Společnost THQ se rozhodla konkurovat slavné sérii Call of Duty. Výsledkem je střílečka dotýkající se velice choulostivého tématu. Okupace Spojených států komunisty.
Některé části hry se odehrávají v noci, Zdroj: Comgad
Rok 2012. Severokorejský vůdce Kim Čong-il umírá a vládu nad zemí přebírá jeho nejmladší syn Kim Čong-un. Tomu se krátce na to daří rozšířit republiku o území jižních sousedů. V USA se mezitím prohlubuje finanční krize. Korejci pokračují ve svém rozpínání a postupně si podmaňují další asijské státy. Ekonomické systémy v Americe kolabují. Korejské republice se daří pomocí EMP satelitu ochromit elektrickou síť v USA. Píše se rok 2025. Invaze začíná.
Takhle nějak zhruba vypadají události na pozadí nové vojenské FPS Homefront od amerických vývojářů z Kaos Studios. Ti se nebáli zpracování ožehavého tématu a již v první polovině března hráči po celém světě budou moci na vlastní kůži zažít, jaké to je bojovat na straně spojených států proti severokorejské armádě. My jsme měli příležitost si v kancelářích Comgadu – českého distributora hry – Homefront v jeho předfinální podobě vyzkoušet a můžeme vám tak přinést naše čerstvé dojmy.
Z amerických domovů se stala válečná zóna, Zdroj: Comgad
Navzdory tomu, že důležitou součástí děje je severokorejská invaze do spojených států, nečekejte žádný epický válečný příběh o bránění rodné země z prvních linií americké armády. Ve chvíli, kdy do hry vstupujeme, už je území USA podmaněno Velkou Korejskou republikou a žádné americké vojsko ani neexistuje. Ocitáme se tak v okupované zemi ovládané strachem, ve které operují jak armádní jednotky utiskovatelů z Koreji, tak i poměrně velké partyzánské skupiny bojující za svobodu.
Detaily, detaily a zase detaily
Okamžitě po startu příběhové kampaně se v kůži bývalého armádního pilota Roberta Jacobse ocitáme ve velice svízelné situaci. Za dveřmi jeho skromného příbytku ho totiž očekává překvapení v podobě několika korejských vojáků, kteří jsou pověřeni Jacobse za jeho protirežimní postoje odvést do jednoho z koncentračních táborů. Autobus, který ho na místo znamenající téměř jistou smrt má dopravit, je však přepaden skupinkou amerických povstalců, kteří ex-pilota osvobodí.
Akce je v Homefront opravdu zběsilá, Zdroj: Comgad
Hned úvodní sekvence v autobusu nám naznačuje, co bude asi hlavní devizou Homefrontu. Je jí skvěle vykreslená atmosféra okupovaného města s neuvěřitelnou spoustou detailů. Během cesty si ani nestíháme všímat všeho, co se v ulicích děje. Na jednom místě korejci popravují několik členů odboje, na jiném zase vidíme prchající děti. Tato úvodní pasáž nám silně připomínala začátek hry Call of Duty 4: Modern Warfare, kde jsme se podobně rozhlíželi z jedoucího auta.
Další koridorová akce ?
U Call of Duty ještě chvilku zůstaneme, protože Homefront si je s touto sérií v lecčems velmi podobný. Hned po přepadení autobusu se dáváme společně s partyzány na útěk a cestou se přimotáváme do našich prvních bojů. Tato část dává tušit, jakým směrem se hra bude zřejmě ubírat. Koridorová hratelnost a zběsilá akce připomínající jízdu na horské dráze nám nejvíce evokuje právě zmiňované CoD.
Linearita samozřejmě nemusí být na škodu, pokud pomáhá vývojářům v naplnění jejich tvůrčího záměru. V tomto případě je jím hutná uvěřitelná atmosféra podporovaná dobře napsaným příběhem. Mohli jsme tak být svědky některých opravdu silných momentů, jakým byla například přestřelka v úkrytu rebelů doprovázená nervydrásajícím pláčem dítěte jedné z povstalkyň.
Kvalitu scénáře jako takového si z našeho hraní zatím odhadovat netroufáme, jistou zárukou by ovšem mohlo být jméno scénáristy, kterým je John Milius. Ten stojí například za příběhem válečného velkofilmu Francise Forda Copolly Apokalypsa.
V jedné misi nám vypomáhalo i užitečné vozítko, Zdroj: Comgad
Zbraně, které můžeme v boji využívat, nejsou navzdory zasazení děje hry do budoucnosti nijak futuristické. Vystačit si musíme s konvenčními kousky, ke kterým patří nejrůznější pistole, samopaly a brokovnice. V jedné misi jsme navíc měli k dispozici podpůrné raketometné vozítko, kterému jsme mohli pomocí dalekohledu určovat střelecké cíle. Hojně jsme využívali také granáty, nezbytné k ničení automatických kulometných věží.
Naděje na svobodu
Kromě hektických předskriptovaných akčních pasáží jsme si ovšem mohli vyzkoušet i části výrazně klidnější a otevřenější. Ukázkovým příkladem takové změny hratelnosti byla návštěva povstaleckého tábora, kde jsme se mohli svobodně pohybovat, prokecávat postavy a na misi se vydat až ve chvíli, kdy jsme sami uznali za vhodné. Tento úsek hry byl příjemným osvěžením a jestli je takových momentů ve hře víc, mohlo by to být něco, čím se Homefront vymaní z nelichotivé škatulky CoD klonu.
Ve hře se nacházejí i oddechové momenty, Zdroj: Comgad
Když nám konečně nelítaly kolem hlavy nepřátelské kulky, mohli jsme se více zaměřit i na technické zpracování hry. To je na dnešní poměry spíše nadstandardní a graficky hra vypadala na Xboxu 360, na kterém jsme hru testovali, skutečně velice dobře. Homefront je poháněn obligátním Unreal Enginem, opět přesvědčujícím o tom, že snad nikdy nezestárne. Silně na nás zapůsobila také minimalistická hudba, která byla omezena na depresivní kytarové brnkání.
Celkově na nás Homefront zapůsobil velice dobře. V akčních pasážích sice nepřiměje vaší čelist padnout k zemi tak, jak to dokáží jiná FPS z poslední doby, ale to nemusí být nutně na škodu. Pokud se podaří přijít s opravdu dobrým příběhem a hra bude obsahovat i více klidnějších a dialogových pasáží, mohli bychom se v březnu těšit na trochu komornější a lidštější střílečku o utiskovaných obyvatelích v boji za svobodu.
