3 fotky 
Věda a magie se na první pohled zdají být dvě odlišné síly – jedna stojí na logice a důkazech, druhá na víře a tajemství. Přesto se v moderní popkultuře stále častěji prolínají. Jak se z technologií stává magie a proč je to tak fascinující pro fanoušky sci-fi i fantasy?
Technomagie: most mezi vědou a kouzly
V mnoha moderních příbězích, ať už jde o literaturu, film nebo herní světy, mizí hranice mezi magií a technologií. Tento koncept má jméno – technomagie. Známe ji ze světa Star Wars, kde světelné meče a Síla existují bok po boku, nebo z Mass Effectu, kde biotické schopnosti působí téměř jako kouzla, a přitom jsou výsledkem genetických experimentů a technologie elementů.
Technomagie představuje myšlenku, že pokročilá technologie může být pro nezasvěceného pozorovatele nerozeznatelná od magie – jak kdysi řekl Arthur C. Clarke ve svém slavném „třetím zákoně“. Tento princip se stal základem mnoha příběhů, které se nebojí míchat vědecké a mystické prvky.
Zároveň technomagie reflektuje naši realitu – žijeme v době, kdy obyčejný smartphone by před sto lety působil jako kouzelný artefakt. Autoři sci-fi i fantasy tak využívají fascinaci neznámem, aby divákům či čtenářům ukázali, že hranice mezi vědou a zázrakem je mnohem tenčí, než si myslíme.
Posthumanismus a nová definice lidství
S technologií přichází otázka, co znamená být člověkem. Filmy jako Ghost in the Shell, Ex Machina nebo Blade Runner 2049 zkoumají, jak se mění lidská identita v okamžiku, kdy dokážeme přenést vědomí do stroje, vytvořit umělou inteligenci nebo geneticky vylepšit své tělo.
Tento směr myšlení – posthumanismus – se prolíná se sci-fi i fantasy. Zatímco fantasy hrdinové získávají sílu od bohů nebo magických artefaktů, posthumanističtí protagonisté čerpají moc z technologií. Výsledek je ale podobný: překračují limity lidskosti.
Příkladem může být Geralt z Rivie – geneticky upravený mutant, který je výsledkem alchymistických experimentů. Ve světě Zaklínače se tak objevuje něco, co bychom mohli označit za „středověký transhumanismus“. Stejně tak kyborgové ze Star Treku nebo Deus Ex ukazují, že cesta k dokonalosti může vést buď přes laboratoř, nebo přes kouzelnou věž.
Magie, která se dá vysvětlit: vědecký přístup k nadpřirozenu
Dalším trendem posledních let je racionalizace magie. Autoři se snaží kouzla a mystické jevy zasadit do logického systému, který připomíná vědecké zákony. Skvělým příkladem je Mistborn od Brandona Sandersona, kde magie (tzv. allomantie) funguje na základě přesně definovaných principů spotřeby kovů.
Tento přístup má dvě výhody. Zaprvé vytváří svět, který působí realisticky a uvěřitelně – čtenář chápe, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Zadruhé umožňuje hlubší příběhové konflikty. Pokud magie není všemocná, musí se postavy spoléhat i na logiku, vynalézavost a strategii.
Zajímavé je, že podobný princip používají i autoři tvrdé sci-fi. Místo kouzel zde fungují kvantové teorie, temná hmota nebo umělé inteligence. V obou případech jde o systematizaci zázraku – snahu dát nepochopitelnému jevu vnitřní logiku. A právě to dělá z moderního žánru sci-fi/fantasy tak lákavou směs pro přemýšlivé čtenáře.
Fantazie jako společenský experiment
Na první pohled může působit, že sci-fi i fantasy jsou jen únikem z reality. Ve skutečnosti ale fungují jako laboratoře společenských idejí. Každý magický nebo technologický svět totiž zrcadlí naši společnost – její hodnoty, obavy i sny.
Když čteme o dystopické budoucnosti, kde korporace ovládají genetiku, díváme se vlastně na naši současnost posunutou o pár desítek let. Stejně tak světy plné magie často zkoumají morální otázky – co znamená moc, svoboda nebo oběť.
Fantasy festivaly, cony nebo setkání fanoušků ukazují, že tento zájem o imaginaci má i společenský rozměr. Není náhodou, že se kolem těchto komunit vytvářejí celé kultury – od cosplaye až po herní larpy. Mimochodem, pokud někdo plánuje větší fanouškovské setkání nebo akci pod širým nebem, může se hodit služba pronájmu párty stanů, která zajišťuje zázemí pro akce všeho druhu – od komorních fantasy setkání až po velké herní festivaly.
Tyto události dokazují, že svět sci-fi a fantasy není jen o příbězích, ale i o společenském sdílení fantazie. V těchto světech hledáme nejen dobrodružství, ale i odpovědi na otázky, které nám realita zatím nedává.
