Sergeje Lukjaněnka dnes už zná velké množství čtenářů fantastiky. To o Niku Perumovi zatím říct nelze, román Zlá doba pro draky je totiž první kniha, díky níž můžeme posoudit jeho vypravěčský styl. Jedinou otázkou tedy zůstává, zda si tito dva ruští autoři navzájem sedli, nebo vzniklo něco, co se jen mihne stejně jako drak na obloze.
Sergej Lukjaněnko už jednou dokázal, že zvládá spolupracovat i s jinými spisovateli. A to v románu Denní hlídka, druhém dílu své nejproslulejší série. Tentokrát se však na obálce místo Vladimira Vasilijeva objevilo jméno Nikolaje Perumova. Čtenáři považují Denní hlídku za nejslabší část celé pentalogie o hlídkách. Jde román Zlá doba pro draky ve stejných stopách?
Hrdina na vodítku
S hlavním hrdinou knihy Viktorem se setkáváme v jeho bytě v Moskvě. Než se pozná s tajemnou Tael, která jej přivede do jiného paralelního světa, jde pouze o obyčejného a nezajímavého člověka. Bohužel se však nezmění ani později. Přestože jej ostatní obyvatelé Středosvěta považují za vyvoleného, který má změnit osudy všech, jeho charakter ustrne na bodu mrazu a nijak dál se nevyvíjí. Viktor působí jen jako pouhá marioneta, za jejíž provázky tahá hned několik rozdílných loutkářů.
O vedlejších postavách to neplatí, avšak ani ty nepředstavují výsledek dokonale odvedené práce. Každá si hledí svého soukromého cíle a jen málokterá se vymaní a učiní něco nečekaného.
Také samotná země, v níž se příběh odehrává, působí na první pohled neoriginálně. Už jen název Středosvět jistě evokuje Tolkienovu Středozem. Když navíc uvážíme, že v obou žijí elfové i trpaslíci, může se zdát, že ruští spisovatelé pouze okopírovali to nejlepší, co ve fantasy vzniklo. Naštěstí tomu tak není. Středosvět je takto pojmenován proto, že skutečně leží mezi dvěma jinými světy – Rubní stranou, tedy naší realitou, a zemí Přirozených, kteří po ovládnutí Středosvěta prahnou. Navíc v něm v harmonickém souladu funguje jak magie, tak elektřina a jeho zelené louky křižuje síť železnic, po níž se prohání parní lokomotivy.
Jednoduchá zápletka
Jednotlivé dějové linie nejsou nijak složitě zamotané. Na Středosvět se valí armáda Přirozených, v jejichž čele stojí Stvořený drak. Viktor, coby předurčený Dračí zabiják, musí projít magickými obřady čtyř živlů, aby se jim mohl postavit a zahnat je tam, odkud přišli. Nic víc, nic míň. Vše nakonec dopadne tak, jak má.
Perumov s Lukjaněnkem jakoby slabinu svého románu cítili, a tak opředli tajemstvím alespoň několik otázek, nad nimiž můžou čtenáři dumat, než na ně autoři postupně odpoví. Proč jdou po Viktorovi i mágové Vody, kteří příchod Zabijáka vítají? Co znamenají Viktorovy podivné sny a kdo je neznámý, jenž se mu v nich zjevuje?
V textu dojde i na Lukjaněnkovu pověstnou hlubší myšlenku, která se objevuje ve všech jeho dílech. Avšak v románu Zlá doba pro draky je zmíněná jen tak mimochodem a autoři jí věnovali pouze několik řádků. Kdyby se táhla celou knihou, zapůsobila by víc.
Román tedy lze označit jen jako dobrý. Lukjaněnkovy fanoušky neurazí, avšak mezi špičku ho rozhodně nezařadí. Jak si vedl Nik Perumov můžeme pouze odhadovat – Zlá doba pro draky je totiž první ukázkou jeho tvorby, přeloženou do českého jazyka. Ve zcela špatném světle se nepředstavil, na druhou stranu však ani nezazářil.
Název originálu: Ně vremja dlja drakonov
Český název: Zlá doba pro draky
Autor: Sergej Lukjaněnko a Nik Perumov
Překlad: Konstantin Šindelář
Obálka: Carbal Ciruelo
Počet stran: 472
Vazba: brožovaná
Rozměry: 120 x 185 mm
Vydal: Triton – Argo, Praha 2010
Doporučená cena: 328 KčHodnocení: *** (60 %)