zajímavým fenoménem. Hacker potěší i zaujme. Na svou délku tak akorát.
Sci-fi povídky si můžete poslechnout na Českém rozhlasu Leonardo v závěru pořadu Nula-jednička, v premiéře vždy v pondělí od 9 hodin, v repríze od 18 hodin. Pořad si můžete kdykoliv stáhnout z Rádia na přání nebo odebírat jako podcast. K dispozici je i speciální archiv starších odvysílaných povídek, v němž najdete i Dohodu od Pavla Červenky, Otaku od Pavla Urbana, Cyklus od Jiřího Máchy a Hackera od Jaroslava Maxy.
