!Exkluzivně!Překladatel nejedné fantasy knížky poskytl pro čtenáře Topzine.cz exkluzivní rozhovor. Jan Netolička překládá hlavně knihy z herních světů jako je třeba Warcraft nebo Diablo. Možnost osobně jej potkat se naskytne 6. července všem návštěvníkům Festivalu fantazie v Chotěboři na havlíčkobrodsku.
Pokud čtete knížky z herního prostředí, pak věřte, že velkou část jich překládal Jan Netolička Zdroj: Wow
Začneme od začátku, jak jste se dostal k překládání knížek?
Jednoho deštivého odpoledne jsem se asertivně vydal do nakladatelství Fantom Print se svou diplomovou prací, zda by ji nechtěli vydat. Tehdy zcela nezajímavé téma – Evropské mytologie v díle J.R.R. Tolkiena. Bylo dva roky před prvním filmem. Nechtěně jsem vyslechl telefonát pana nakladatele, který byl veden ve smyslu: „Ale já nemám nikoho, kdo by mi to načetl,“ a nabídl své služby. Následovala zkušební kapitola a pak Diablo – Dědictví krve. Štěstí prý sedne i na… Diplomka leží v šuplíku.
Jak dlouho trvá přeložit knihu o řekněme 250 stranách, navíc fantasy, kde je plno kouzel, speciálních názvů a „Gromů Peklořvounů“?
V nejlepší formě a za ideálních podmínek (kafe, skuteční Peklořvouni – děti – u tchyně) jsem schopen poctivě přeložit tři strany za hodinu. Při osmihodinové pracovní době tedy teoreticky 11 dní. Vzhledem k tomu, že pracuji jako zástupce ředitele na gymnáziu a tchyně bydlí daleko, nedostanu se k překládání na víc než dvě hodiny denně. Navíc je třeba třeba samotný text několikrát přečíst, konzultovat s autorem, na fórech, s odborníky, kontrolovat terminologii s předchozími díly. V tuhle chvíli je nakladatel rád, když zvládnu knihu za tři až čtyři měsíce.
Jak vlastně probíhá zadání zakázky, dostáváte knihy s velkým předstihem před čtenářskou obcí?
Většina knih, na kterých jsem v poslední době pracoval, v zahraničí dávno vyšla. Ode dne, kdy knihu dostanu já, do chvíle, kdy se objeví na pultu, uběhne zhruba pět měsíců.
Jako první jste přeložil Diablo – dědictví krve, postupujete dnes při překladu v něčem jinak než u vaší prvotiny?
Postupem času jsem se naučil být mnohem víc systematický. Vzhledem k tomu, že se většina knih, které překládám, odehrává v jednom universu, je nutné být velmi pečlivý při vedení jakési soukromé encyklopedie. Nejde jen o překlady zbraní či tvorů, ale i o takové detaily jako kdo si s kým tyká, kdo používá v přímé řeči jaké tvary, a tak podobně. Taky už dávám přednost PDF verzi originálu místo knize ve stojanu.
Jan Netolička
Překladatel fantasy knih, profesor anglického jazyka a zástupce ředitele na Wichterlově gymnáziu v Ostravě. Od roku 2002 spolupracuje s nakladatelstvím Fantom Print, kde překládá knihy odehrávající se hlavně ve světech známých z různých počítačových her. Nejvíce knih se odehrává v blizzardovských světech Warcraftu a Diabla, ale mezi jeho překlady najdeme i Halo a Hellgate: London. Doposud přeložil sedmnáct titulů a pracuje například na Noci Draka z Warcraftu.
Myslíte si, že knihy z herního světa (Wow, Warcraft, Starcraft a Diablo) konkurují dobře neherním kouskům jako třeba Černokněžník?
Neznám prodejní čísla, ale například knihy ze světa Diablo považuji za naprosto soběstačné a konkurenceschopné. Myslím, že bez problémů zabaví i nehráče, samozřejmě pokud se mu strefí do vkusu. Osobně mám také tu zkušenost, že knihy z herního světa dokáží přivést k četbě lidi, kteří by jinak nečetli vůbec. Taková miniaturní paralelička s Harry Potterem.
Vaše nejoblíbenější PC hra poslední doby, proč?
Můj syn dorostl do herního věku, čemuž jsem se musel přizpůsobit, takže odpověď nebude PC hra, ale hra na Wii – Grand Slam Tennis. Poslední herní orgasmus jsem ale měl u Mass Effect 2. Důvod je asi jasný. Příběh s možností volby, k tomu akce a konečně změna prostředí z fantasy na sci-fi.
Hrajete hry, které jsou v Top 3?
Když už se pro nějakou hru rozhodnu, většinou vybírám hodně pečlivě. Čas opravdu nemám a z tohoto důvodu se nepouštím do moc velkých experimentů.
Myslíte si, že je důležité, aby čtenář byl i hráč, nebo jsou tyto knihy přitažlivé i pro neználky PC her?
Myslím, že už jsem odpověděl. Většina knih herní svět využívá pouze jako pozadí, velmi hrubý rámec, a jinak dodržuje pravidla a šablony, které jsou pro literaturu tohoto druhu typické. Pro pochopení knihy většinou není nutné, aby čtenář hrál i hru. Hra však s přečtením knihy získává zcela nový rozměr vycházející ze zážitku, který už hráč má. Je to jako byste četli příběh založený na rok staré skutečné události odehrávající se ve škole, kam chodíte. A stejně to funguje i obráceně – můžete hrát hru poté, co jste si přečetli knihu. Vlastně jde jen o rozšíření již zavedeného modelu, protože knihy a hry podle filmů vznikají už dlouho.
Oslavujete dokončení překladu knížky?
Ano, dělám si zářez do notebooku za rituálního zpěvu své manželky, která intonuje něco ve smyslu: „Tak a teď už snad konečně přišroubuješ tu poličku.“
Kdyby vyšla nová herní série a vy jste se stal překladatelem celé knižní triologie, nutilo by vás to i k hraní této hry, nebo byste raději sbíral informace na internetu?
Hru bych musel hrát. Když překládáte knihu, musíte se stát její součástí, musíte žít s postavami, ponořit se do jejího světa. Jinak by čtenář poznal, že se jen díváte zvenku, a vznikl by manuál k přímočaré pile psaný avantgardní básnířkou žijící celý život v New Yorku. Taky byste jí nevěřili…
