×
FANZINE.cz

RECENZE: Fantasy bichle Tada Williamse. Válkou i hrdinstvím nasáklý Trůn z dračích kostí

Tad Williams: Trůn z dračích kostíPsát klasickou fantasy ve stylu Tolkiena je sebezničující práce, protože šance, že překonáte legendu žánru, roste do záporných hodnot. Jenže pořád ještě nevymřeli autoři, kteří se o podobný boj s větrnými mlýny alespoň snaží. A třeba Tad Williams patří k těm, kteří v tomto boji mají hodně co nabídnout.

Ilustrace na obálce Autor: Michael Whelan

Trůn z dračích kostí je prvním dílem dnes již klasické fantasy série Jasný osten, Žal a Trn (dříve Vzpomínka, Žal a Trn), kterou nám v českém překladu přihrálo nakladatelství Laser poprvé už v polovině 90. let. Přestože od té doby uplynula už slušná řádka let a na scéně se objevila nová generace autorů, tahle fantasy zdánlivě nezestárla ani o jediný šedivý vlas. Nyní má možnost po ní sáhnout nová vlna čtenářů a byla by pouze jejich škoda, kdyby se nenechali zlákat.

Příběh prosťáčka Simona, pomocníka v kuchyni královského hradu Hayholtu, se na první pohled podobá mnohým osudům spousty dalších literárních hrdinů. Chlapec, zpočátku značně podceňovaný, se dostane do potíží, které jej zocelí a donutí jej k činům, o nichž do té doby jen snil. Není to špatný příběh, ačkoliv s originalitou se rozhodně nepotkal. Pro Simonovo dobrodružství, které začíná opuštěním hradních zdí, však existují důvody, které by si rozhodně pro svou kariéru hrdiny nevysnil. Království bičuje krutovláda nového panovníka Eliáše, který se neštítí přiložit meč na hruď ani svému mladšímu bratru Jošuovi.

Jenže kromě sourozeneckého souboje trápí obyvatele Východního Ardu i nevídané rozmary počasí, bytosti považované za protagonisty těch nejhorších pověstí a další těžko pochopitelné výjevy, jež nemohl způsobit člověk. Zdá se, že Eliáš v touze po moci uvolnil zlo, které se jen těžko nechá ovládnout. A ani dobrá duše Simon takové zlo nemůže zastavit holýma rukama.

obálka Tad Williams: Trůn z dračích kostí

Už zelená obálka s chlapcem, který utíká se zraněným „dítětem“ (ve skutečnosti je to dospělý troll) v náručí polorozpadlým městem, napovídá, že na mírumilovnost Tad Williams zrovna netrpí, první strany Trůnu z dračích kostí vás však mohou nepříjemně zaskočit a mnohé také odradit od další četby. Chytání žab nebo zběsilý průjezd povozu totiž patří k nejdramatičtějším událostem první čtvrtiny knihy. Vyplatí se však vytrvat a zároveň poctivě sbírat informace o světě, do nějž Williams svůj příběh zasadil. Teprve s postupem času, kdy má čtenář alespoň hrubou představu o Východním Ardu, nechá autor mladíka Simona málem umřít strachy, vykonat jeho první hrdinský čin a přijít o domov, to vše ve velmi rychlém sledu v uvedeném pořadí.

Od té doby čtenář hlavu od románu neodlepí, dramatické situace střídají důležité události a motivy předchozích dějů získávají alespoň zdánlivý tvar, aniž by logika musela žádat odškodné. S mírou Simonových potíží roste velikost Williamsova světa, jeho barvitá historie i pohnutá současnost. Ukazuje se, že vše zmiňované v dlouhé expozici románu je pouhým zlomkem toho, co čtenáři Východní Ard nabízí. Nepřátelství mezi porobenými královstvími, bolestivá genocida Sithů (jakýchsi Williamsových elfů), tajuplnost prastarého lesa Starosrce, ale i lidové písně, svátky a zvyky lemují příběh po obou stranách, a tak čtenář ani nemá šanci, že by snad z myšlenek na Williamsovo univerzum vyklouzl. Přitom spousta dotazů zůstává zatím nezodpovězených, mnohé zápletky teprve dojdou ke svému rozluštění a jednotlivé vztahy mezi postavami se rozhoří naplno.

Právě postavy jsou další pozoruhodnou esencí Trůnu z dračích kostí. Na stránkách románu pobíhají desítky více či méně důležitých osob obého pohlaví a nejrůznějších ras, přičemž pro čtenáře díky jejich živému vyobrazení není problémem je od sebe rozeznat.

Kupříkladu Simonův pozdější průvodce troll (čti: trpaslík) Binabik patří mezi největší taháky románu. Ačkoliv Binabik pochází původem z chladných hor, projevuje tolik srdečnosti a obětavosti, že by mu ji nabbanský vinař z prosluněného jihu mohl tiše závidět. Ve vztahu k Simonovi je troll kamarádský, zároveň si však nechává od svého lidského společníka určitý odstup hodný vztahu učedníka a jeho nového učitele. A má podivné zvyky číst budoucnost z uspořádání vrhacích kostí a jezdit na vlčici.

Je nutné si přiznat, že z Williamsova románu originalita dvakrát neprýští. Když už jsme zmínili, že Sithové se nápadně podobají elfům a trollové zase trpaslíkům, máme tu další adepty na nálepku „tradiční receptura v novém kabátě“. Třeba Norny, další z ras Východního Ardu, můžeme považovat za temné elfy, bitva o pevnost Naglimund by zase hnidopichům mohla připomenout Tolkienův Helmův žleb, a takhle bych nejspíš ještě mohl pokračovat. Williams však k tomuto profláknutému koktejlu přidal další přísady, díky nimž vzniká něco nového, sic slabě vonícího po původní verzi. Obohatil Trůn z dračích kostí o motiv přetrvávající nenávisti a touhy po pomstě, o vyhlazení jednoho národa jiným, o občanskou válku, lidskou pýchu, malichernost, ale i nesobeckost a lásku. To vše servírované s potřebným spisovatelským umem je drink, co si může bezstarostně dovolit i sečtělý čtenář fantastiky.

Trůn z dračích kostí je velkolepým začátkem ságy o chlapci, který se chtěl stát hrdinou, rozhodně si však nepředstavoval, že ho to bude tolik bolet, a o světě, jemuž je křivda hnacím motorem, ačkoliv by pro jeho zachování bylo nejlepší, kdyby byla navždy zapomenuta. Jasně, Trůn se nejspíš dá číst jako odpočinková kniha, vnímavému čtenáři však nabízí mnohem víc. A s takovou nabídkou se fanoušek fantasy v rámci žánru nesetkává každý den.

Název originálu: The Dragonbone Chair
Český název: Trůn z dračích kostí
Autor: Tad Williams
Obálka: Michael Whelan
Počet stran: 792
Vydal: Laser-books, Plzeň 2009
Doporučená cena: 399 Kč

Hodnocení: ***** (90%)

RECENZE: Fantasy bichle Tada Williamse. Válkou i hrdinstvím nasáklý Trůn z dračích kostí
Ohodnoťte tento článek


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.