×
FANZINE.cz

RECENZE: Skvělý Miroslav Žamboch v Dlouhém sprintu (s Ozvěnou jako bonusem)

Miroslav Žamboch: Dlouhý sprint s ozvěnouAť žijí vinaři s klaustrofobií a asasini a nájemní čarodějové nechť se smaží v pekle! Ať chcípnou! A hlavně aby to bylo dřív než já! Miroslav Žamboch v jedné ze svých nejranějších povídek předvádí vypravěčské mistrovství, jehož jsme se od něj nedočkali ani v novějších dílech. Jaké je pozadí magické války, která na dlouhou dobu poznamenala svět autorových literárních hrdinů?

Ahoj, tady je Tekuard. Právě jsem rozrušený až do krajnosti, protože můj bratr spadl z koně a srazil si vaz. Je mrtvý. Tečou mi slzy. Dobře vím, že dědicem vegašského trůnu jsem v tuhle chvíli já. A podle starodávného práva má každý čaroděj v den korunovace právo mě zabít. Maxe, mého bratra, na ten den připravovali celý život, mně zbývá několik posledních týdnů. Nikdy jsem k magii nijak netíhnul, jenže nastal čas to změnit. Vzkazy mi nenechávejte, protože šance, že tohle celé přežiji, je menší než koňská blecha. To ale neznamená, že se o to nepokusím! Promiňte, už musím běžet. Musím přežít…

miroslav-zamboch-dlouhy-sprint-s-ozvenou

Už dlouhou dobu v české fantastice platí, že Miroslav Žamboch se čte jedním dechem. Jestli tahle pravda má nějaký svůj počátek, pak tento počátek musíme hledat ještě před rokem 2000, kdy poprvé vyšel Dlouhý sprint, ústřední povídka tohoto dvojčlenného sborníku. Dlouhý sprint je totiž tou nejryzejší povídkou v tradičním Žambochově stylu – poměrně lákavá zápletka, ze které se dá především vytřískat hodně akce, aniž by se přitom čtenář nudil čímkoliv jiným. K tomu mu dopomáhá hrdina, jemuž nemůžete nedržet palce, zběsilý spád děje a uvěřitelné, ačkoliv nikterak vyloženě originální prostředí. Snažit se do podobné kompilace přísad vrazit cokoliv jiného, srazilo by to zábavnost a čtivost Žambochových textů na polovinu. Takhle je to ale optimálně třaskavá kombinace.

Dlouhý sprint však naštěstí není pouze zběsilou akční honičkou, jak by se podle jména povídky mohlo zdát, ale plnohodnotným příběhem s detektivní zápletkou, která po stránce logiky obstojí i nápor zkušenějšího čtenáře. Tentýž čtenář může být ale prací zároveň i trochu zklamán. Autorovi se totiž nedaří zbavit šablony hrdiny zmítaného krutým osudem. Podobně jako Bakly nebo Koniáš, také Tekuard je mužem, který si své soupeře nevybral, a kdyby bylo jen na něm, žil by úplně jiný život. Bez magie, někde v horách, kde roste jeho vysněná vinná réva a klaustrofobie je stejně cizím slovem jako město. Jenže ani Tekuard nemůže přeseknout provaz poutající jej k jeho jménu a postavení.

Další drobnější nevýhodou Dlouhého sprintu je absence výraznějších vedlejších postav. Tekuard sám je hlavním pilířem ve svém příběhu a všechny ostatní hráče, spojence i nepřátele, vidíme pouze přes orosené sklo. Žamboch prakticky žádné další osobě nesvěřuje roli hybatele děje, což dělá celou povídku výrazně jednodušší. Chybějící antagonista je prostě znát. Ačkoliv nelze říci, že by následník trůnu nebyl dosti sympatickou a uvěřitelnou figurou, která by román nedokázala utáhnout sama. Tekuard je samotář a sólista a role osamoceného hrdiny mu sedí dokonale. Navíc celkový dobrý dojem z postavy zvyšuje podání v „ich-formě“, díky němuž si můžeme lépe vychutnat i občasný hrdinův cynismus.

Doplňujícím textem sbírky je asi třicetistránková povídka Ozvěna, která se odehrává několik let po událostech popsaných v Dlouhém sprintu. Své čtenáře autor zavádí do poměrně obyčejné vesnice, která podobně jako mnohé další trpí pozůstatky ničivé magické války. Vesničané už si na některé následky použitých ničivých kouzel zvykli, přesto je nyní čeká možná vůbec nejobtížnější zkouška.  Ačkoliv Ozvěna není vůbec špatnou povídkou, chybí jí výraznější zázemí i složitější zápletka a pro čtenáře namlsaného Dlouhým sprintem bude rozhodně mírným zklamáním.

Zbývající část knihy tvoří doprovodné texty zabývající se tvorbou Miroslava Žambocha. Asi nejužitečnějším z nich je kompletní bibliografie spisovatele, u níž zamrzí jen opakování některých frází u povídek ze stejných cyklů. Skalní fandové jistě ocení i soupis postav objevujících se v Žambochově koniášovském cyklu, který však může neznalému čtenáři leccos prozradit i o ději některých povídek. Pokud tedy trpíte na skvělou paměť, nebo se teprve chystáte Koniáše nebo Baklyho poznat, možná není na škodu se k soupisu vrátit až později.

Miroslav Žamboch je skvělý vypravěč a v Dlouhém sprintu nám to dokázal měrou více než vrchovatou. Nelze se ubránit pocitu, že díky množství nápadů a hmatatelnému autorskému nadšení jde možná o jeho nejlepší povídku vůbec. Na českém trhu se k podobnému výkonu jen těžko hledají alternativy a sám Miroslav Žamboch by byl nejspíš stěží schopen se své práci alespoň vyrovnat. Ozvěna i Žambochova bibliografie, to už jsou jen bonusy, aby titul Dlouhý sprint s ozvěnou vůbec mohl vyjít. Otázkou tedy není, zda si Dlouhý sprint přečíst, ale jestli po něm sáhnout ve vydání s povedenou obálkou Jana Doležálka, nebo zapátrat v knihovně po sborníku Poslední bere vše. Volba už je čistě na vás.

Název: Dlouhý sprint s ozvěnou
Autor: Miroslav Žamboch
Obálka: Jan Doležálek
Počet stran: 240
Vydal: Triton, Praha 2009
Doporučená cena: 279 Kč

Hodnocení: **** (80%)



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..