Britský spisovatel Anthony Burgess za svůj život napsal kromě zhruba třiceti románů také několik titulů literatury faktu či román ve verších. Přesto se do povědomí lidí zapsal jako autor Mechanického pomeranče. Čím se právě tento román vymyká?
Co je to zlo?, zdroj: distibutor filmu
Burgess čtenáři ukazuje svou vizi nedaleké budoucnosti. Na ulicích není bezpečno a po setmění se po městě potloukají bandy nedospělých výrostků, které ohrožují počestné občany. Mezi takové patří i Alex se svou partou. Po západu slunce vyrážejí za zábavou, v jejich případě drogami, výtržnostmi, znásilňováním a násilím páchaným na nevinných obětech.
Problém nastane ve chvíli, kdy společníci Alexe zradí a ten se dostane do rukou spravedlnosti. Má si odsedět čtrnáct let ve vězení, avšak jednoho dne jej navštíví ministr vnitra a nabídne mu zkrácení trestu, pokud dobrovolně podstoupí léčebnou terapii, po níž už nebude schopen páchat trestné skutky.
Je libo vymýt mozek?
Autor čtenáři předhazuje dvě rozdílná chápání zla. Alex bezpochyby za mříže patří, protože za vše, co spáchal, jiné potrestání ani nezaslouží (leda snad smrtící injekci nebo elektrické křeslo, ale román se přece jen odehrává v konzervativní Velké Británii, tyto alternativy tedy nepřipadají v úvahu). Na druhou stranu, trest, kterého se mu dostane, daleko překračuje vinu.
Léčebná terapie ve skutečnosti neznamená nic jiného, než zvrácené útoky na Alexovu mysl konané ve jménu vyššího dobra. Lékaři odsouzenému nejdříve nitrožilně aplikují jakési sérum a poté jej řemeny přivážou na židli a nutí jej sledovat filmy zobrazující nejhorší formu násilí. Alex pak při pokusu o trestný čin, nebo dokonce při myšlence na krádež, znásilnění či boj – byť v sebeobraně – upadá do mdlob a cítí nepřekonatelné nutkání ke zvracení.
Burgess si pohrává s ideou, že i samotné sklony ke zlým činům, vychází z podstaty člověka a záleží jen na charakteru daného jedince, zda se jim podvolí, nebo je v sobě potlačí. Když pak někdo dotyčného možnosti volby zbaví, připraví jej zároveň i o část toho, co činí lidskou bytost lidskou bytostí a tím ho degraduje na nižší stupeň existence, jakéhosi stroje bez vlastního uvažování – mechanického pomeranče.
Přesto může mít čtenář pocit, že autor udržuje mírný odstup. Jednání vlády sice odsuzuje, ale zároveň ponechává možnost s jejími praktikami do jisté míry souhlasit. Jak se s tím dotyčný vypořádá už nebere jako svou starost, ale předává ji do rukou jeho svědomí a morálního úsudku.
Tolkuju, jak mi bejk narost
Mechanický pomeranč tvoří výjimku i po jazykové stránce. Anthony Burgess vymyslel osobitý jazyk týnů, neboli mladých. Nová slova přejímal především z ruštiny a tím se také nejvýrazněji liší český překlad od původního románu. Překladatel Ladislav Šenkyřík od tohoto ustoupil a z důvodů lingvistických i historických raději vycházel z angličtiny, němčiny, polštiny či romského jazyka.
„Mlíkovali, drogovali a blbali tam převážně týni (týni sme říkali všem těm, co jim ještě nebylo dvacet), ale bylo tam i pár ouldanějších, hjumaníků i čín (ale nikdy žádný buržousti), smáli se a tolkovali spolu u baru. Z účesů a volně střiženejch dresů (většinou obrovský pletený svetry) se dalo odhadnout, že jde o lidi z televizního studia za rohem.“ (str. 30)
Teenagerovská mluva tvoří ze začátku velkou překážku. Na konci knihy se sice nachází slovník, avšak neustále listování z textu do slovníku a zpět zdržuje. Chvíli trvá, než nová slova přejdou čtenáři do krve, avšak po několika stranách a zapamatování si nejfrekventovanějších výrazů už četba ubíhá naprosto plynule a bez zádrhelů. Může se dokonce stát, že se jazyk týnů usadí člověku pod kůží natolik, že si jej osvojí a bude se ho naopak muset nějakou dobu zbavovat.
Pozor na znechucení
Přemíra agresivních pasáží s mnoha násilnickými činy bude patrně vadit slabším povahám. Autor sice žádnou takovou scénu nepopisuje do detailů a v naturalismu se nevyžívá, ale i tak se toho na některé může navalit mnoho. Přesto tyto scény nepůsobí samoúčelně a jen potrhují zrůdnost chování pubertálních mladíků i vládních pověřenců.
Mechanický pomeranč právoplatně patří mezi klasická díla. Idea zaujme i náročnějšího čtenáře a ostatní minimálně donutí o ní přemýšlet. Jen tak si román přečíst a na pár minut nad ním nezauvažovat snad ani nelze.
Název originálu: A Clockwork Orange
Český název: Mechanický pomeranč
Autor: Anthony Burgess
Překlad: Ladislav Šenkyřík
Obálka: Jaroslav Fišer, Pavel Hrach
Počet stran: 192
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 130 x 205 mm
Vydal: Euromedia Group – Odeon, Praha 2010
Doporučená cena: 229 KčHodnocení: ***** (90 %)
