Kdyby Praha byla pouliční lampou, která v době své největší slávy ozáří i Ostravu, pak by ve svém současném stavu stěží dosvítila k branám Olomouce a každým dnem by její světlo skomíralo. Praha je však nejkrásnější z žen, a proto krvácí. Dokáže její soužení zastavit zbabělý finanční analytik?
Potřebovali jsme bitvami ošlehaného hrdinu, který se nerozpakuje ohnat mečem, když je třeba, osud nám však poslal ukázkového nadutce, co si nevidí do úst. Muže navyklého značnému přepychu, s drahými hodinkami rolex na zápěstí a obrovskou plasmou v obývacím pokoji. Jmenuje se Václav Vran, ale kdyby se jmenoval jakkoliv jinak, na jeho povaze by to nic nezměnilo. Ani ti nejpovolanější nechápou, proč právě on by se měl stát tím, kdo pořádně zatočí kolem dějin, přesto se jej někdo pokouší zbavit dřív, než Václav na tohle kolo vůbec sáhne. Jestli má Vran přežít, je potřeba zásahu vyšších mocností než znuděných městských strážníků. Z hodiny na hodinu se tak Vašek stává součástí světa, o němž do té doby neměl ani tušení. Zpáteční jízdenky se neprodávají, zato smrtelné nebezpečí je letos vcelku v módě.
In medias res, bez rozpaků a zbytečných průtahů nás Pavel Renčín bere do ulic stověžaté Prahy, aby nám představil muže, jemuž hned o pár řádků dál poprvé zachraňuje život. Na Václava Vrana od té chvíle čeká život jako v tramvaji, co se řítí z kopce bláznivou rychlostí, aniž by alespoň okem zavadila o míjené zastávky. V té tramvaji s Vaškem sedíte také vy a celý houf podezřelých osob, z nichž lidé ve středověkých rytířských zbrojích jsou ještě těmi nejobyčejnějšími. Je vám úplně jasné, že v nejbližších hodinách vysedat nebudete.
Jestli si Pavel Renčín něco zapůjčil ze své povídkářské tvorby, jsou to jednoznačně dvě věci – poetickou mazlivost s jazykem a cit pro budování napětí. To, co si velmi dobře osvojil v malém formátu, nám totiž ve Zlatém kříži kreslí ještě ve výraznějších konturách. Jedna akce vzápětí střídá druhou, a když se zrovna nic neděje, můžete si být jistí, že do pěti stran se to určitě změní. Tenhle upocený úprk napříč příběhem přitom kontrastuje s druhým poznávacím znakem Renčínovy prózy, jazykovou poetikou. Kam na všechny ty úžasné obraty chodí, to by nejspíš zajímalo i dlouholeté pracovníky Ústavu jazyka českého. V některých momentech se vám až dere do úst výkřik, aby už těch obratů nepřibývalo, protože to nestačíte vstřebávat.: „Už dost! Ať to proboha všechno vůbec vstřebám.“
Tradiční esencí Renčínova psaní je nápaditost, která nechybí ani ve Zlatém kříži. Díky své zdánlivě bezbřehé fantazii a žánrovému zaměření na městskou fantasy je Renčín recenzenty často srovnáván se světovou jedničkou v oboru, Neilem Gaimanem, jemuž je opravdu svou tvorbou velmi blízký. Neznamená to však, že by se jakkoliv vzdaloval od prvků klasické fantasy, a tak se ve Zlatém kříži setkáváme i s takovými evergreeny jako je proměňování lidí ve zvířata nebo druidové. Na těchto základech pak Renčín vdechuje život svým holubím spřežením, stylizovaným polobohům i tlupám pravěkých lidí, přičemž jedinou jednotící linkou mu zůstávají české reálie. Ještě štěstí, že při té honičce za atraktivním a barvitým prostředím nezapomněl ani na vítaný humor, jenž některým dialogům naordinoval.
Zlatý kříž je román poznamenaný nutností. Ačkoliv se to Pavel Renčín všemi dostupnými prostředky snaží skrýt, nelze se ubránit pocitu, že jde pouze o první nádech celého monumentálního příběhu. Bylo potřeba odkojit hrdinu, který by utáhl celou trilogii. Zlatý kříž nám zatím nabízí pouze jeho polotovar, na jeho činy si ještě musíme počkat. Dokud se však Vašek Vran neujme své role, zůstane příběh trilogie pouze sledem náhodných událostí, na jejichž výslednou podobu má on sám asi stejný vliv jako párátko na tramvaj. Doufejme, že to párátko v dalších dílech zesílí, jinak by se taky mohlo stát, že Městské války potáhne nahoru jen fantazie autora a jeho básnický jazyk, zatímco příběh se bude topit ve stokách.
Název: Zlatý kříž
Autor: Pavel Renčín
Obálka: Jiří Husák
Počet stran: 261
Vydalo: Argo, Praha 2008
Doporučená cena: 278 Kč
Hodnocení: 70%
