×
FANZINE.cz

Kniha Assassin’s Creed: Renesance. Znáte člověka, který čte brak?

Už je to nějaký čas, co jsme vás na Topzine.cz informovali o knize Assassin’s Creed: Renesance. Vyšla několik týdnů po stejnojmenné počítačové hře, měla stejnou obálku a vůbec se tvářila úplně stejně jako herní předloha. Kdo čekal stejný příběh, ať zvedne ruku!

Ilustrace na obálce knihy Assassin's Creed: Renesance Autor: Ubisoft

Abychom se mohli o knize Assassin’s Creed: Renesance vůbec bavit, je třeba pochopit, že je to román psaný přesně podle hry. Nic míň a bohužel ani nic víc. Zakládá se na druhém díle stejnojmenné herní série a dle jistých zdrojů mu měly předcházet jedna či dvě knihy spisovatele Stevena Barnese (kromě více než dvacítky u nás nevydaných knih i scénáře k seriálům Stargate SG-1 nebo Andromeda). Těžko říct, zda je to vinou nakladatele českého nebo rovnou amerického, ovšem pozornosti se dostalo až dílu zcela neznámého Olivera Bowdena, takže jakékoliv předchozí dějové linky nutně čtenářům unikly. Tedy hlavně ta zásadní – templáři jsou ti zlí, kteří touží po nadvládě nad světem, a proti nim stojí tajemný řád Asasínů.

Ezio Auditore, hrdina Renesance, je jeho členem. Respektive byl by jeho členem, pokud by ho jeho otec stihl před svou smrtí zasvětit do všech tajemství. Jenže to on nestihl, protože chtěl synovi dát ještě trochu času na bezstarostné mládí, které může strávit během po florentských střechách (WTF?) nebo se svou mladou krasotinkou. A tak teď mladý Ezio jako jediný přeživší mužské části rodiny (ženy a dívky byly z nějakého důvodu zachovány – a ne, znásilnění tím důvodem není) musí na všechna tajemství svého řádu, o kterém zpočátku ani neví, přijít sám. Naštěstí mu pomohou dosud zcela neznámí lidé.

Další knižní zpracování, které nestojí za nic?

Pokud pomineme to, že pokud by se hrdina snažil, mohl by hlavního záporáka zabít hned na začátku, rozjezd nevypadá zas tak špatně. Pravda, je to dost bezduché a místy i patetické, ale dá se to číst. Pro pány akční složka, pro dámy milostný motiv.

Bohužel, jak příběhová linie hry postupuje a vše se redukuje na volné pobíhání hráče u myši a klávesnice, Bowdenovi nezbývá nic jiného, než se stát otrokem původního děje. Těžko říct, zda mu to skutečně můžeme vyčítat, protože kvůli nedostatku informací o autorovi nemůžeme ani zjistit jeho napojení na vývoj samotné hry. Všechna vodítka v knize však naznačují, že se na její tvorbě podílet musel. Svědčí o tom už jenom děj románu. Ten je pouze převedením herního scénáře do prozaické formy, včetně postav, které se chovají přesně tak, jak vyžaduje hra. Tedy nechutně archetypálně.

Lepší než jiné knihy

Přes všechnu kritiku ale kniha Assassin’s Creed za něco stojí. Dá se číst. Pokud dokážete skousnout to, že její postavy se chovají nelogicky nebo nechutně přímočaře, že děj je lineární a svou strukturou neskutečně připomíná postup hráče skrz levely a přes jednotlivé questy (stalo se mi, že kamarád si knihu půjčil a začal vyhledávat jednotlivé etapy hry), nebudete s ní mít problém. Nečekejte od ní nic a ona vás možná dokonce i překvapí.

Při studiu pro tvorbu renesanční Florencie si totiž tvůrci hry/autor knihy museli nastudovat množství materiálů o proslavené metropoli a Toskánsku obecně, včetně soudobé politické situace a kulturních reálií, takže když na ulici potkáte významnou historickou postavu (Leonardo Da Vinci není jediný) nebo se stanete svědky skutečné dějinné události, oceníte alespoň popisnou součást knihy. Navíc mnoho geografických faktů ze hry se skutečně zakládá na realitě a většinu lokací byste doopravdy našli na mapě. I víno chianti existuje.

Jak jsem psal už při představení knihy Assassin’s Creed: Renesance Olivera Bowdena, neubráním se srovnání s podobně založeným románem Dragon Age: Ukradený trůn od Davida Gaidera. Dragon Age byl škvár, který prvky herního světa, které se daly báječně využít, spatlal do nečitelné směsky. Assassin’s Creed je naopak brak v tom nejčistším slova smyslu. Za určitých podmínek, když jste na to připravení a když na to máte náladu, se dá číst a dá se u něj dokonce pobavit.

Pokud máte zrovna den blbec, pokud potřebujete něco oddechového a žádný JFK či střílečka není po ruce, s románem Olivera Bowdena si vystačíte. Pravděpodobně si už pak hru nebudete chtít zahrát, protože budete vědět, o čem je, a hráči zase budou určité pasáže přeskakovat, protože je znají nazpaměť, ovšem o to víc si možná užijí drobných bonusů, které ve hře byly zmíněny na okraj a jichž se spisovatel chytil. Ale to je cena za knižní zpracování.

Název originálu: Assassin’s Creed: Renaissance
Český název: Assassin’s Creed: Renesance
Autor: Oliver Bowden
Překlad: Kateřina Niklová
Obálka: Ubisoft
Počet stran: 278
Vazba: brožovaná
Rozměry: 154 x 205 mm
Vydal: Fantom Print, Ostrava 2010
Doporučená cena: 249 Kč

Hodnocení: ** (40%)



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..