Král je mrtev, ať žije král!
Efektní zabití potěší každé hráčské oko Foto: Roman Šeiner
Bylo, nebylo, v roce 2000 vyšlo Baldur’s Gate 2 . Hru jsem koupil pět let po vydání, a zásadně ovlivnila můj prospěch z angličtiny. Stejně tak byla ovlivněna moje dosavadní představa, že RPG je zběsilá klikačka, stovky mrtvých oblud a naspeedovaný Barbar s velkou sekerou (Diablo II). Ovládání party jedinečných charakterů, dokonalý soubojový systém, kdykoli můžete souboj zapauzovat a rozdělit příkazy, originální kouzla, předměty s vlastní historií, výtečný příběh… Hra mně zkrátka učarovala víc, jak opalující se blondýnka na nudistické pláži. I v časech, kdy jsme se všichni těšili na Crysis či Zaklínče, jsem se znovu vracel ke graficky zaostalému Balduru a věděl, že lepší hry není.
Studio Bioware je tu od roku 1995, ale do paměti hráčů se zapsalo svým vynikajícím RPG Baldurs Gate 2 v roce 2000. Jednička nebyla špatná, ale teprve dvojka naplnila potenciál hry založené na D&D a podobných. Další hry studia byly sice fajn (Icewind Dale, Neverwinter Nights), ale nikdy BG2 svojí hloubkou, hratelností či příběhem nepřekonaly. Uběhlo devět let a mně na stole leží krabice Dragon Age: Origins. Stane se toto nové RPG z dílny stejného Bioware dalším z průměrných kousků, nebo předčí očekávání nejednoho hráče RPG her?
O čem to je?
Dragon Age nás zavede do fantasy světa zvaného Ferelden, který stojí na prahu průseru. Armáda skřetů a démonů (temní zplozenci) vylézá ze země a jejím plánem je úplné vyhlazení všeho, co se může bránit. V čele letí drak a mocišéf všeho zlého, Arcidémon. Na straně dobra stojí král Fereldenu a armáda lidí, vše u města Ostagar. Právě zde je na programu poslední bitva, která má rozdrtit zplozence jednou provždy. Výčet spojenců krále však nekončí. Rozhodujícím faktorem každé bitvy se zplozenci byli/jsou/budou Šedí strážci. Hrdinové všech ras a vyznání jsou ve Fereldenu sice v malém počtu (konkrétně dva), ale jejich řady brzy rozšíří i vaše postava.
Krásné efekty kouzel nejen na protivnících Foto: Roman Šeiner
Postava a její schopnosti
Tvorba postavy je tu víceméně tradiční. K výběru má hráč tři rasy – elf, člověk a trpaslík. Každá má specifický bonus k určitým vlastnostem a na každou budou NPC jinak reagovat. Hráč si následně vybere oči, uši, pusu, nos, trošku vousů, lehké tetování a hurá na výběr profese. Celkem zklamání pro všechny, kteří si prošli více hrami od Bioware. K výběru jsou pouze tři povolání, Mág, Bojovník a Lotr (=zloděj).
Vybíráním určitých vlastností každého povolání (speciální útok/pasivní vlastnost/režimy boje) a ignorováním druhých se z vaší postavy stane specialista, díky čemuž mimo jiné každá hra za stejnou třídu chutná pokaždé jinak. Povolání však nelze kombinovat, až na malé výjimky, ale o tom později. K přispění znovuhratelnosti je tu i fakt, že vybíráte jeden z několika původů své postavy, což má opět vliv na reakce NPC. Dále přidáte pár bodíků k základním vlastnostem (síla, obratnost, vůle, magie, lstivost, výdrž) a pak vás čekají dovednosti.
Na výběr máte z několika schopností, každá má pět stupňů od začátečníka po mistra. Například Nátlak vám zvyšuje šance v rozhovorech někoho ukecat tak, jak se vám to zrovna hodí, Bylinkářství zpřístupní výrobu léčivých směsí či lyriových (čti manových) lahviček atd. Všechny mají smysl a jsou pro váš styl hraní zásadní. Co si na začátku ale vybrat nemůžete, je specializace. Každé z povolání se během hry dostane ke dvěma ze čtyř, avšak je potřeba specializaci nejprve odemknout.
Toho můžete docílit třemi způsoby. Buď se díky kladnému vztahu s dalším členem party danou specializaci naučíte, nebo zakoupíte knihu typu Jak být Templářem, či objevíte specializaci při hraní, třeba jako součást questu, což je ale také lehké minout. O pár řádků výše jsem psal, že jsou cestičky, kdy se povolání prolínají. Specializace mága, Tajemný bojovník, je právě taková. Po jejím naučení bude váš mág místo ukazatele síla používat magii. Přeloženo do češtiny to znamená, že si bude moci v pohodě navléknout těžkou zbroj a mít bonusy k útoku a obraně, čímž ale klesne magický potenciál. Mnoho lidí považuje toto povolání za nejsilnější ve hře a snad jediné, se kterým lze hru projít bez spolubojovníků. To ale nedoporučuji.
Epic kill, Foto:Roman Šeiner
Parťáci
Spolubojovníci jsou totiž to, co vás bude táhnout k počítači víc, než smska od přítelkyně v jedenáct večer. Ovládáte je plně jako svoji hlavní postavu a do boje si berete maximálně tři z nich. Každý z charakterů vás bude krom svých schopností zajímat i svými problémy. Jeden má sestru, kterou nikdy neviděl, druhý ztratil svůj milovaný meč. Je na vás, zda jim pomůžete či nikoli. Zkoušel jsem hrát hru i na hajzlíka, ale stejně mi to nedalo a rád jsem pomáhal, kdy to jen šlo. Když tyto osobní questy totiž dokončíte, získá postava bonus k jedné ze svých vlastností, někdy i nový předmět. Motivační faktor funguje a vy si časem uvědomíte, že vám na postavách záleží víc, než je zdrávo.
Členům party se ale nemusejí líbit vaše rozhodnutí v některých dialozích. V takovém případě vám to při rozhovoru sami řeknou a postaví se proti vám, někdy se ovšem nechají přemluvit, že vaše pravda je ta správná. Podle toho se pohybuje i vaše oblíbenost u nich. V záporných hodnotách může znamenat jejich odchod, v kladných pak intimnější vztah. Pokud si chcete parťáka udržet zuby nehty či mu dát najevo své sympatie, je možné mu přenechat speciální dárek (váza, obraz, rukavice…) a tím zvýšit jeho náklonnost k vám.
Pohled shora na bitvu s démony Foto:Roman Šeiner
Souboje
Jak obstál soubojový systém? Na rovinu: všichni baldurovci teď můžou přeskočit odstavec. Každá z postav má svoji vlastní lištu s rychlými sloty pro schopnosti a předměty v inventáři. Jakmile uzříte nepřátelskou bandu, v klidu si hru zapauzujete, protáhnete se, rozdělíte příkazy a opět pustíte. Družina udělá to, co jste chtěli, a vy se rozmýšlíte, co dál. Chvilku se koukáte, jak si vaše parta v boji vede, pak opět pauza, rozkazy, pokoukání a znova a znova, dokud se protivník nekoupe v kaluži vlastní krve. Mě se tenhle systém líbí, už třeba proto, že kamera má úhel pohledu 360°, přičemž se můžete koukat z ptačí perspektivy (samozřejmě to funguje i v jeskyních, ale psát z netopýří perspektivy je pitomost) nebo na záda vámi právě vybrané postavy.
Koho tento systém nebaví, má k dispozici Taktiku. Každé z postav můžete nastavit, jak se má na bojišti detailně chovat a co má kouzlit či používat za předměty. Lučištníkovi tak nakrásně nastavíte „při útoku z blízka vytáhni kudly“, mágovi zase „seslat ledový kužel v případě, kdy budou nepřátelé v těsné blízkosti“. Možností je opravdu dost a Taktika vám zpříjemní život. Na začátku ji sice nevyužijete vůbec, neboť vaše postavy toho umí málo a ability se navíc nějakou dobu nabíjejí, ale jakmile bude vaše čtyřka trošku otrkanější, oceníte to.
Jak bude vaše postava vypadat, záleží jen na vás Foto: Roman Šeiner
Co mně trošku sráželo motivaci, byl loot. Získané předměty z potvor, ať už obyčejných či bossů, jsou spíše tady-něco-máš předměty. Zapomeňte, že by vás po sejmutí Vůdce potvor čekala nějaká dobrá zbraň či předmět. Na druhou stranu může váš bojovník či lotr (se zbraněmi na blízko) předvést efektní zabití. Čas se zpomalí a vy už jen sledujete poslední vteřiny umírající zrůdy. Doporučujeme sledovat z pohledu dotyčného bojovníka. Tyto momenty nejsou časté, za hru tak 5-10, ale o to víc si je zapamatujete. Někdy se čas nezpomalí, ale stejně je to krása.
Dialogy
Hra je z velké části zaměřena na boje, ale bez dialogů bychom nevěděli, koho máme mlátit. Primárně platí, že s vámi NPC pokecají, zadají třeba nějaký quest, či vám řeknou něco zajímavého. Nebo vám taky vynadají a strhne se mela. Pokud se zajímáte o historii a různé poznatky kolem potvor, jsou ve hře rozmístěné knihy či svitky, tzv. Kodex. Krom menšího počtu zkušeností se vám po jeho přečtení (=kliknutí) zaznamená poznámka do notesu, kde si můžete vše v klidu přečíst. Ať už se jedná o informace o havěti, zplozencích, spolubojovnících či historii světa, hra tím vlastně odpovídá na otázky všech zvědavců.
Čarokrásná Morrigan Foto: Roman Šeiner
Pokud vás to ale nebere, nehrajete hru, abyste si v ní četli, můžete v klidu a beztrestně přeskočit. Vše je na vás, ale stejně jako nám zubaři radí používat dentální nit, radím i já vám si rozhovory a kodexy projít všechny. Tato volba mi naprosto vyhovuje, protože zatímco o Dálských elfech jsem nic vědět nechtěl, historie předchozích válek mě zajímala. Za tohle u mě velké plus.
Dialogy jsou zkrátka perfektní, ale Mass Effect má v tomto směru přeci jen navrch. Vaše postava za celou dobu při dialozích neřekne ani slovo, vy prakticky jen vybíráte z nabídky. Mluvit můžete na monitor vy, ale efekt bude stejný. Co mě potěšilo, byla mimika postav, dynamicky se měnící při rozhovorech. NPC se nejen tváří kysele, ale třeba i rozhazují rukama.
Trpaslici jsou silní protivníci i silní společníci Foto:Roman Šeiner
Resumé
A jak se to celé hraje? No náramně. Způsob, jakým Bioware zachytili problémy země je úchvatný. Hra vás pohltí a vy nebudete chtít jít do postele/do práce/do školy. Svět je plně uvěřitelný, sálá z něj čirá atmosféra a vy sami víte, že vás čeká víc, než jen hraní. Hudební doprovod je špičkový, dynamicky se mění a dokonale vás vtáhne do boje. V momentech klidu zase příjemně ladí s prostředím, ve kterém se nacházíte. Grafická stránka je taktéž excelentní. Hra běží na výrazně vylepšeném enginu Eclipse z Neverwinter Nights 2. Krásné vykreslování kouzel a perfektní videa řadí hru k nejlepším kouskům tohoto roku.
Když se ohlédnu o 150 hodin čistého herního času zpátky, vidím, že Dragon Age: Prameny je přesně to, co si hráči přáli celé ty roky. Bioware naplilo očekávání. Ani Horst Fuchs z teleshoppingu by vám nenabídl lepší porci kvalitní zábavy, ani kdyby k tomu přihodil mixér zdarma. Když navíc zmíním, že vám brzy na Topzinu přineseme recenzi i na datadisk Dragon Age: Procitnutí, jde o jasnou záležitost. Kdo nehrál, za trest do práce, vydělat a koupit! Kdo hrál, hrajte znovu!
Název hry: Dragon Age: Prameny
Výrobce: Bioware
Vydavatel v ČR: Electronic Arts CZ
Multiplayer: Ne
Platforma: PC, X-box 360, PS3
Doba hraní: klidně i 100 hodin
Doporučená cena: 999Kč
Hodnocení: ***** (95%)
