×
FANZINE.cz

Pilipiukova Princezna není žádná upíří křehotinka

Co mají společného přes tisíc let stará princezna, o něco mladší alchymistka, programátorka a lidový exorcista? V první řadě to, že všechny je potkáme v Krakově. Polský autor Andrzej Pilipiuk opět ukázal, že i upírský příběh se dá napsat originálně a s humorem.

Ilustrace na obálce knihy Princezna, autor: Dorothea Bylica

Když se řekne Andrzej Pilipiuk, pravděpodobně se čtenářům vybaví spíše příběhy exorcisty – amatéra Jakuba Vandrovce. Princezna je však pokračováním předchozí knihy Sestřenky, tedy série z trochu jiného prostředí. Na začátku potkáváme již známé postavy tam, kde jsme je minule opustili, tedy na krakovském dívčím lyceu, kde obě sestřenky Krušewské učí, princezna Monika studuje a mistr alchymie Sedzivoj se o místo učitele teprve uchází. Zdánlivý klid a idyla, které všichni hrdinové potřebují. Nicméně rány z minula se ještě ani nestačily zahojit, mrtvola minulého padoucha Dimitrije ztuhnout a opět přichází nebezpečí. A ne jedno.

Do města přijel lovec upírů, který má políčeno na princeznu Moniku, jež má být jeho prvním zářezem na pažbě. Přes jeho výcvik i nadání se ne vše daří tak, jak by chtěl, naštěstí pro něj mu však na pomoc přispěchá jedna velmi známá postava klasické literatury. Druhé nebezpečí ohrožuje alchymistu. Ze stínů minulosti se vynořilo Bratrstvo druhé cesty, konkurenční alchymistické společenství, jehož cílem není moudrost, ale bohatství a se Sedzivojem má nevyřízené účty. Do už tak husté atmosféry přidal autor golemy, mumii a avízovaný homeopatický obsah Jakuba Vandrovce a zaručil tak kvalitní výsledek.

Ani Vandrovec, ani Twilight, tak co?

Princezna je kniha mimo jiné o upírech. To v dnešní záplavě sladkých románů o krvepijcích může vyvolat paniku až odpor. Nicméně Andrzej Pilipiuk ukazuje, že i o nich se dá psát čitelně. Monika je upírka se vším všudy. Je stará a přitom věčně mladá, pronásledují ji lovci i pochybnosti o smyslu vlastní existence, cítí se mimo vlastní dobu a přeci zapadá. Pije krev, ale ne lidskou. A přesto příběh není o utrápené pubertální dušičce nebohé zatracené.

Co tedy čekat? Na rozdíl od příhod věčně opilého exorcisty amatéra je Princezna určena méně otrlým čtenářům. Méně samohonky a naostřených lopat, víc tajemných zákoutí a spiknutí. Možná i díky triu hrdinek působí kniha dojmem Vandrovce pro děvčata. Zdá se, že od předchozího dílu se autor trochu rozepsal, děj ubíhá víc plynule a hladce. Větší prostor, navzdory názvu, dostal alchymista Sedzivoj, který se ukazuje jako velice zajímavá a barvitá postava.

Celkově se tedy Princezna čte velmi dobře. Pilipiuk příběh zpracoval s humorem sobě vlastním a knize rozhodně prospělo lehké přikořenění odvarem z Vandrovce, třeba v podobě policejního komisaře, který spolu s praktikantem vyšetřuje sérii záhadných zločinů, jež se během příběhu v Krakově vyskytnou. Milým zpestřením je i exkurze do literární historie v podobě druhého lovce upírů. Skalní fanoušci alkoholem nasáklého vesnického vymítače knihu patrně odloží, aby ji už znovu neotevřeli, přeci jen děj je poněkud víc učesaný a méně morbidní. Ale i tak nejspíš nezklame, autor sám sebe nezapře.

Název originálu: Księżniczka
Český název: Princezna
Autor: Andrzej Pilipuk
Překlad: Pevel Wiegel
Obálka: Dorothea Bylica
Počet stran: 240
Vazba: brožovaná
Rozměry: 125 x 195 mm
Vydal: Laser-books, Plzeň 2011
Doporučená cena: 199 Kč

Hodnocení: **** (70 %)

 



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..