Menu
FANZINE.cz

Les bratrů Strugackých nenabízí útočiště každému. Ztratit se může i zkušený čtenář

Redakce

Redakce

14. 3. 2011

Jména Arkadij a Boris Strugačtí většině současných teenagerů patrně nic neříkají, přitom by jejich román Les mohl zaujmout i je. Především však čtenáře, kteří kromě klasické sci-fi či fantasy občas sáhnou i po náročnějších dílech.

Ilustrace na obálce, autor: Marek Hlavatý

Vyprávěný příběh se odlišuje od velkého množství soudobých sci-fi románů. Autoři čtenářům představují dvě různorodá prostředí existující vedle sebe. Les je právě jedním z nich, avšak hned na první pohled se výrazně liší od těch, které se na Zemi vyskytují. Jeho obyvatelé nemusejí shánět oblečení v obchodech, stačí nalézt správný druh rostliny a spíchnout si z ní šaty. Ze země jim rostou i další věci potřebné k běžnému životu. V případě nedostatku potravin mohou dokonce vytrhnout trs trávy i s hlínou a s chutí se do něj zakousnout.

Naproti lesu postavili spisovatelé společnost lidí nazvanou Správa pro záležitosti lesa snažící se využít veškeré možnosti, jež les nabízí. Člověk, který by chtěl ve Správě pracovat, však brzy zjistí, že se ocitl v síti nesmyslných předpisů a dostat se z ní není vůbec jednoduché.

Ne každý se spokojí se vším

Autoři představují dvě rozdílná prostředí a dva různé hrdiny, jejichž pohledem čtenář pozoruje okolní dění. Perec vstupuje do Správy s iluzemi naivního nováčka, o něž však během několika málo chvilek přichází. Nepochopitelná organizace Správy jej pohltí a rozhodně nehodlá pustit. Čím usilovněji se snaží místo opustit, tím víc se zamotává do osidel systému. Zprvu se zkouší zapojit do kolektivu a pracovat. Po nějaké době ale přichází na to, že svého cíle dosáhne pouze tehdy, když bude panáčkovat spolu s ostatními, ač jejich počínání postrádá logiku.

S Candidem naopak čtenář poznává fungování lesa. Seznamuje se s jeho do značné míry podivnými a svéráznými obyvateli, faunou a flórou. Stejně jako Perec i Candid cítí, že do prostředí, v němž se ocitl, nezapadá a hledá východisko. Má pocit, že mu ostatní nerozumí, občas se dokonce sám ztrácí ve vlastním nitru, a tak se jednoho dne konečně rozhoupe k tomu, aby z lesa odešel. Na cestě však naráží na řadu překážek, ať už jsou to chodící mrtváci, tedy nemrtví, jimž se nelíbí pod drnem, po ženách toužící loupežnici nebo projevující se známky Dosažení – hrozby v podobě obrovské houby, která pohltí vše, co se jí postaví do cesty.

Arkadij a Boris Strugačtí: Les

Oba ústřední charaktery se sobě navzájem velmi podobají. Candid i Perec se nechtějí spokojit se situacemi, v nichž se nacházejí, avšak vymanění z vlastního osudu se zdá pro oba nemožné. Těžko říci, který z nich se pro čtenáře stane zajímavějším. Oba nabízejí něco jiného a na poli hrdinů z dnešních sci-fi/fantasy příběhů působí trochu jako bílé vrány. Ostatně ani samotní autoři nepovažují román za klasického zástupce zmíněného žánru, ale nazývají ho sociálním románem, který sci-fi prostředí pouze využívá pro svůj děj.

Bratři Strugačtí mezi sci-fi kulisy schovali množství odkazů na tehdejší sovětskou společnost. Absurdní byrokratický systém, postavení jednotlivce ve společnosti, porušování základních lidských práv jako právo na svobodné opuštění země či vytváření umělých pracovních míst pouze za tím účelem, aby každý pracoval – tohle vše a mnoho dalšího se v knize odráží a čtenáři tak umožňuje pohlédnout na skutečnou politiku Sovětského svazu. Vidina však vyvstane před očima podobně, jako je tomu u tzv. stereogramů neboli trojrozměrných obrazů. Také u nich musí člověk zaostřit svůj zrak na správný bod, aby v barevné změti spatřil skrytý 3D objekt.

Co na Les říká současný čtenář?

Boris a Arkadij Strugačtí patří mezi nejvýznamnější představitele sovětské vědeckofantastické literatury. A právě přívlastek sovětská naznačuje, že čtenáři narození v posledních zhruba dvaceti letech mohou narazit. Tvorba těchto autorů připomíná moderní díla jen velmi vzdáleně a ani román Les netvoří výjimku.

Soutěž recenzentů (dlouhé logo)

Dějovost ustupuje do pozadí, s akčními scénami se člověk setká málokdy. Spíše než svižný průlet textem připomíná četba brodění se značným množstvím filozofických otázek. Ze začátku musí čtenář rozlousknout slupku na první pohled nelogických dialogů a myšlenkových pochodů hlavních i vedlejších postav a dostat se do hlubší roviny, pod tím vším skryté. Pak začne ze zdánlivé snůšky nesmyslů připomínajících dobrodružství Carrollovy Alenky v domě za zrcadlem vystupovat nepřeberné množství námětů na uvažování. Autoři mezi řádky schovali otázky týkající se lidské existence, společnosti a spousty dalšího, které však může objevit pouze mysl trpělivá a zvyklá po nich pátrat.

Čtenář, který se s romány bratrů Strugackých setkává poprvé, může být i zklamán. Avšak ten, kdo se rozhodne opustit vyšlapanou stezičku současných sci-fi šlágrů a vydat se na cestu do Lesa, objeví originální knihu, která má potenciál ho oslovit. Alespoň jednou za pár měsíců výlet do netradičních zákoutí fantastiky neuškodí a navíc rozšíří obzory.

Název originálu: Ulitka na sklone
Český název: Les
Autor: Arkadij a Boris Strugačtí
Překlad: Libor Dvořák
Obálka: Marek Hlavatý
Počet stran: 280
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 130 x 205 mm
Vydal: Triton, Praha 2011
Doporučená cena: 298 Kč

Hodnocení: **** (80 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Les bratrů Strugackých nenabízí útočiště každému. Ztratit se může i zkušený čtenář

Hide picture