![Harry Potter Warner Bros studio Tokio](https://www.fanzine.cz/wp-content/uploads/fly-images/100000049425/Warner-Bros.-Studio-London-448x360-c.jpg)
Krevní pouta III: V Liniích krve Tanya Huffová krví dost skrblila. Ale ne úplně na škodu
![Redakce](https://www.fanzine.cz/wp-content/uploads/2022/03/shutterstock_1643295139-210x210.jpg)
Redakce
19. 8. 2010
!SPECIÁL!Před nedávnem vydalo nakladatelství Brokilon třetí díl série Krevní pouta. Krve se sice nedočkáte, zato však Linie krve přinášejí spoustu tlejícího plátna, hieroglyfů, prastaré magie a jednu hnijící mrtvolu. O čem že Linie krve jsou? No přece o mumii.
Soukromá vyšetřovatelka Victorie Nelsonová nemá na růžích ustláno. Naopak, od chvíle, co se začala zaplétat s nadpřirozenem, si spíše koleduje o to mít ustláno pod nimi. A netuší, že sny o zářivém slunci, které trápí jejího upířího milence Henryho, upozorňují na další životu nebezpečnou prácičku. Do Toronta totiž dorazil neobvyklý artefakt ze Starého Egypta – zapečetěná rakev. Mumie uložená uvnitř, se od ostatních vyschlých zámotků moc neliší, krom toho, že není tak úplně mrtvá.
Otevřením rakve a odmotáním zakletého plátna je mumie znovu osvobozena a spolu s bohem, jehož před tisíci let vyznávala, hodlá z Toronta udělat svou novou baštu. To však nepřipustí ani Vicki, ani Henry a už vůbec ne policejní důstojník Mike Celluci, bývalý Victoriin kolega, který si podezřelých úmrtí kolem nového hnijícího kamaráda všimne jako první. Jenže žádný z nich nemá ponětí, s čím si to vlastně hrají.
Škatulata, hejbejte se!
Linie krve navazují na předchozí díl Stopy krve opět s minimálním časovým posunem. Tentokrát se ocitáme v říjnovém Torontu a atmosféra depresivního podzimu je v knize rozhodně cítit. Deštivé počasí a mokro v botách hrdinům na náladě nepřidávají, nemluvě o tom, že se ulicemi Toronta prohání ta plesnivá rašple. Všichni jsou proto nervózní a nedůtkliví a mnohem víc se, k pobavení čtenáře, špičkují.
Zároveň se rozvíjí milostný trojúhelník Vicki-Henry-Mike. Oba zmínění pánové mají neustálou potřebu nastalou situaci řešit, čímž přivádějí Vicki k šílenství. Ta je totiž přesvědčená, že žádný trojúhelník neexistuje, pouze dvě samostatné úsečky a to je přece naprosto v pořádku, tak proč to měnit? Naštěstí pro ni, mumie ovládající celé město spolehlivě odvede pozornost jejích dychtivých ctitelů a nezávislá Vicki i čtenář, který si nelibuje v řešení vztahových krizí, si mohou oddychnout.
Nicméně, kdo neměl rád Vicki jakožto zatuchlou feministku předtím, nebude ji mít rád ani teď. Autorčino nelichotivé mínění o mužích prosakuje do většiny replik hlavní hrdinky, a co Vicki neřekne nahlas, to si alespoň myslí. V několika momentech se stylizuje do jakési zachránkyně všeho, protože muži kolem ní jsou neschopní, a začíná být opravdu nesympatická, dokud jí autorka pěkně nesesekne hřebínek. Pak je to zase stará dobrá Vicki, která sice nesnáší pocit bezmoci, ale umí si o pomoc říct, když je to třeba. Dokonce se nám ukáže v novém světle, když se na okamžik ocitne na opačné straně vězeňských mříží a konečně si uvědomí, že její částečná slepota nemusí být vždycky jen na obtíž, a že není na všechno sama.
Kde už jsem tohle viděla?
Oproti předchozím dílům musím zklamaně prohlásit, že detektivní zápletka tentokrát hvězdy z nebe nestrhne. Mumie urvaná za řetězu tady už byla (dokonce bych řekla, že Huffová se nechala silně inspirovat Anne Riceovou a jejím Ramsesem prokletým). Pravda, zápletka je jiná, ale podobností by se pořád našlo dost. Snad až příliš velká část děje se věnuje samotné mumii, jejím myšlenkám ohledně našeho světa a úvahám o tom, jak se změnil. Zkrátka a dobře, první půlka knihy teče pomalu jak bahno.
Kdo doufal v poctivou detektivní práci jako v minulých dílech, bude zklamaný. Celé pátrání po plesnivci se totiž zakládá jen na pocitech a dojmech. Nejprve zapracuje intuice Mikea Celluciho a později předtucha Vicki, která jen tak kouká na televizi a u jedné zprávy ji cosi osvítí. Rovněž závěrečné zlikvidování mumie je na obvykle dopodrobna promyšlenou Huffovou trochu odfláknuté. Čtenář čeká ohňostroj, magii nebo cokoliv silnějšího, než běžné lidské ručičky a nedočká se ani jediné rachejtle.
Linie krve jsou příjemné počtení, sice lehce pokulhávající za předchozími dvěma díly, ale zpracované kvalitně, s dobrou zápletkou, průměrnou akcí a propracovanými postavami, které jinak neforemné mase dávají alespoň nějaký tvar a hloubku. Doufejme, že ve čtvrtém díle, který nás čeká, přehodí Tanya Huffová výhybku zpátky na kolej, ne které jela první dva díly, ať to má zase grády.
Název originálu: Blood Lines
Český název: Linie krve
Autorka: Tanya Huffová
Překlad: Pavel Musiol
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 332
Vazba: brožovaná
Rozměry: 115 x 180 mm
Vydal: Brokilon, Praha 2010
Doporučená cena: 248 KčHodnocení: *** (60%)
PECIÁL