Menu
FANZINE.cz
Recenze her

RECENZE: Bioshock: Infinite vezme hráče do oblak. Kandidát na hru roku je tady

Karel Kolmann

Karel Kolmann

3. 4. 2013

Veslice osazená tajemně vypadajícím mužem a poněkud excentrickým párem postupně ukrajuje vzdálenost k blízkému majáku. Bioshock je zpátky v plné parádě. Přečtěte si recenzi jedné z nejlepších stříleček všech dob.

Bioshock: Infinite je třetím pokračováním série. Zdroj: oficiální stránky hry

Bioshock: Infinite je třetím pokračováním série. Zdroj: Oficiální stránky hry

Booker DeWitt je zkrachovalý, vysloužilý voják, který se snaží splatit své dluhy.

A přesně taková příležitost mu doslova zaklepe na dveře. DeWitt se tedy vydává vysvobodit neznámou dívku z města zvaného Columbie. Překvapující fakt, že město visí v oblacích, se dozvídá velmi brzy a na zmíněné dívce jménem Elisabeth je snad něco ještě podivnějšího.

O příběhu by se dalo rozepisovat celé hodiny, ale aby hráči nebyli ochuzeni ani o to nejmenší překvapení, které je ve hře čeká, tak je lepší se popisu vyhnout skoro úplně. Příběh Bioshock: Infinite je jedním z nejznamenitějších a nejlépe napsaných příběhů ze všech her poslední doby. Dějové zvraty vás nejednou pošlou do kolen a osobně se přiznám, že celý závěr hry jsem snad ani nedýchal.

Až hra skončí, jedinou výtkou bude to, že ji nejde zapomenout a prožít nanovo.

Bioshock opět nezklamal svým unikátním audiovizuálním zpracováním s citem pro detail.

Grafika je krásně stylizovaná a na hru se výtečně kouká. Celé město v oblacích působí přesně tak, jak toto označení napovídá. Columbie žije vlastním životem a při hraní se dostavuje pocit návštěvy skutečného místa. Lidé sedí v parku na lavičce a konverzují nad svými každodenními starostmi, prodavačka květin se kolemjdoucím snaží vnutit nějakou okrasu za klopu a do toho všeho po ulici pobíhají děti hrající si ve vodě proudící z otevřeného hydrantu.

Atmosféra hry působí opravdu mocně a skutečně. Jedinou výtkou by snad mohlo být opakování modelů postav. Přestože je tato praktika ve většině her naprosto běžná, tak v případě maniakálně propracované Columbie působí poněkud výrazněji, ale i tak se jedná pouze o malou vadu na kráse.

video

 

V průběhu hry často kontrastuje krása s násilím, bohatství s chudobou a mnohé další motivy, které svým použitím vyvolávají v hráči emotivní odezvu. Například brutalita prvního souboje je opravdu úderná a po dlouhé úvodní sekvenci v malebných ulicích města představuje pořádné probuzení. Velkou zásluhu na živosti Columbie má také zvuk a hudba. Písně jsou perfektně zvoleny, až se často nedá dělat nic jiného než stát a poslouchat. Rádia hrají svoje hity, atrakce vyhrávají veselé melodie, pěvecký kvartet těší kolemjdoucí svým uměním, a dokonce sami hlavní protagonisté se jednou pustí do zpěvu.

Ze zvukového hlediska nad vším ostatním vyvstává perfektní dabing hlavních postav. DeWitt není žádný Gordon Freeman a často komentuje dění kolem sebe a reaguje na ostatní postavy. Stejně jako tomu bylo v Rapture v prvních dvou dílech Bioshocku, tak jsou také po Columbii rozsety rozmanité audio deníky, které pomáhají urovnat nejasnosti v dění a ještě více hráče vtahují do světa nad mraky.

Souboje fungují na známém modelu vylepšeném o nové mechaniky.

Opět  jako v předchozích dílech Bioshocku je na výběr široká škála zbraní a zvláštních schopností a opět se dá používat od každé jedna současně. Schopnosti jsou dobře zpracované a k několika starým známým přibylo i několik novinek. Hráči se můžou těšit na vysílání elektrických výbojů z konečků prstů (obzvláště efektivní, pokud cíl stojí po kolena ve vodě), vyvolávání agresivního hejna vran (stylová a brutální záležitost) anebo třeba krátkodobé ovládnutí nepřítele, po jehož uplynutí zasažený protivník spáchá sebevraždu. Všechny zbraně a schopnosti se dají za poplatek vylepšovat u všudypřítomných automatů. Opět mechanika známá již z předchozích dílů Bioshocku.

Novinkou jsou čtyři sloty pro oblečení, kterými je vybavena hlavní postava. Tyto sloty mohou zaplnit klobouky, kalhoty, vesty a boty a každý kus oblečení nějakým způsobem upravuje hráčovy schopnosti. Například se ve hře vyskytuje klobouk, který zvyšuje poškození při střelbě přes mířidla a naopak snižuje poškození při střelbě od boku. Škoda, že se tyto kusy oblečení nijak vizuálně neprojevují, neboť z hráčovy postavy není v průběhu hry vidět nic víc než ruce. Další novinkou je přítomnost štítu, který se časem sám doplňuje a představuje první linii předtím, než se zranění začnou zakusovat do životů. Kapacita štítu, životů i salts (prostředek nutný k používání schopností) se dá navýšit nalezením speciálních lektvarů, které jsou často odměnou za plnění vedlejších úkolů či důkladné prozkoumávání oblastí.

[dmalbum path=“/wp-content/uploads/dm-albums/bioshock-infinite-recenze/“/]

Po většinu cesty skrze Columbii hráče doprovází zmíněná dívka Elisabeth. Oba hrdinové se zapojují do mnoha živých rozhovorů a jejich vztah se postupně prohlubuje. V soubojích Elisabeth s likvidací nepřátel přímo nepomůže, ale nečekejte, že se bude jen pasivně schovávat. Elisabeth přebíhá z krytu do krytu a snaží se v průběhu přestřelky pomoci přinášením užitečných předmětů z okolí. Disponuje také jistou zvláštní schopností, která nejednou přijde pořádně vhod a hraje v celém příběhu významnou úlohu.

Již v úvodu hry si do inventáře najde cestu zařízení schopné se pomocí magnetu přichytit k různým kolejím, které probíhají skrze mnoho míst v Columbii. Tyto koleje se dají využít jak k přesunu mezi částmi města, tak jako taktická výhoda při soubojích. Část souboje například proběhne uvnitř budovy, pak se DeWitt prostřílí na balkon, kde velkého robota v podobě Abrahama Lincolna omráčí bleskem a zaútočí brokovnicí na jeho zranitelné místo na zádech. Dále využije hák visící ze stropu a vytáhne se na vyšší patro, Elisabeth mu mezitím hodí plně nabitou zbraň přímo do ruky, a zbytek souboje je vyřešen během jízdy na kolejích vedoucích podél stropu. Na závěr DeWitt efektivně přistane na posledním zbývajícím protivníkovi – čistá práce.

Za zmínku stojí, že toto není žádná naskriptovaná sekvence, ale příklad běžného souboje, kterých je hra plná.

Bioshock: Infinite je výborná FPS se skvělým příběhem, o které se bude mluvit ještě dlouho.

Hráči FPS už dlouho hledají ve svých hrách něco víc než jen zábavné přestřelky a akci. Ken Levine a celé Irrational Games s něčím takovým přicházejí. Studio dodrželo všechny sliby, kterými nás v průběhu vývoje zásobovalo a jejich dílo je opravdovým herním klenotem a jednou z her, která nesmí nikomu v tomto roce uniknout.

Hodnocení: 100 %

  • Klady: Příběh, výborně napsané postavy, Columbie a celkové vizuální zpracování, hudba, systém schopností a souboje
  • Zápory: Občasné opakování modelů,  má to konec

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Bioshock: Infinite vezme hráče do oblak. Kandidát na hru roku je tady

Hide picture