Menu
FANZINE.cz

Přechod Justina Cronina není typická sci-fi, ale pozornost si zaslouží

Redakce

Redakce

20. 2. 2011

Na počátku prosince roku 2010 se v rámci předvánoční vlny knih, která jako každý rok zaplavila český trh, na pultech objevila nepříliš propagovaná ani očekávaná, avšak na první pohled úctyhodná kniha. Americký autor Justin Cronin dorazil do Čech.

Ilustrace na obálce knihy Přechod Autor: Miloslav Disman

Spisovatel Justin Cronin má na kontě už tři knihy a všem se dostalo uznání v podobě jistých literárních cen. Až třetí kniha, nedávno vyšlý Přechod, který se do českého překladu dostal během pouhých šesti měsíců, z něj ale udělala Pana Autora. Masivní hardback se speciálním přebalem, který hraje všemi barvami, s nímž se nakladatelství Knižní klub vytasilo, si svou pozornost v poličce knihkupectví zjedná svým vzezřením snadno. Pokud se však čtenář rozhodne o koupi čistě podle obálky a anotace, mohlo by mu doma skončit něco, co vůbec nečekal. Ne že by kniha nebyla kvalitní, jen spádá trochu mimo avizovanou škatulku, neboť informace na vnitřní záložce slibují poměrně akční děj zasazený do současných Spojených států.

Nejsi taková, jaká ses zdála

Pravidla recenzenta stranou, v případě Přechodu je třeba prozradit, že Justin Cronin si se čtenářem celou první třetinu knihy hraje na kočku a na myš – a přitom okatě a zároveň velmi nenápadně poukazuje na svůj talent. Během několika kapitol, které dávají dohromady úvodní část, jakýsi prolog, který by mohl být za jiných okolností svou vlastní knihou, autor přibližuje dnešní USA. Během celé počáteční kapitoly spisovatel popíše v dramatických detailech život dívky, od které čtenář čeká, že se stane hlavní hrdinkou. Její dětství, dospívání i život mladé svobodné matky před očima proletí jako střela, přesto za sebou zanechají hlubokou brázdu, kterou vyryl Croninův vypravěčský talent. Na následujících stránkách však čtenář zjistí, že ona dívka je jen epizodní postavou, která se v průběhu knihy už nikdy neobjeví.

Stejný osud postihne valnou většinu postav první části. Ačkoliv je spisovatel charakterizuje dopodrobna, většina z nich se přes dvoustou třicátou stranu nedostane. Příběh o vládním projektu, odstartovaném na základě polovojenské expedice do tropických lesů jižní Ameriky, který se zvrtne ve světovou apokalypsu, proto tvoří zvláštní část celé knihy. Přestože v něm vlastně všechno začíná, stojí stranou od pozdějších událostí.

Pomocí dvou překlenovacích částí se totiž Cronin po straně dvě stě třicet přesune o desítky let do budoucnosti. Lidstvo, které bylo kvůli drastickému selhání zmiňovaného projektu téměř zdecimováno, přežívá v  roztroušených enklávách po celé Americe. Zatímco před časem si o sobě ještě dávaly „kolonie“, opevněné citadely v méně přístupných částech Spojených států, vědět, teď už všechno jen mlčí. Skupina lidských rodin si v jedné takové vytvořila vlastní společnost, vlastní denní režim, a přežívá ve vypůjčeném čase, než se každý z obyvatel dříve nebo později stane obětí monster, která noc co noc hlídkují za zdmi. Upíři, draci, žárovky či jednoduše viráci vládnou svým zvířecím intelektem postapokalyptické pustině, jež se z nejvyspělejšího státu počátku jednadvacátého století stala. Jenže kolonie nevydrží věčně.

Pravidla, která se (ne)dodržují

Každá kniha se řídí vlastními pravidly, i když někdy ta pravidla nejsou tak zřejmá, někdy nepocházejí od autora, ale od redakce, která text svazku silně upravila, někdy jsou zase jak pozitivem, tak negativem. Vnitřní řád Přechodu spadá do té poslední skupiny. Důraz na detail při popisování jednotlivých charakterů sice knize dodává nesporné plus, protože postavy jsou tím uvěřitelnější, čím hlouběji člověk sleduje jejich duševní vývoj. Na druhou stranu, právě tohle je také snad jediný fakt, kvůli němuž má čtenář nutkání hodit knihu do špinavého kouta. Kvůli tomu, jak Cronin v první polovině knihy několikrát změní kulisy, změní i postavy – a každé z nich samozřejmě napíše vlastní vzpomínání na významné životní momenty. Čtenář tak má před sebou obrovské množství osob a informací, které nedokáže vstřebat, protože neví, co všechno je důležité – autor rozebírá každý fakt stejně puntičkářsky. O to víc zamrzí, když se většina postav, v nichž se čtenář konečně zorientoval, postupně odebere do věčných lovišť. A to ne jednou, ale víckrát. Výsledná skupinka hrdinů, kterým autor v polovině knihy přisoudil osud „těch, kteří dojdou tam a nikdy zpátky“, je totiž poměrně malá.

obálka Justin Cronin: Přechod

Aby se však Justin Cronin necítil ukřivděn, je třeba mu uznat jednu věc, kterou ne každý autor dokáže a již Cronin prokazuje hned několikrát. Schopnost dodržet zlaté pravidlo pušky, která se v první kapitole pověsí na zeď a která musí do konce knihy vystřelit. Na samotný závěr autor přináší zpět před čtenářův zrak mnoho dávno zapomenutých detailů z předchozích částí, aby všechny daly dohromady výsledný obrázek. Navzdory očekávání však finále není přehnaně akční a dramatické, ale takové, jaké si Přechod rozlámaný na několik odlišných částí zaslouží. Pokud by někomu i přesto připadala kniha neuzavřená, americký spisovatel na ni plánuje navázat ještě dvěma pokračováními.

Kvalitní četba na dlouhé zimní večery

Těžiště Přechodu nespočívá v lineárním, a dokonce ani v mnohavrstvém ději, protože ani jeden z nich nemá. Není vlastně nikde, leží jaksi mimo celou knihu právě kvůli oné rozkouskovanosti. Až teprve po přečtení poslední řádky vše zapadne na své místo – a rozhodně to nebude místo, které by člověk čekal. Mezitím, zatímco se necelých sedm set stran pomalu otáčí jeden list za druhým, Justin Cronin oblažuje čtenáře svým vypravěčským stylem. Přestože jeho kniha zdánlivě pokulhává v jiných oblastech, prakticky nikdy čtenáře nepustí díky živému jazyku a autorovu daru psát knihy takovým stylem, že prostě nejdou zavřít. Navzdory retrospektivám a pasážím, které by se mohly proškrtat, působí Přechod stále poměrně akčně. Navíc se tato složka perfektně doplňuje se zvláštně nemystickým motivem upírů, kteří sice jsou nesmrtelní, pijí krev a nemají rádi jakékoli světlo, ale přesto nejsou ani těmi respektovanými aristokraty z Rumunska, ani těmi tolik diskutovanými proprietami Stephenie Meyerové.

Přechod je i přes své zápory výborná kniha, která si svou světovou slávu a nálepku „bestseller“ zaslouží. Jestli to cítí čeští čtenáři stejně, ukáže čas. Někteří zahraniční kritici mluví dokonce i o budoucí legendě žánru, přestože Croninova kniha vlastně cílí spíše na mainstreamového čtenáře, který rád čte takové autory jako Douglas Preston a Lincoln Child.

Název originálu: The Passage
Český název: Přechod
Autor: Justin Cronin
Překlad: Jana Jašová
Obálka: Miloslav Disman
Počet stran: 688
Vazba: brožovaná
Rozměry: 155 x 235 mm
Vydal: Knižní klub, Praha 2010
Doporučená cena: 399 Kč

Hodnocení: **** (80 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Přechod Justina Cronina není typická sci-fi, ale pozornost si zaslouží

Hide picture