×
FANZINE.cz

Desatero hororového fanouška aneb Připravujeme se na dokonalý divácký zážitek

Sliby se mají plnit (nejen o Vánocích). Možná si vzpomínáte na desatero fanouška hororů a slib, že se k němu ještě vrátím. Pokud jste se zhrozili nad představou dalšího nekonečného výčtu filmů a žánrových konvencí, vězte, že dnešní díl bude trochu oddychový. Budeme si totiž připravovat tu správnou diváckou atmosféru.

Ilustrační foto. Zdroj: fearofhorror.blogspot.com

Na začátek citace jednoho moudrého muže (kdo uhodne jeho jméno, získá u mne malé bezvýznámné plus), který řekl: Sebelepší horor přestává být hororem, pokud pro něj nepřipravíme ty správné divácké podmínky. Jednoduché, leč pravdivé. A jelikož fanouškové jsou tvorové přirozeně  inteligentní a moudří, nezůstaneme u jednoduchosti, ale trochu si to zkomplikujeme. Naše desatero je k tomu ideálním prostředkem.

První přikázání: Vždy a za jakýchkoliv okolností se budu snažit navodit si pro sledování filmu tu správnou atmosféru
Alfa a omega našeho počínání. Nic nedokáže zkazit divácký zážitek tak, jako přítomnost rodiny, dítě kopající do vaší sedačky v kině nebo sousedova sekačka na trávu.

Topzine.cz pro vás připravil hororový speciál, který vás bude pravidelně  provázet všemožnými zákoutími tohoto žánru. Dostanete nejenom tipy na působivé snímky, ale dozvíte se i nejrůznější žánrové zajímavosti a charakteristiky. Speciálem vás bude provázet Tomáš Marek.

Jak na to doma: V první řadě odstraníme z našeho audiovizuálního dosahu mladší sourozence (ty zabavíme hračkami) i starší sourozence (těm dáme peníze na pivo). V druhé řadě eliminujeme sluneční svit a jakékoliv další vnější zvukové efekty. Pokud nemáme k dispozici kvalitní zvukový systém nebo domácí kino, jednoduše si vystačíme se sluchátky a dobrým monitorem. Ideálně tedy sledujeme horory, když jsme doma v noci sami.

Jak na to v kině: V kině nám odpadají starosti s rušivým světlem nebo nekvalitním zvukem/obrazem. Nepříjemnosti nám můžou dělat jen nevychovaní spoludiváci. Zde je důležité zachovávat klid a zásady správného chování. Slušná prosba o umravnění rušivých jedinců dokáže divy. Pokud ani to nepomůže, nezbývá, než se obrátit na pořadatele. Platíte těžké peníze za vstupenky, takže se nebojte si za ně vydobít slušné prostředí.

Jestliže bydlíte v nějakém takovém domě, máte vyhráno Zdroj:flickr.com

Druhé přikázání: Nikdy nebudu na horor koukat ve společnosti dalších jedinců
Trochu ošemetné pravidlo, které z nás dělá podivíny a nespolečenské excentriky. V žádném případě se nenecháváme přemluvit ke společnému sledování hororu. Jedinou vyjímkou je společnost jiného hororového fandy.

Jak na to doma: Přítelkyni nebo přítele taktně odsuneme na vedlejší kolej, ale tak, aby se necítil ublížený. Zabavte je jinou činností, která nebude vyžadovat vaši přítomnost. O zhoubnosti sledování hororů s rodinou nemusíme ani diskutovat (netřeba rodiče děsit ještě víc, než obvykle).

Jak na to v kině: Jednoduché pravidlo, hromadná návštěva kina s přáteli rovná se hromadná  katastrofa. Z filmu nebudete mít zhola nic.

Třetí prikázání: Budu si vybírat jen takové snímky, které jsou kvalitní po obrazové i filmové stránce
Pamatujte, že dobrý obraz a zvuk dokáže i z průměrného snímku udělat skvělý zážitek. Co se týče kvality samotných filmů, vyhýbáme se většinou televizní produkci. Dobré je se orientačně řídit hodnoceními ve filmových databázích (imdb, rottentomatoes, metacritics a jiné)

Jak na to doma: V nejlepším případě samozřejmě originální film (spousta filmů vychází v levných edicích a dají se koupit běžně v trafikách za přijatelné ceny). Nebudeme tu rozebírat legálnost a nelegálnost jinak nabytých filmů (to ať si každý vyřeší sám se sebou), ale když už nic jiného, vyvarujte se všech pochybných kinoripů, videokamerových nahrávek a jiných ohavností.

Jak na to v kině: Zajdu k pokladně kina a koupím si lístek (zde by byl smajlík, kdybych je do svých textů používal).

Slunce, úhlavní nepřítel každého hororového fandy. (z filmu Jezero smrti) Zdroj: distributor filmu

Čtvrté přikázání: Pokud mám možnost jít na horor do kina, nerozmýšlím se a jdu!
Co dodat. Snad jen, že sebelepší domácí kino nenahradí kvalitativně zážitek z kina (teda pokud není opilý promítač).

Páté přikázání: Nikdy nehledám logiku v chování postav a v ději
Největší radostí hororového kritika je hrabat se v logice filmu. Stačí se podívat do již zmíněných databází a vyhledat si u nějakého hororu komentáře s nízkým hodnocením. V 90% tam najdete větu „postavy se chovaly nelogicky“ nebo její variace. Kdo hledá logiku v hororech, nepochopil vůbec pravidla žánru. Horor je o napětí, zábavě a strachu. Koho zajímá, že ta ženská jde přímo do pasti nebo že ta partička teenagerů si udělala piknik na starém indiánském pohřebišti. Ty postavy dělají přesně to, co chceme aby dělaly. Dostávají se do nebezpečných a nepříjemných situací, a my z toho máme potěšení.

Šesté přikázání: Vždy budu vyhledávat v první řadě originální znění
Ruku na srdce, český dabing je většinou hloupý, bez emocí a nepovedený. Co si budeme namlouvat, skřeky a výkřiky budou vždy lepší v originálním znění. Nemluvě o tom, že český dabing často úplně eliminuje ruchy ve filmu (a to je mnohdy u hororu, kde zvuk je velice důležitý, dost zásadní problém).

Křičme v rytme (Scream). Zdroj: distributor filmu

Jak na to doma: Jak už jsem psal výše, nejlepší cesta je samozřejmě pořídit si originální film. Vím o čem mluvím, jednou jsem byl svědkem sledování Rosemary má děťátko, které bylo v originálním znění, do toho dva bezbarvé hlasy bez emocí simultánně překládaly do ruštiny, na obrazovce šly anglické titulky bílou barvou a přes ně české, žlutou barvou. Pěkný cirkus to byl.

Jak na to v kině: Někdy to jde dost těžko, protože v české distribuci je film třeba jen dabovaný. V poslední době je ale pravidlem, že pár kopií zůstane v originálním znění a některé multiplexy je občas promítají (například ve Slovanském domě). Naštěstí je horor stále okrajovým kinematografickým žánrem (a tudíž se nevyplatí dabing), takže ty pravé skvosty, stejně jinak než v originále neuvidíte. Navíc cílová divácká skupina nepočítá s dětským publikem, což nám také hraje do karet.

Sedmé přikázání: Nebudu se stydět za adekvátní hlasové projevy během filmu
Toto pravidlo je zcela individuální. Někdo se rád leká a křičí u toho, někdo jen poskočí v sedačce. Hlavní je, že za jakýkoliv projev úleku, znechucení (ne nad kvalitou!) nebo strachu se nikdy a nikde nebudu stydět. Kdo se nerad leká, čte asi špatný článek.

Jak na to doma: Pokud tím neprobudím nebo nevyděsím k smrti spící okolí, můžu si řvát, jak chci. Jen je dobré mít na paměti, že existuje něco jako rušení nočního klidu.

Jak na to v kině: Pokud svými projevy nebudu permanentně vyrušovat okolí, sem tam nějaký vykřik nebo pazvuk je na místě. Když se vám poštěstí narazit na dobré publikum, nebudete v těch projevech sami. Situace, kdy nadskočí celý sál, jsou pak k nezaplacení.

Osmé přikázání: Nikdy si nebudu předem zjišťovat podrobný děj filmu, zvraty a zejména pointy
Dělání pravého opaku tohoto pravidla je snad nejhorší způsob, jak si zkazit filmový zážitek. Jak už víme, horory jsou o pointách, zvratech a nečekaných momentech. Když si o nich přečtu předem, těžko mě to pak při sledování překvapí, že? Na druhou stranu je vhodné si alespoň přečíst téma filmu, který chci vidět, a s tím pak upravit svá očekávání.

Deváté přikázání: Nenechám se ovlivňovat distribučními překlady názvů filmů
Jezero smrti (Eden Lake), Pekelník (Hellraiser), Princ bez království (Devil’s Backbone), Grindhouse: Auto zabiják (Grindhouse: Death Proof), Smrt přichází v bílém (Dead End), Pach krve (Wrong Turn). Mám pokračovat? Nad distributorskými překlady zůstává někdy rozum stát. Nejlépe se jimi vůbec neřídit.

Desáté přikázání: Zombie budu zásadně zneškodňovat oddělením hlavy od těla
Zde nepomůže nic jiného, než staré dobré přísloví, že chybami se člověk učí. Pokud uděláte chybu při zneškodňování zombíků, budete nejspíše mrtví.

Čas vypršel, dnes budu ukamenován za rozsáhlost článku. Chtěl jsem ale mít všechno pěkně pohromadě. Od nynějška tedy kromě abecedy, malé a velké násobilky a vyjmenovaných slov budete umět i toto desatero. Ale abych nebyl za tyrana, tak vám tu velkou násobilku odpustím.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..