Navštívili jsme muzeum videoherních automatů nacházející se ve vesničce poblíž Prahy. Vydejte se s redaktory Topzine.cz na exkurzi do tohoto ráje videoherních fanoušků!
Slova někdy prostě nestačí...., Zdroj: vlastní
Je slunečné sobotní odpoledne a všichni jsou na Petříně. Naše kroky ale míří jinam – do malé vesničky u Prahy, která je na první pohled úplně obyčejná. Pokud se ale podíváte blíž, najdete v ní něco výjimečného – muzeum videoherních automatů.
Jedeme do Afriky, jedeme do Zimbabwe
Vyzbrojeni batůžky, foťákem a hbitými prsty vyjíždíme z matky měst, projíždíme podél rozlehlých luk a lesů a přes cestu nám přebíhá srna, abychom zhruba po půlhodince safari dorazili na místo určení – do vesničky Červený Újezd poblíž Unhoště. No dobře, poblíž Kladna.
Kdyby tam byl o 17 hodin déle, rekord v Tetrisu by určitě padl.
Zde máme na předem domluveném místě sraz s naší spolužačkou ze střední školy, která bydlí v městečku poblíž. Původně jsme jí volali, jenom aby nám upřesnila, kde že objekt najdeme – ovšem projevila iminentní zájem připojit se k nám. „Jedeme do MUZEA VIDEOHER,“ zdůrazňuji. „To bude super!“ odvětí. Pak že ženy vědí, co chtějí.
Cestou necestou
Následujeme ji tedy po silnici, když vtom strhne volant a vjíždí na polní cestu. S kolegou si vyměníme nevěřícné pohledy, ale vydáváme se za ní za zvuku kamenů, snažících se dobývat do olejové vany našeho vozítka. Po chvilce rallye přijíždíme na parkoviště k místnímu hradu.
První skok časem zažíváme, když vyhládlí cestou vstupujeme do hradní krčmy. Sedáme na dřevěnou lavici pokrytou zvířecími kožkami a z trámu nad námi na nás shlíží hodněrák (jelen, který má hodně parohů). Pojímáme tedy středověkou krmi a s plnými břichy se chystáme skočit časem znovu, tentokrát do osmdesátých a devadesátých let minulého století.
Dámy a pánové, pohleďte - ráj na Zemi.
Blížíme se k cíli – malému dřevěnému objektu, zastřešeného hrubým trámovím. Kupujeme tři vstupenky a vstupujeme do… ráje. Místnost má dřevěné zdi, na kterých jsou po celé délce nakupené herní automaty z dob minulých. To je samo o sobě skvělé, ale tyhle ještě ke všemu fungují.
Čas plyne jinak
Okamžitě všechno zahazujeme a nabíháme na Street Fightera, kde svádíme nesčetně bitev, ponechávajíc náš ženský doprovod svému osudu, dokud nás nedoženou křeče v prstech. Další přichází na řadu Space Invaders, pak se rozcházíme i s kolegou – já se na dlouhé minuty zasekávám na své srdcovce Golden Axe, zatímco kolega se snaží překonat highscore v Tetrisu.
Po určité době, kterou nejsem schopen přesně definovat (čas v téhle místnosti plyne jinak) si uvědomuji, že jsme s sebou měli ženský doprovod. Odtrhávám kolegu od Tetrisu, beru do ruky telefon a vymýšlím omluvu. Jaké bylo moje překvapení, když telefon začal vyzvánět v jednom z temných koutů herny, kde šedá silueta třímala v rukou dvě UZI a vyřizovala si něco se Stevem Tylerem.
Přísahám, že ta holka by neublížila mouše. Nu, člověk míní, život mění.
Prohodíme pár zdvořilostních frází a odebíráme se zpátky k tomu, kde jsme skončili. Hrajeme všechno, co se hrát dá – můj Sonic nabírá supersonickou rychlost, zatímco vedle mě žere Pacman všechno, co mu přijde do cesty.
Zazvonil zvonec…
Všechno dobré ale jednou končí, a tak nám na rameno klepe obsluha, že se zavírá krám. Prostoupen nostalgií naposledy hladím Sega Master System a odebírám se ven, kde dostávám facku od denního světla. Jsme opět v roce 2011 nasedáme do aut, startujeme a z rádia se linou popové zvuky, my bychom ale nejradši celou cestu zpět poslouchali osmibitový šum.
Všechno podstatné o herně najdete na webu ArcadeHry.cz, včetně kontaktů a dopravních možností. Příjemnou zábavu!
