×
FANZINE.cz

Markus Heitz rozprostřel Stíny nad Ulldartem

První část ságy Ulldart, prvotina Markuse Heitze vyšla pod českým názvem Stíny nad Ulldartem. V Německu, domovině autora velmi oblíbené ságy Trpaslíci, byla prvotina kladně přijata nejen fanoušky fantastické literatury, ale i kritiky, kteří ji ocenili jako nejlepší románový debut roku 2003. Jaký tedy je první díl ságy?

Ilustrace na obálce, autor: Jan Patrik Krásný

Markus Heitz je jeden z nejúspěšnějších autorů knih s fantasy tématikou posledního desetiletí nejen u nás a v Německu. Právem si toto označení zaslouží, protože jeho tetralogie Trpaslíci sklízela a sklízí převeliké úspěchy. První dva díly se dokonce v naší malé kotlině dočkaly již svého třetího vydání.

U nakladatelství Fantom Print vyšla v roce 2009 Heitzova prvotina, jež ho vynesla na výsluní v jeho rodné zemi a umožnila mu naplno se věnovat psaní fantaskních příběhů. Když pak Markus Heitz vydal první díl série Trpaslíci, který zaznamenal obrovský úspěch, byl okamžitě přeložen do češtiny. Tak se stalo, že se sága ze zemí kontinentu Ulldart k českému čtenáři neznalému německého jazyka nebo neochotnému v něm číst fantasy knihu dostala až v později.

Jen ho nechte, ať se topí

Ve Stínech nad Ulldartem se vše točí okolo mladého prince, jež je i přes urputnou snahu svého otce kabcara (zdejší panovnický titul) nevychovaný, rozmazlený a tlustý jako královsky vykrmené prase. K dobru mu lze přičíst jen jeho vždy správné úmysly. Královský rodič s ním zcela pochopitelně ztratí trpělivost a odešle ho do drsné severské provincie, aby se „naučil plavat tak, že je hozen doprostřed rybníka“.

Kupodivu tato strategie poměrně dobře účinkuje a v mladém následníkovi hrdého vládnoucího rodu válečníků se postupně probouzejí ambice. Musí se vypořádat nejen s několika potvorami, ale i s intrikami místní vrchnosti. K ruce má několik rádců a služebníků, kteří zároveň působí jako jeho mentoři. Knihou však proplouvá ještě příběh korzárského kapitána, který je úzce spjatý s příběhem princovým.

Aby těch příběhových linií nebylo málo, v několika kapitolách dostane prostor i kněz jednoho z Ulldartských bohů. Avšak na spojení této linie s linií hlavní si čtenář bude muset počkat až do některého z dalších dílů. Mytologie a historie kontinentu, jež se v příběhu místy tajuplně objevuje, působí zcela podle Heitzovy tradice mysticky a zajímavě, a tím vybízí k dalšímu čtení. V textu je i tu a tam naznačena existence minimálně několika bohů a dostavují se i setkání s prapodivnými bytostmi.

O původu druhů

Co ovšem na Ulldartu najít nelze, jsou různé druhy inteligentních obyvatel žijících v nějakém typu společenství. Přinejmenším v prvním díle ságy se neobjevuje ani zmínka o všeobecně uznávaných a zhusta se ve fantasy literatuře vyskytujících druzích, jako jsou elfové, trpaslíci nebo skřeti. Jedinou připustitelnou výjimkou jsou lidé poznamenaní odkazem temného boha, kteří jsou ovšem pronásledování bez ohledu na své vlastní činy.

Nepřítomnost tolkienovských druhů ovšem není nikterak na škodu. Ba právě naopak se tím autorovi podařilo vytvořit atmosféru bližší naší všední realitě, díky čemuž se čtenář lépe vžívá. Navíc se tím odlišuje od elfo-skřeto-trpasličích světů, přestože nejen v tetralogii o trpaslících dokázal, že má v této oblasti mistrovské schopnosti. Tajemné bytosti a hrůzostrašné stvůry jsou tím pádem na Ulldartském kontinentě daleko tajemnější a hrůzostrašnější.

obálka knihy Stíny nad Ulldartem Markuse Heitze

Co se ovšem jeví jako nešťastné řešení, je ona trojitá linie příběhu. Jistě, i v takových skvělých dílech jako je Tolkienův Pán Prstenů nebo Pratchettovy příběhy z Úžasné Zeměplochy, se objevuje několik příběhových linií plynoucích vedle sebe, ale na rozdíl od Heitzovy prvotiny jim to skvěle funguje i jako celek.

Za všechno může alkohol

Pirátova (on by se jistě raději označil za korzára) část je sice napínavá a dobře vystavěná s návazností na hlavní příběh, ale po práci, kterou si autor dal s vymyšlením a napsáním a čtenář s přečtením, je hlavní hrdina této dějové linie, stejně jako její hlavní záporák, po vyvrcholení předem objasněné pointy zbytečně rychle vyloučen z dalšího pokračování děje. Alespoň rozuzlení tohoto bočního příběhu mohlo být o něco zajímavější, než jen pouhý souboj, navíc velmi krátký a doslova ukončený stylem „ten zabil takhle tamtoho“.

To s linií knězovou je to trochu jinak. Vše začíná velmi dobře, hned na počátku knihy prologem, který lehounce naťukává hlavní zápletku nejspíše celé ságy. Nebylo by co vytýkat, pokud by se zhruba ve třech čtvrtinách knihy tato linie zcela nečekaně neobjevila znovu. Přináší sice důležitou informaci vztahující se k oné stěžejní zápletce, ale jelikož do hlavního děje už nikterak nezasáhne, lepším řešením by bylo zařadit zbytek knězovy linie až na konec jako epilog, popřípadě si ji nechat někam do dalších dílů a více rozvinout linii hlavní, které by to rozhodně neuškodilo.

Na postavě kněze se ukazuje další neduh Stínů na Ulldartem, a to přímo na postavě samotné. Přestože je kněz vykreslen jako rozumně smýšlející a plný správných postojů, po pár doušcích vína se z něj stává cosi naprosto odlišného. To je opravdu těžko uvěřitelné a působí to dojmem, že najednou jednal naprosto proti svému přesvědčení, což, jak fanoušci Dračího doupěte a obdobných her ví, je přece proti pravidlům.

I samotný princ je rozporuplný, i když v jeho případě to s přimhouřením obou očí lze přisoudit jeho mládí. Poměrně rychle se z dětinského chlapce, notně oplácaného tlustými vrstvami tuku, stává pokrokově smýšlející vladař, který by se pro své poddané rozdal. Přesto se objevují záchvěvy schizofrenické charakteristiky, když stejně jako kněz zčistajasna změní své chování o sto osmdesát stupňů.

Zarážející také je, že vydavatelé si nedali tu práci a vydali v knize mapu Ulldartského kontinentu s popisky v němčině. Určitě by nebyl velký problém, hlavně když se překládá celá kniha a mapka není nijak složitá, přeložit i ji. Dobře nepůsobí ani stále ta samá opakující se ilustrace, která je navíc i na obálce a ještě je na stránkách uvnitř knihy vytištěna v nevyhovující kvalitě.

Celkově nejsou Stíny nad Ulldartem špatná kniha. Příběh je dobrý, i když ne skvělý, ale člověk stále musí brát v potaz, že se jedná o úvodní díl k celé sérii a že svůj cíl, totiž zaujmout a něžně přinutit čtenáře k přečtení dalšího dílu, splňuje. Navíc se jedná o prvotinu Markuse Heitze a nejen fanoušci jeho světa trpaslíků vědí, že tento německý autor psát fantasy knihy opravdu umí.

Název originálu: Schatten über Ulldart
Český název: Stíny nad Ulldartem
Autor: Markus Heitz
Obálka: Jan Patrik Krásný
Překlad: Zdeněk Sladovník
Počet stran: 286
Vazba: vázaná
Rozměry: 150 x 210 mm
Vydal: Fantom Print, Ostrava 2009
Doporučená cena: 249 Kč

Hodnocení: *** (60 %)



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..