Právě červencové číslo je nejspíš určeno pro vědecké nadšence, neboť taková spousta povídek, kde figurují hlavně vědecké objevy, pojednání, vzorečky či vysvětlivky, už tu dlouho nebyla. To je teprve to pravé science ze zkratky sci-fi.
Pevnost vs. Ikarie Foto: Martin Peška, Topzine.cz
Světová sci-fi
Jako první se nás snaží poučit James Patrick Kelly, který ve svém pojednání zabrousil do hlubin kosmu. Na neznámém místě, kde se probouzí Mariska, třináctileté děvče, které se stane kosmoplavkyní. My sledujeme období, kdy se její adoptivní otec nervuje z příletu její biologické matky. Trampoty dospívání se tu střetávají s problémy mnohem většího rázu, protože revolta puberťačky se ve finále zhmotní v Ponoru. Povídka se tváří poměrně pohodově, ale po bližším zkoumání bohužel zjišťujeme roztříštěnost témata. Nevíme, čím se kosmoplavkyně vlastně zaobírají, není dořešen vztah Marisky vůči otci a matce, nevíme co je důležitého nebo nebezpečného na samotném ponoru.
Paul je hrdina v další povídce, Proroku Floreském. Sledujeme jeho osudy od mala až do nynějšího období, jeho učení a pokus v oblasti genetiky, antropologie a dalších příbuzných témat. Důležitá je ale až současnost, kdy kdesi na Bali objevili vědci důležité kosterní nálezy, které by měly na vědecké kruhy stejný dopad, jako nalezení kostry Ježíše Krista na církev. Ted Kosmatka se nejspíš nemohl rozhodnout, jestli píše spíš pro vědce, nebo spíš pro fantasty. Jeho dílo balancuje právě na rozhraní a přiklání se na obě strany, což je ve výsledku spíše na škodu.
Jako svěží vítr ze severu působí příběh z pera finského autora. Hannu Rajaniemi napsal Pánův hlas. Vypravěčem je pes, kterého jeho pán trošičku vylepšil a který se společně s kočkou rozhodl svého pána zachránit, poněvadž ten provedl něco, co zákony společnosti nedovolují. Příběh je psán čtivě, autor velice dobře skloubil dvě časové roviny vyprávění. Můžeme sledovat proměnu normálního psa (který se stará především o aportování míčku) v myslící bytost, komunikující v telepatické sféře s kočkou.
Jack pracoval jako pomocník starého geniálního vědce, který si ho velice oblíbil. Nicméně onen vědec nedávno skonal a v poslední vůli Jacka uvedl jako univerzálního dědice. Veškeré objevy jsou skryty v domě, který, jak se ukáže, skrývá víc než jen jedno tajemství. Labyrint uvnitř není jednoduché vyřešit. Jack musí prokázat nemálo inteligence a trpělivosti, aby jím prošel se svojí bývalou láskou a jejím nynějším přítelem, aby našel ty správné Dveře. Kanaďan Douglas Smith do nás pere napínavé putování nebezpečným domem a my jsme opravdu zvědavi, jestli se hlavnímu hrdinovi podaří vyklouznout z pastí.
Česká sci-fi
Ani v našich luzích a hájích nezůstáváme pozadu s vědeckými udělátky. Lukáš Hrdlička se zaobírá kyberprostorem. V povídce Požírači duší sledujeme vědecký tým, který se snaží prozkoumat kyberprostor na neznámé planetě. Ta se tváří opuštěně, ale je otázkou, jestli je to pravda. Vedoucí jedné výpravy v kyberprostoru zůstal a jeho žena se s tím nehodlá smířit, tudíž povolá nejlepšího pracovníka v oboru. Ten je jednak opravdu nejlepší, a druhak egoisticky nesnesitelný. Nicméně se mu zřejmě skutečně povede odhalit tajemství, kam se poděl kapitán, co jsou požírači duší a jak to doopravdy bylo s dotyčnou planetou.
A přichází to nejlepší. Ivan Mls ukazuje, kam by asi tak mohlo vést vedení dítek školou povinných směrem, o který se snaží někteří obrození jedinci. Jak by asi tak vypadala škola, kde hlavní náplní je nacházení informací na internetu, počítání z hlavy se nenosí (proč zatěžovat dětský mozek zbytečnými věcmi, například násobilkou), veškeré akce je třeba nejprve zkonzultovat s odborným poradcem (což platí např. i pro úrazy). Dítko, které se protiví tomuto vyžadovanému chování, je přesunuto do zvláštní školy. Škola základ ničeho je povídka, kterou si dokáže vychutnat nejen čtenář pamatující školy hlubokého komunismu.
Na závěr se nám představuje Milan Petrák. Jeho Profesionální mimino se tváří jako humorný příběh, nicméně pod slupkou je toho podstatně víc. Kail je ztroskotanec, a chce si přivydělat peníze tím, že bude po jeden rok v těle dítěte. To se mu splní, ale bohužel to pro něj má následky, které dokáží pochopit jen někteří z nás.
Publicistika, filmy, vivisektor
Proměny domácí fantastiky se rozjely. Čtvrté pokračování se zaobírá komiksem, rozebírají se možnosti domácí scény, zabrousí se i do zahraničí, popovídáme si s vydavateli i tvůrci. Martin Šust vede rozhovor s Jiřím Pavlovským, Richardem Podaným, Václavem Dortem, a s tvůrci Jiřím Grusem, Karlem Jerie, Štěpánem Kopřivou a Tomášem Kučerovským.
Aleš Smutný udělal radost všem pravověrným meče a magie. Probírá díla Roberta Ervina Howarda na filmovém plátně. Počínaje naším nepřekonatelným oblíbencem Conanem z roku 1982 a konče rozvahou nad současností, což znamená Solomon Kane a samozřejmě obavy nad dalším Conanem. Ke komu se vlastně kloníte vy? Splňuje Jason Momoa vaši představu Conana?
Ve Filmfaroniádě nalezneme spíše pozitivní ohlasy, a to jak ve filmech, tak i na DVD. Můžeme se potěšit recenzí druhého Ironmana, akčně se netěšit na Cestu s Vigem Mortensenem a zklamaně si povzdechnout nad Princem z Persie (Jiří Pavlovský je ve formě). Upírův pomocník a Dantovo peklo by také mohly stát za to.
Vládcové vesmíru jsou kupodivu průřezem českými autory i nepříliš zvučných jmen, a to z dob poněkud dávných. Alespoň je vidět, že česká sci-fi má také svoje kořeny, že nesklouzla jen tak z nebe po inspiraci ze zahraničí. Z dalších knih by mohly potěšit Kámen a krev Juraje Červenáka a z Ruska mířící Metro 2033 od dalšího východního spisovatele Dmitryho Glukhovskyho.
Nevím, nevím, jestli té vědy není na prázdniny nějak mnoho. Člověk by si měl spíš odpočinout od školy a od zaměstnání, a Ikarie do nás místo toho pere vzorečky a poučky. I když dost přijatelnějším způsobem, než škola. Pokud to tedy není ta od Ivana Mlsa. Nu, uvidíme za měsíc, jak se nám vylíhne Ikarie srpnová.
