RECENZE: Bodycount naplnil očekávání pesimistů. Stal se propadákem

Bodycount od britských autorů sázel na neuvěřitelně realisticky zpracované zbraně, zničitelné prostředí a zábavu při hře více hráčů. Naplnila se však očekávání pesimistů a hra se stala propadákem. Čtěte recenzi zpackaného titulu Bodycount na Topzine.cz.

Bodycount sice zářil pečlivě vyretušovanými screenshoty, nicméně realita byla diametrálně odlišná Zdroj: distributor hry

Střílečky jsou veřejností nejlépe přijímané a hlavně kupované tituly. Každé studio chce přispět svou trochou do mlýna a přiživit se na aktuálním trendu. Bodycount je důkazem toho, že se to ne vždy vyplácí. Studio Codemasters, mistři ve tvorbě závodních her jako například Dirt 3, se přesvědčilo, že vytvořit kvalitní střílečku bez adekvátních zkušeností není žádná legrace.

Bodycount je klasickou střílečkou bez hlubšího příběhu. Vyniká sice poměrně propracovanou a realismem zavánějící fyzikou, nadprůměrným zvukem zbraní a zničitelným prostředím, ale postrádá všechny nejdůležitější aspekty kvalitní a úspěšné hry. Nemá téměř žádný děj, je příliš lineární a nudný a selhává především v té nejpodstatnější kategorii, hratelnosti.

RECENZE: Dead Island je nejkrvavějším titulem roku a zombie hrou desetiletí!

Od obdobně vypadajících her založených na podobných principech se snad ani nedá očekávat mnoho. Recenzovaná hra je velice podobná konkurenční střílečce s apokalyptickým podtextem Brink.

Na rozdíl od ní však není schopná načrtnout ani jednoduché kontury příběhu. Hráč se neustále objevuje ve stereotypním prostředí a vyplňuje neustále stejné úkoly.

Mé jméno je nikdo

Hlavní hrdina tu ani neexistuje, hráč ví pouze to, že je jedním z nejlepších vojáků pracujících pro mezinárodní vojenskou organizaci, která jej využívá pro boj s militantními jednotkami a teroristy okupujícími chudé oblasti černého kontinentu. Během celé kampaně je hráč vystavován snad nekonečné řadě logických kiksů. Ve své podstatě to odpovídá klasické příběhové lince, kdy za vším stojí zlá nadnárodní konspirace. Typický nepřítel jako v Socom 4.

Bohužel se ve hře nevyskytují žádná videa či filmečky, které by se alespoň snažili navodit atmosféru smysluplné kampaně. Singleplayer hráči díky bohu zabere přibližně pouhých šest hodin. Alespoň se nestihne unudit k smrti.

Herní fyzika je ve hře na poměrně slušné úrovni. Nejde o buhvíjak realistické zpracování, ale svůj styl prostě má

Jediným smyslem téhle akce je skutečně likvidace dlouhých zástupů nepřátel. Nelogické je ve hře téměř vše, od chování nepřátel přes prázdná lidská obydlí až po trapnou zvukovou kulisu lidského davu v liduprázdných oblastech.

Pro alespoň drobné usnadnění soubojů vývojáři vyvinuli poměrně funkční a sofistikovaný systém krytí. Hráčova postava se může pomocí analogových páček opatrně vyklánět z úkrytů nebo třeba zpoza rohu. Tato možnost však nese i dle mého názoru velké nevýhody. Při míření formou zoomu, kdy hráč cílí skrze mušku, totiž není možné běhat. U akčních a rychlých stříleček založených na rychlých a precizních útocích na nepřítele to považuji za obrovskou nevýhodu.

PREVIEW: Diablo III má velké ambice stát se RPG titulem roku!

Hratelnost nabízí jen malou míru inovací, jež ve finále mají stejně spíše negativní dopad. Nepřátelé se chovají skutečně nepředvídatelně, což souvisí nejspíše s jejich umělou neinteligencí. Jedním z mála překvapení je rozvržení nepřátel do několika classů podle šarží. Velitel respawnuje žoldáky, zatímco medik je může léčit. Likvidace klíčových postav tedy dosti usnadňuje postup.

Sem tam se ve hře objeví i nějaký boss, většinou v podobě namakaných týpků s tělesnými proporcemi podobnými hochům ze série Gears of War.

Zbytečné expení

Ze zabitých protivníků vypadává loot v podobě barevných kuliček sloužících k dobíjení speciálních schopností postavy. Díky postupnému nasbírání určitého počtu bodů ve stylu Bulletstormu lze získat třeba chvilkovou nesmrtelnost nebo třeba přivolat leteckou podporu. Reálně jde pouze o drobné výhody, které jsou sice užitečné a některé herní pasáže mohou usnadnit, nicméně o nějakou neskutečnou pecku zvracující průběh přestřelky rozhodně nejde.

Vývojářský cit pro barevné tóny je znát i v nočních levelech Zdroj: Topzine.cz

Hra pro více hráčů je jen slabým odvarem toho, co nabízí konkurenční tituly. Herních módů je tuze málo a autoři do něj nezakomponovali žádný systém zkušenostní progrese. Jediným kompetitivním faktorem je součet fragů.

VIDEO: Podívejte se na druhý díl herního pořadu Game Show!

Jednou z mála pozitivních stránek hry je nadprůměrný zvuk. Každá zbraň zní naprosto specificky a se správnou audio výbavou je hraní Bodycountu nevšedním zážitkem. V kombinaci s téměř úplně zničitelným prostředím jde o parádní řežbu. Papundeklové a plechové stěny lze kompletně rozstřílet. Při zásahu vojáka brokovnicí z optimální vzdálenosti jej zpětný ráz klidně prohodí zdí.

Někdo může za sympatické považovat také barevné zpracování. Celá hra má silně barevný podtext a ve velké části lokací je mnoho světla, podobně jako v prvním actu hry Dead Island.

Verdikt

Bodycount je projektem, jehož pád byl snadno předvídatelný ještě před jeho vydáním. Jediné, co hra dokáže nabídnout, je relativně slušné audiovizuální zpracování a téměř kompletní zničitelnost prostředí.

Hratelnost bohužel lehce pokulhává a na bezduchou střílečku bez jakéhokoli příběhu má i velmi slabý multiplayer. I přes vlnu kritiky si však bere z žánru FPS některé z jeho nejstěžejnějších prvků. Pokud je chápána s nadhledem, může jít i o celkem zábavný titul.

Hodnocení: 50 %

  • Klady: Audio, video, zničitelné prostředí
  • Zápory: Příběh, stereotyp, herní doba, hratelnost
RECENZE: Bodycount naplnil očekávání pesimistů. Stal se propadákem
Ohodnoťte tento článek

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.