I přes zmrzlé srdce kapitána Nema vás Moore rozpálí

Potká se takhle jednou Jules Verne s H.P. Lovecraftem, E. A. Poem a Alanem Moorem… ne, nebudu vám vyprávět vtipy. Jenom chci uvést nový, zamrzlý a strhující díl Ligy výjimečných s názvem Nemo: Heart of Ice.

Nedejte se zmást – Nemo: Heart of Ice sice nemá na obálce název série, ale stoprocentně do ní padne. Alan Moore vám svým zvláštním stylem naservíruje to, na co jste zvyklí. Vtípky, napětí, dobrodruhy, trochu záhad, hodně akce, statečnost i technické vymoženosti všemožných druhů… to vše se skrývá v ledovém srdci kapitána Nema.

Dobrodružství smíchává několik vesmírů západní literatury, což bývá u této série další tradiční rys. Jde o knihy pánů Edgara Allana Poea (Příběhy Arthura Gordona Pyma), Julese Vernea (Ledová sfinga) a H. P. Lovecrafta (V horách šílenství).

Kniha je trochu kratší – má 56 stran. To ale můžeme přičíst tomu, že ačkoli náleží do série, Moore ji koncipoval spíše jako samostatnější a stručnější grafický román. A pozměnění názvu má také určitě co do činění s tím, že  než na výjimečné gentlemany se zaměříme spíše na jednu sličnou dámu.

Hrdinkou příběhu z roku 1925 je Janni Dakkar – dcera kapitána Nema. Jít ve stopách svého otce se jí úplně nechtělo a kdysi dávno se od něj pokoušela i utéct. Jenže Nemo už zemřel, Janni chtě nechtě nastoupila na jeho místo a Nautilus po něm přebrala.

Janni se rozhodne vyplout na expedici, která se právě Nemovi nezdařila, na Antarktidu. Nejen že je to výzva sama o sobě, neznámá, nepříliš přívětivá krajina, kde nevíte co čekat, připravujete se na nejhorší a navíc se ještě samozřejmě objeví jiná skupina, která má podobný cíl jako posádka Nautilusu. Začíná závod, kde bude potřeba ostrých loktů.

Ze spolupráce Moorea a O’Neilla vzešla sličná dáma

Kresba Kevina O´Neilla, který s Moorem v posledních letech často spolupracuje, působí opravdu silně. Už u prvních stran poznáte, že si s každou ilustrací vyhrál. Povedlo se mu do ní vložit všechny detaily, odkazy a přesmyčky, jenž jsou u Moorea na denním pořádku. Funguje jako prvek, který k přečtení svede, pohltí a nebude chtít pustit.

Vyprávění je podle prvních čtenářů trochu složitější. Ale kdo by čekal, že Moorea bude zajímat taková přízemnost jako chronologie? A právě detaily v kresbě prý velmi pomáhají při orientaci. Navíc forma závodu tlačí na příběh, žene ho kupředu a pak je prostě 56 stran málo. Utečou jako voda.

Co tedy čekat od nové Ligy? Silnou ženskou hrdinku, která se snaží utéct všudypřítomnému stínu svého otce. Závod v rychlém tempu, který nám bude pěkně hrát na nervy. Fantaskní a bohatý svět scénáristy Alana Moorea, který nebudete chtít opustit. A možná se dočkáme i ozvěny lásky ve stylu Míny a Allana!