Menu
FANZINE.cz
Nezařazené

Michael Moorcock: Králi mečů láme vaz deus ex machina

Redakce

Redakce

27. 10. 2010

Mír nikdy netrvá věčně. To Corum, hlavní hrdina stejnojmenné trilogie, ví moc dobře. Že nová hrozba přijde z řad jeho přátel, postižených podivnou chorobou, by ho ovšem nenapadlo ani v tom nejčernějším snu.

Ilustrace na obálce Krále mečů Autor: Mark Salwowski

Bez znalosti předchozích dvou titulů se budete na začátku Krále mečů trochu ztrácet. Úvodní připomenutí děje vám spíš zamotá hlavu myriádou pojmů a jmen, než že by vám pomohlo v orientaci. Nakonec to není tak složité, takže ať už jste předchozí dva díly četli nebo ne, rychle se do děje dostanete. Moorcockův román je, co se podání příběhu týče, typické sword and sorcery a nějaké hlubší propírání politiky a mezilidských vztahů tu stejně nenajdete. Zato o akci a dobrodružství je postaráno, jako o klienta pětihvězdičkového hotelu.

Vše se točí kolem již zmiňovaného Coruma Jhealena Irseie, knížete z rodu Vadhaghů (Moorcock by měl v soutěži o nejkrkolomnější fantasy názvy očividně slušné šance). Je to klasický bojovník bez bázně a hany, navíc dostal jen sympatickou umělou ruku a mechanické hmyzí oko. Obojí pochopitelně božského původu. V tomto díle mu ale oba zlepšováky budou v zásadě k ničemu. Je to samozřejmě relativní, protože… ale to se na konci dozvíte sami. Sekundanty mu zde dělají sympatický Jhary-a-Conel a krásná Rhalina. Ani jeden z nich ale mnoho prostoru nedostane. Jhary si ho vybojuje přece jen o něco víc, dokonce je mu dovoleno samostatně jednat a myslet. Rhalinu Moorcock odsoudil na doživotí do škatulky „krásná, něžná, ctnostná, zamilovaná, visící na krku hlavního hrdiny“. Otázkou je, k čemu tam Moorcock takovu bytost vpustil, když nám za celou dobu neukáže ani kotník. K ničemu jinému se totiž nehodí. Rhalina je v knize jen tak pro pořádek a do počtu.

Dílo je napsáno brilantně a přeloženo ucházejícím způsobem. Stylistických a významových perel, kdy se hrdinové pokoušejí o skutečné skutky, tu moc není a běžný čtenář je stejně přehlédne. Co se obsahu týče, celkový dojem kazí nespočet „bohů ze stroje“. Téměř to vypadá, jako by si své problémy hlavní hrdina nedokázal vyřešit sám. Případně autor považuje za přízemní vymýšlet patálie, ze kterých by se jeho Corum dostal bez pomoci nahodile se objevujících altruistických entit.

Autorova fantazie čtenáře okouzlí a to je také to, co Krále mečů vynáší nad průměrný šedý balast. Jeho multidimenzionální svět voní novotou a popisy fantastických scenérií berou dech. Tu a tam vystrčí růžky i filozofický nádech, hnedle ale zase zaleze, aby to celé náhodou nezbrzdil. Čte se to skutečně jedním dechem a protože to není ani nijak dlouhé, může se pro vás stát Král mečů příjemnou jednohubkou na delší odpoledne. Příjemně překvapí i obálka Marka Salwowského. Hrdinové na ní vypadají jako vystřižení z knížky, ilustrace není ani příliš mdlá a nevýrazná, ani pestrobarevná jako australský papoušek a skvěle doplňuje celek. Celkově je redakční práce odvedena dobře a kniha vyloženě láká ke čtení. Samozřejmě, příběh vznikl na začátku 70. let a modernímu čtenáři fantastiky už přijdou některé pasáže úsměvné. Pokud ale hledáte kvalitní oddechovou četbu, nelze Krále mečů nedoporučit.

Název originálu: The King of the Swords
Český název: Král mečů
Autor: Michael Moorcock
Překlad: Stanislav Plášil
Obálka: Mark Salwowski
Počet stran: 192
Vazba: brožovaná
Rozměry: 110 x 165 mm
Vydal: Laser-books, Plzeň 2010
Doporučená cena: 145 Kč

Hodnocení: **** (70 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Michael Moorcock: Králi mečů láme vaz deus ex machina

Hide picture