×
FANZINE.cz

Městská fantasy jako fenomén a pojem – Neil Gaiman a jemu podobní

Subžánr, který si za několik málo let vybudoval silnou čtenářskou základnu. Jeho šířka se přitom velmi těžko definuje. Je tohle už městská fantasy? A tohle zase není? Co si má čtenář pod tímto subžánrem vůbec představit?

Koláž městské fantasy Autor: Jakub Ehrenberger, Topzine.cz

Městskou fantasy může laik definovat tím nejjednodušším možným způsobem a bude mít pravdu. Městská fantasy se opravdu odehrává převážně ve městě. Navzdory rozšířené představě však už neplatí, že toto město musí být ze skutečného světa nebo dokonce ze současnosti. Městská fantasy se může stejně dobře odehrávat v současném Londýně jako ve fiktivním městě, které dobově odpovídá našemu středověku. Důležitá je především míra, s jakou jsou kulisy metropole vnímány.

Ano, hrdinové urban fantasy, jak zní anglický název hojně používaný i u nás, mohou opustit na čas hradby města nebo do něj naopak vkročit na počátku příběhu, hlavní dějová linka však musí být pevně spjata právě s městem, jeho páchnoucími stokami, křivolakými uličkami, průjezdy, nadjezdy, oblíbenými bary a omšelými putykami. Současný český editor Ondřej Jireš rozdělil dříve žánr městské fantasy na dva hlavní proudy – Gaimanův a Miévillův – a není důvod toto rozdělení popírat. Pojďme se v tomto článku zaměřit na způsob výstavby městské fantasy, který nejlépe ilustruje Neil Gaiman.

Gaimanovo Nikdykde a další příběhy z hranice skutečnosti

Od Ondřeje Jireše bylo velmi chytré zvolit si za vzorový román právě Gaimanovo Nikdykde, než se však dostaneme k Britovu nejznámějšímu románu, seznámíme se ještě s Emmou Bullovou. Právě této autorce je přisuzováno vůbec první nebo minimálně jedno z prvních děl dnes tolik oblíbeného subžánru. Emmin debutový román War for the Oaks (Válka za duby – pozn. red.) z roku 1987 zachycuje příběh rockové muzikantky Eddi, která se zaplete do konfliktu mezi nadpřirozenými silami dobra a zla. Důležité však je, že celý příběh se odehrává v Minneapolis, tedy na skutečném místě.

Oklikou přes hluboké dějiny se dostáváme k poznávacímu znaku městské fantasy v Gaimanově střihu – existujícím kulisám. Rozeberme si skutečnost na samotném románu Nikdykde. Příběh se odehrává v reálném Londýně, kde nic netušící Richard Mayhew pomůže dívce Dvířce, čímž se mu nečekaně otevřou dveře do světa, o němž doposud neměl ani tušení, tzv. Podlondýna. Ne snad, že by Richard nějak výrazně toužil po objevování tohoto světa, ale další události už jej semelou a společně s ním i čtenáře. Rázem sledujeme arogantního markýze de Carabase, který zjevně zapomněl, v jakém století žije, nebo Starého Baileyho, oděného do oblečení z peří.

Neil Gaiman

Okouzlení čtenářů je dokonáno a tou nejsilnější zbraní vypravěče je právě skutečnost, jakkoliv neuvěřitelná. Pocit, že na rozdíl od vyloženě fiktivního prostředí, tentokrát čtenář denně chodí po ulicích, o nichž se v knize hovoří, zná budovy, které spisovatel popisuje. Čtenář je součástí tohoto popisovaného světa, ačkoliv sám není v knize zmiňován.

Rub a líc Moskvy

S podobnými motivy však nepracuje pouze Neil Gaiman, ale celá řada dalších autorů, z nichž mnohé ještě v průběhu článku zmíníme. Poměrně silnou fanouškovskou základu u nás získala série Hlídek ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka. Hrdina většiny příběhů z  cyklu, Anton Goroděckij, je členem Světlých, kteří bojují proti Temným a snaží se jim bránit v porušování Dohody, kterou mezi sebou obě strany uzavřely. Světlí k tomuto účelu zformovali Noční hlídku, jež hlídá aktivity Temných za svitu měsíce. Její protipól tvoří členové Denní hlídky z řad Temných, kteří dozírají na Světlé, operující ve dne.

Jejich vzájemné soupeření, které dalo vzniknout celkem pětici knih (jednu napsal Vladimir Vasiljev), se odehrává v ulicích, ve sklepech a na střechách Moskvy. Obě skupiny přitom tvoří tzv. Jiní, tedy lidé, kteří prozřeli a vstoupili do Šera. Kromě nich Moskvou brouzdá i celá řada obyčejných lidí, kteří nemají o existenci obou skupin nejmenší tušení.

Sergej Lukjaněnko – Hlídka

Ekaterina Sedia

Moskvu coby své rodiště použila ve své městské fantasy i ruská spisovatelka Ekaterina Sedia, která však v současnosti žije v zámoří a tvoří výhradně v angličtině. Její do češtiny zatím jediný přeložený román Tajná historie Moskvy si bere něco z obou zmiňovaných děl. Moskva v jejím podání není rozdělena mezi skupinu Světlých a Temných, ale spíše mezi obyčejné obyvatele a gangstery. V Gaimanových stopách nám nabízí příběh, který nás zavádí do podzemí pod Moskvou, kde žijí kromě uprchlíků z povrchu také pohádkové bytosti. Sedia svůj román však nepojala tak dobrodružných stylem jako britský spisovatel a ve své knize zobrazuje opisem dějinné události své domoviny. Jeho kvality to nijak nesnižuje.

Taháme za jiný konec Gaimanova principu

Poměrně rozšířenou skupinou románů z městských prostředí jsou v současnosti velmi populární příběhy různých kožoměnců a upírů, k nimž se autoři staví velmi rozdílně. Všem těmto příběhům se budeme věnovat v samostatném článku, jen jejich prostý výčet by totiž vydal na několik listů papíru.

Městská fantasy se však obejde i bez protagonistů, kteří vám sají krev nebo rvou hrdlo, a přitom se stále může držet základní gaimanovské premisy světa ve světě. Poutavý příběh v takovém stylu loni nabídl třeba román Ysabel kanadského autora Guye Gavriela Kaye.

Zkušený spisovatel zavádí protagonisty svého románu v čele s patnáctiletým mladíkem Nedem Marrinerem do francouzské Provence. Zatímco Nedův slavný otec fotí místní památky do chystaného kalendáře, jeho syn se společně s mladou americkou studentkou Kate připlete do souboje dvou mužů z dávno zapomenuté minulosti, Kelta a Římana, kteří soupeří o lásku tajemné dívky Ysabel. Kay si přitom nezvolil ke svému ději kulisy města, ale celého regionu, takže by se o striktním zařazení mezi městskou fantasy dalo diskutovat. Splňuje však určité podobnosti s městskými příběhy, zejména existenci dalšího světa v našem vlastním, který pro běžného smrtelníka není viditelný.

Pro milovníky antických bájí

Značnou popularitu, natočení snímku a v souvislosti s oběma předchozími fakty i překladu do češtiny se dočkal i Rick Riordan a jeho Percy Jackson. Pentalogie příběhů o mladíkovi, jehož otcem je jeden z antických bohů (ne, Zeus to kupodivu není), měla nahradit na trůnu dětské fantasy Harryho Pottera. Přestože u nás rozhodně takový úspěch nezaznamenala, ve Spojených státech si Percy získal srdce mnoha mladých čtenářů. Vychází přitom opět ze stavebního kamene, na němž stavělo už hodně architektů.

Guy Gavriel Kay

Rick Riordan

Obyčejný dvanáctiletý chlapec, který se příliš neliší od čitatele románu, jednoho dne zjistí, že je někým úplně jiným. Polobohem. Od té chvíle se prakticky nezastaví, protože mu jde o život, ale kruté prozření vede i k mnoha dalším objevům. Jeho kamarád Grover je opravdový satyr, Medúza není mrtvá, ačkoliv ji Perseus v tom filmu zabil opravdu přesvědčivě, a na Olymp nemusíte do Řecka, vystačíte si s výtahem do nejvyššího patra Empire State Building. Opět tedy princip existence světa, který běžným smrtelníkům není viditelný, tentokrát založený na mytologii antického Řecka.

Pár položek z desítek

Tvůrci městské fantasy v Gaimanově střihu se rekrutují i u nás. Asi nejvýraznějším z nich je Pavel Renčín, jehož doposud nejambicióznějším počinem je zamýšlená trilogie Městské války, z níž jsou zatím hotovy dvě knihy. Jemu i jeho spisovatelským kolegům se budeme věnovat v dalším článku.

Jak je patrné z předchozích řádků, městská fantasy je námětově, způsobem provedení i cílovou skupinou čtenářů značně variabilní, a to jsme se tomto článku zaměřili pouze na jednu její odnož. Zdaleka přitom nebylo možné vyjmenovat všechny tituly. Alespoň zmínku závěrem si určitě zaslouží soukromý detektiv John Taylor z knih o Noční straně Simona R. Greena. Taylor brázdí ulice tajemného srdce Londýna, Noční strany, aby našel to, co hledají jeho zákazníci. A na hledání má Taylor opravdu talent.

Simon R. Green

V Londýně jsme dnes naši procházku po městských ulicích zahájili, v Londýně ji také končíme. Prošli jsme pouze několika uličkami. Některé byly prosluněné a lákavé, jiné vlhké a s opadanou omítkou. Pokud chcete do některé nahlédnout podrobněji, budete už muset po svých.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..