Legendy: Draci. Bichlovatá antologie, na níž se čekalo dlouho předlouho

Bylo nebylo, přišel jednou jeden Drak za Michaelem Broncem ze Strak na vrbě a nedal mu pokoj ve dne v noci, až to Míša vzdal. A tehdy se začala psát historie nejtlustší domácí antologie, co kdy na našem území vyšla.

Ilustrace na obálce antologie Legendy: Draci Autor: Jana Šouflová

To, že kniha má osm set stran a váží téměř jeden a půl kilo, ani zdaleka nebrání tahat ji všude s sebou. Je návyková stejně jako cigareta nebo panáček dobré lihoviny. Čtenáře do sebe absolutně vtáhne a nutí ho jít od povídky k povídce, dokud se nedostane ke konci. Žádný příběh není stejný, což jen umocňuje zářivou auru, jež celou knihou prostupuje.

Díky různorodosti autorů jsou draci, tato dokonalá krvelačná stvoření, pojata ze všech možných stran, úhlů a všech možných i nemožných pohledů. Vlado Ríša ve svém Dračím meči využívá typických fantastických klišé ála Eragon, což ani v nejmenším neubírá na kvalitě. Kdyby tam nějaká klasika nebyla, kde bychom se to ocitli? Stejně klasicky zpočátku vyznívá Rytíř a drak Ivany Kuglerové. Kterak statečný rytíř se na draka vydal a nakonec to skončí úplně jinak, pointa čtenáře srazí ze židle.

V některých povídkách se draci vyskytují jen okrajově až je čtenář skoro nepostřehne (Radka „Rilven“ Hrotková – O černé princezně) a mnohdy je donucen si povídku přečíst ještě jednou, aby toho draka přece jen někde vyšťoural. Najdou se ovšem i místa, kde dílko působí doslova nepatřičně, jako je třeba Pohřeb drakozpytce od Leonarda Medka. Básnička? Ano, hezké, ale co to tam dělá?

Povídky:
– Vladimír Němec: Než slunce zapadne
– Jan Dobiáš: Zamilovaný Harpagon
– Zdeňka Lukovská: Tkáč legend
– Vlado Ríša: Dračí meč
– Edita Dufková: Píseň pro ohnivou dračici
– Radka Hrotková: O Černé princezně
– Jana Jůzlová: Nejstatečnější muž světa
– Jiří Pavlovský: Podvečerní konverzace v baru U Opilého jednorožce
– Jana Rečková: Hic sunt dracones
– Ivana Kuglerová: Klubko zmijí
– Pavel Weigel: Zpráva pro vládu České republiky o řešení draka v Moravském krasu
– Hanka Vranová: Dračí pech
– Pavel Renčín: Tenkrát na středozápadě
– Míla Linc: Krauka
– Blanka Salmonová: Nejlepší z lidí
– Lucie Lukačovičová: Toro Dragón
– Marie Klepetková: Mezi světy
– Tomáš Bandžuch: Příběh opravdového drakodlaka
– Jakub D. Kočí: Kočí Jakub
– Stáňa Kučová: Studie o vlkodracích
– Jindřich Rohlík: Elvíra
– Helena Soukupová-Clarková: O Aidanu McWalterovi a krásné Deirdre
– Veronika Partiková: To malé, kouzelné, zvonivé
– Sidha Apollyon: Sametová jsou křídla smrtihlava
– Leonard Medek: Pohřeb drakozpytce
– Pavel Renčín: Dračí hvězda
– Ivana Kuglerová: Rytíř a drak
– Martin D. Antonín: Drakobijce

Teoretické texty:
– Jan Kantůrek: Draci v českých pohádkách
– Františka Vrbenská: Draci snů, draci hororů

Překvapí, že draci jsou líčeni i takovými způsoby, které by normálního člověka nenapadly ani za sto let. Můžeme čekat vědecká pojednání (Stáňa Kučová: Studie o vlkodlacích nebo Pavel Weigel: Zpráva pro vládu České republiky o řešení draka v Moravském krasu), draka jako bytost představující umělecké založení hlavního hrdiny (Veronika „Anor“ Partiková: To malé, kouzelné, zvonivé) nebo dětský sen Marie Klepetkové v Mezi světy.

Co ovšem člověk nepochopí je celkem zajímavý příběh, kde se ale draci objeví asi až na posledních čtyř stranách (ze čtyřiceti) a jen jako krvelačné potvory, co sežerou vše v dosahu (Zdeňka Lukovská – Tkáč legend). Svůj smysl pro černý humor a satyru zde v plné míře předvádí Jiří Pavlovský se svou Podvečerní konverzací v baru U Opilého jednorožce. Příjemným čtením na dobrou noc se zase stane Než slunce zapadne Vladimíra Němce, jež zahřeje na dušičce a vykouzlí úsměv na tváři.

Míla Linc se překonal a v Krauce podal jeden ze svých nejlepších výkonů. Mix různých stylů (od sci-fi po western) v sobě kombinuje Tenkrát na středozápadě Pavla Renčína. Mezi nejlepší povídky lze zařadit i Sametová jsou křídla smrtihlava od Sidhy Apollyon co do námětu, ale pro příště by určitě neuškodilo méně nic neříkající terminologie a dát větší prostor popisům, jež čtenáři něco řeknou než se snažit být za každou cenu originální a docílit tím toho, že člověk nechápavě zírá do papíru a neví, co si má myslet.

Celou antologii uzavírá Drakobijce od Martina D. Antonína. Hlavními hrdiny jsou, jak jinak, trpaslíci. Povídka nabytá dějem a humorem, o níž nesmíte ani koutkem oka zavadit než přečtete zbytek knihy. Přišli byste totiž o tu nejsladší ze sladkých teček. Bránice nezůstává ani na chvíli v klidu a lepší konec nemohl Jakub D. Kočí s Michaelem Broncem vybrat.

Páni editoři se evidentně na vybírání velice dobře vyspali a na výsledku je to velmi znát. Mezi těmi všemi literárními skvosty by se jistě našly nějaké ty hnidy, ale je jich menšina oproti zbytku. Čeští autoři zas a znovu dokazují, že mají své nesporné kvality a mnohdy se vyrovnají i zahraniční tvorbě. Doufejme, že je samozřejmostí nominace na minimálně dvě kategorie na cenu Akademie SFFH.

Avšak nejen povídky jsou na knize to zajímavé. Nádherná obálka od Jany Šouflové a vnitřní ilustrace od Jakuba D. Kočího hovoří za své. Milovníci draků, těchto jak děsivě krásných, tak překvapivě inteligentních tvorů, si přijdou na své. A vlastně, žádnému fantasy fandovi by Draci neměli ve sbírce chybět. Těch 450 korun za to stojí.

Název originálu: Legendy: Draci
Editoři: Michael Bronec, Jakub D. Kočí
Obálka: Jana Šouflová
Vnitřní ilustrace: Jakub D. Kočí
Počet stran: 800
Vazba: pevná s přebalem
Rozměry: 145 x 220 mm
Vydaly: Straky na vrbě, 2010
Doporučená cena: 450 Kč

Hodnocení:***** (90 %)