Staronový vstup obávaného monstra do našich kin je za rohem. Film roku vás sice nečeká, ale najde se mnoho světlých chvil, které vás zarazí do sedačky kinosálu. 
Nová Godzilla působí, jako by se sešli na kafi Steven Spielberg a Roland Emmerich. „Hele, Rolande, musíme tam dát rodinné hodnoty a mikropříběhy, kde se ty rodiny zachrání. A děti! Chytré děti!“ „Dobře, Stevene, ale ten pes se zachrání taky.“
Snímek britského režiséra Garetha Edwardse tyto a další prvky, které dělají „správný“ blockbuster, umí precizně dávkovat a využít k tomu, aby současně natočil poctu žánru a nenáročnou zábavu. Připočtěte si hold americkým hodnotám a armádě, varování o přírodě mocnější, než je člověk, a zároveň dávku ironie, která naznačuje, že to všechno nesmíte brát až tak vážně (ostatně, může být film o něčem, jako je Godzilla, seriózní a realistický?).
Snad jen dramaturgicky snímek trochu pokulhává, protože postupně začne lehce zvolňovat, a ona hranice mezi směšností a vážností je zbytečně nejasná. Ale účel film plní perfektně.
První náhled na alespoň částečnou podobu Godzilly. Zdroj: Distributor
