Světový film v deskové hře… jako by se tu už něco podobného objevilo. Aby taky ne, když se jedná o pokračování velmi úspěšného Českého filmu, který se mezi deskovkami stal doslova miláčkem hráčů. Povede si jeho zahraničně laděný bráška lépe, hůř, nebo půjdou společně ruku v ruce?
Známé osobnosti na obalu hry Světový film, Foto: Petra Vlková, Topzine.cz
Když výrobce, společnost Albi, uvádí o své předchozí deskovce Český film, že jde o velmi oblíbenou hru, vůbec své zákazníky neklame a neplácá si přes pusu. Tuto chválu si může právem dovolit a k tomu ji jistě opřít o statistické počty. Osobně přístup k číslům sice nemám, ale snad se odborník na recenze nebude moc zlobit, když použiji vlastní, dosti výmluvnou zkušenost.
Rozbalíme, uvidíme...
Přinesu-li do společnosti hromadu her a dám okolí na výběr, Český film zbytek suverénně zasklí. A je úplně jedno, jestli u stolu sedí v tomto ohledu nováčci nebo protřelí hráči. Jiný důkaz úspěchu? Občas se mi stane, že za mnou sám přijde s dotazem na partičku někdo, kdo mě v případě jiných her zpravidla vypoklonkuje s větou: dej mi s tím pokoj, je-li taktnější, tak: já na podobné věci nemám čas.
Základní hra může začít
Ze stejného zdroje informací mohu usuzovat, že Světový film má podobné šance na oblibu. Již několikrát jsem od různých lidí vyposlechla dotazy, jako: a to se týká jenom Českého filmu? Zahraniční filmy tam taky jsou, nebo ne? Kde je poptávka, tam je i nabídka, tak nějak o tom alespoň hovoří ekonomie.
A tady by znamenal hřích nevyužít očividného zájmu o pokračování. Koneckonců, s filmy to tak běžně chodí, že pro úspěch jednoho se ihned natáčí nový. Často to má sice kontraproduktivní efekt, ale existují i bezesporu vydařené případy, jako například film Žhavé výstřely, nebo několik prvních dílů Policejní akademie.
Tradiční karty otázek a odpovědí a nově fotografie
Teď už ale něco čistě k deskovce Světový film. Systém hry obou verzí, klasické i party, zůstal stejný, jako u Českého filmu. Obměna by byla zbytečná, protože původní styl se osvědčil. Pro ty, již první díl neznají, malý náhled. Chodí se po čtvercové trase dokola tak dlouho, dokud hráč nenasbírá za své vědomosti, respektive zodpovězené otázky z karet, potřebné žetony. Nutno, aby získal od každé barvy jeden, teprve pak se může bez kostky vydat do středu hrací desky. Když tam dojde, stane se expertem ve světovém filmu.
Na cestě za žetony u základní hry
U party verze se putuje bez kostky, ta totiž neurčuje rychlost postupu, ale druh otázky. Políčka se postupně musí vystřídat všechna, mezi nimi i ta s pantomimou, kreslením a mluvením, kterých se někdo zcela nepochopitelně obává. Hráč zde opět začíná jako křoví a směřuje do síně slávy. Jen herecká kariéra se trochu liší, například prací prášek nahrazuje v reklamě zubní pasta, seriál pak telenovela, přibyl chodník slávy s hvězdou a ještě před cílovou síní se stihne stát z hráče držitel Oskara.
Část dráhy kariéry u party verze
Přesto by si mohl kverulantský jedinec rýpnout: A něco fakt nového by nebylo? I bylo. To, co dosud lidé v Českém filmu nenalezli, ale zde už jim to hra nabízí – fotky. Chvályhodná inovace hráčům rozhodně udělá radost, protože tematiku názorně přiblíží a osvěží. Ba z ní i něco naučí, třebas jména pouze od pohledu známých herců, a zároveň název filmu, odkud podobizna pochází.
Ten lze totiž nalézt vždy na zadní straně karty u úkolů pro party verzi. Fotky tvoří jeden ze šesti okruhů otázek, bez kterého se hráč neobejde, pokud chce dospět k cíli. Tudíž ani nehrozí, že by se na někoho fotečka nedostala.
Veškeré komponenty náležící ke hře
Fotky zaujímají na hrací desce tmavě růžová pole. Ostatně co se barev políček týká oproti Českému filmu se nezměnily. Pouze zahrnují, až na zelenou, jiné názvy kategorií. Zelená opět představuje tvůrce, což v předchozí hře zpravidla nepatří mezi oblíbený okruh, hned po filmu po roce 89. Má to celkem logický důvod. Otázky se velice často ptají na jména lidí, jenž stojí v pozadí filmů, například kameramany a režiséry, a opravdu jen málokdo zná díla až tak dopodrobna.
Někdo to rád deskové...
Tvrdit, že zelené pole je naprosto shodné pro obě hry, by ale byla mystifikace, protože jedna malá odlišnost tu přeci jen je. Zatímco v Českém filmu obsahuje zelené pole souhrnnou kategorii tvůrci a herci, ve světovém mají herci už jiné, svoje vlastní pole oranžové barvy. Těžko říci, jestli toto rozdělení znamená dobrý nápad. Herci se všeobecně pamatují lépe, než tvůrci v pozadí, to však zároveň činí tvůrce ještě obtížnějším okruhem, než byli doteď.
A možná ani u herců nemá člověk vyhráno. Zahraničních filmů bylo vyprodukováno takové kvantum a vystřídalo se v nich tolik tváří, že znamená leckdy obtíž vzpomenout si alespoň na tu tvář, natož ještě na jméno. V tomto ohledu se to dobře nedá s Českým filmem srovnávat.
Připravená party verze světového filmu
Avšak první dojem přílišné obtížnosti zaplaší pozornější pohled na karty. U světového filmu se možná najde mnohem více neznámých osobností, ale na rozdíl od deskovky Český film, již tato hra velkoryse nabízí tři možnosti odpovědí. A to nejen občas u některé otázky, ale zcela u všech okruhů, vyjma fotek. Tam si musí hráč vybavit správnou odpověď vždy sám od sebe, nicméně v tomto případě to činí nejmenší potíže.
Světový film se v částech s tím Českým hodně shoduje
Ještě na chvíli zpátky k barvám. Do konečné palety zbývají čtyři, a to žlutá s americkými filmy, hnědá s evropskými a jinými filmy a modrá se seriály. Poslední uvedenou mají protřelí hráči spojenou s hláškami, které tentokrát ve Světovém filmu chybí. Je to poměrně škoda, protože ty bývají nejen v českém filmu oblíbené a snadno se vrývají do paměti. Pochopitelně se nabízí logický a tvrdý protiargument, že zahraniční filmy nemívají jednotný dabing nebo případně vůbec nemusí být překládány, tudíž těžko z nich vybírat hlášky. Vypadá to, že známé předabovování toho kazí ještě víc, než se původně zdálo.
Trasa, která vede do síně slávy
Na co dále poukázat? Systém a princip hry již komentovat netřeba, výraznými chybami netrpí. Zpracování částí se zdánlivě také nezměnilo, jedno se ale obrátilo k lepšímu. U Českého filmu musel kvůli podobnému vzhledu (ač jen na malou chvíli) člověk tápat, která strana karty obsahuje otázky a která odpovědi. Deskovka Světový film má tenhle problém na první pohled vyřešený šedivým lícem a hnědým rubem, což bohatě stačí. V duchu těchto barev je laděna grafika celé hry, především obalu a fotografiemi přizdobené hrací desky. I když se nejedná o moc veselé barvy, odpudivý dojem to ve své kombinaci nevyvolává.
Party verze v plném proudu
Snad jen poslední věc by se dala hře Světový film, vzhledem k dlouhodobému zkoumání vytknout. A to stávající malé písmo textu na kartách. Má-li totiž jeden z hráčů horší zrak, omezuje to i ostatní spoluhráče, protože dotyčnému zkrátka déle trvá, než přečte otázku. Může se také stát, že člověk narazí na nějaký překlep, ale to se dá s ohledem na počet otázek a odpovědí prominout. Více mínusů už jen těžko někdo najde, aniž by do názoru přidal subjektivismus. A k plusům se v tomto případě ideálně vyjímá komerční fráze: důkaz místo slibů.
Název hry: Světový film – otázky a odpovědi
Typ hry: Desková, znalostní, společenská, rodinná
Výrobce: Albi
Doporučená cena: 699 Kč
Počet hráčů: 2 – 6 (party verze: 4 – 12)
Hrací doba: 45 + min
Doporučený věk: 12 +
Hodnocení: ***** (90 %)
Klady:
Velká variabilita, mnoho otázek
Zábavné úkoly
Podporuje myšlení a rozšiřuje všeobecný přehled v oblasti světového filmu
Procvičuje fantazii a kreativitu
Jednoduchá pravidla
Velká záživnost
Fotografie z filmů
Zápory:
Malý text na kartách
