Skokan není jenom drobná žába plašící houbaře po lesích, když se jim při sbírání hřibů něco hne pod rukama. Skokan není jenom osoba plašící záchranné sbory balancováním na římse výškové budovy. Skokan může být i nehmotný duch, který se chce pomstít, protože on se duchem vlastně vůbec stát nechtěl.
Ilustrační foto. Foto: Petr Hortvík
Skokan zavádí čtenáře do alternativní České republiky. Ona tedy moc alternativní není – v povídce vystupují čeští vědci, kteří jsou šikovní, mají dobré nápady a ty jim dokonce vycházejí. A také hrabiví politici, kteří neváhají pro svůj prospěch udělat cokoliv. Od reality se liší jenom vynálezem na přenášení lidské mysli do těl jiných živých tvorů.
Hlavní hrdina – vědec v nehmotné podobě se celou povídku žene za jediným cílem – pomstít se vrahům jeho kolegy a vlastně i jeho samotného. Ti, kteří za tento čin můžou, vědí, že po nich jde nehmotný duch schopný posednout kohokoliv, kdo není očkovaný, a tak se rozjíždí divoký lov.
logo Českého Rozhlasu Leonardo
Zápletka není příliš originální, je poměrně jednoduchá, občas trochu skřípe, ale o to víc se autor soustředí na ovládání lidí jejich posednutím. Hrdina střídá těla, která jsou krásně vykreslená, čímž se divákům naskýtá ironický pohled do soukromí různých lidí. Tyto výlety působí občas komicky, zejména pak komentáře hlavního hrdiny.
Jak se smyčka okolo hrdiny utahuje, zvyšuje se i napětí, které vrcholí krásným finišem, ve kterém se naplno využije dramaturgické zpracování celé povídky. Oproti předchozím povídkám je Skokan Jana Vavřičky jednak skoro hodinový rozdělený do tří částí a jednak byl přímo zdramatizován. Místo jednoho hlasu, na který byli posluchači zvyklí, se jich objevuje několik. Každá z postav tak dostává ryzí, autentický charakter. Samotná pointa povídky by vyzněla velice plytce, kdyby ji četl jeden hlas. Zapojením více osob vzniká z konce povídky jedinečné rozuzlení, které si užijí všichni posluchači. Začíná pomalu, tam, kde by se dalo očekávat nějaké prudké rozuzlení, autor pozvolna uvolňuje informace a pomalinku ve čtenáři buduje vědomí, že to dopadne jinak, než se zdá. Samotný konec je krásnou ukázkou, jak se dá dobrá pointa ještě zkvalitnit dobrým nápadem celou povídku zdramatizovat.
Po doznění závěrečné znělky bude čtenář ještě dlouho vstřebávat poslední slova postav, bude se smát, radovat a veselit. Nejenom z konce samého, ale i z jeho provedení. Ten čas směřující k pointě stál za to.
Povídku Skokan od Jana Vavřičky si poslechněte na Českém rozhlasu Leonardo v závěru pořadu Nula-jednička, v premiéře v pondělí od 9 hodin, v repríze od 18 hodin. Pořad si můžete kdykoli stáhnout z Rádia na přání nebo odebírat jako podcast. K dispozici je i archiv starších odvysílaných sci-fi povídek.
