×
FANZINE.cz

Recenze hry Socom 4: Special Forces. Nakopejte nadnárodní korporaci “zadnici”

Společnost Sony se tento rok snaží trumfnout Microsoft a každou chvíli přichází na trh s nějakým exkluzivním titulem pro PlayStation 3. Tentokrát si opět zastřílíme. Podaří se odhalit šokující konspiraci?

Přestřelky ve městech vypadají fantasticky Zdroj: Vydavatel hry

Sony vsadila na osvědčenou, byť trochu zapomenutou značku, a rozhodla se pokračovat v taktické herní sérii, jež se zejména mimo Starý kontinent poměrně slušně prodává. Stejně i v případě Socomu 4 jde spíše o volné pokračování využívající podobný herní systém než o příběhově přímo navazující další díl. Nováčci tedy nebudou ochuzeni o nějaké podstatnější souvislosti, které by ze hry samotné nebylo možné pochopit.

Hra samotná se odehrává v jakémsi fiktivním, ale celkem prosperujícím a Jižní Koreji dosti podobném státě v jihovýchodní Asii. Aktivního obchodního partnera ochromí lidoví povstalci Naga, kteří chtějí přiblížit směřování země k obrazu svému. Velkoměsta plná mrakodrapů se tak rázem promění v rozlehlá bojiště. Jak to všichni známe z posledních let, Západ ví samozřejmě nejlépe, co je pro místní obyvatele dobré, a zasáhne.

V kůži privilegovaného vojáka NATO australského původu s opravdu dojemným přízvukem se hráč dostává do akce. Jeho cílem je samozřejmě rozehnat povstání a vyhledat jeho organizátory. Již během první mise se na vlastní kůži přesvědčíte, že nepřátelští partyzáni nejsou jen bandou klacky ozbrojených primitivů, ale máte tu čest s po zuby vyzbrojenou armádou. K dispozici mají moderní tanky, transportéry a několik bitevních lodí.

Partička peacemakerů přinášejících radost a smích

Už na počátku hry je tedy jasné, že na pozadí událostí stojí něco většího než jen plukovník Razad (ano, opět je nutné všechny záporáky démonizovat udělením arabsky znějícího jména). Víc už raději neprozradím a podíváme se na bližší prvky hry. Z obecného hlediska tu je určité podobenství se hrou Army of Two. Jednou z důležitých poznámek je také to, že jde o titul podporující pohybový ovladač PS Move, takže se speciálním pistolovým nástavcem PS Move Sharpshooter bude jistě celkový zážitek ještě lepší.

Na mise se mrkneme zblízka

Celá hlavní kampaň je tvořená dvěma typy misí. V první hráč ovládá postavu již zmíněného vojáka a až čtyřčlenný tým parťáků včetně půvabné jihokorejské femme fatale známé pod přezdívkou Forty-Five. Jde tedy o střílečku z pohledu třetí osoby, která se snaží klást důraz na kooperaci s teamem. Ta zde sice poměrně funguje a s rezervou lze dokonce říci, že na dnešní poměry není inteligence spolubojovníků zase tak špatná.

Celkové pojetí designu úrovní je také na nadprůměrné úrovni. Zde se příliš jednotvárnosti nedočkáte. Každá mise je odlišná, takže si třeba odpálíte sérii raket na daleké námořní plavidlo nebo třeba přichystáte přepadení ozbrojené kolony nepřátelských vozidel.

Tento typ misí se periodicky střídá s úrovněmi typu stealth, kdy za už zmíněnou Korejku musíte nepozorovaně splnit nějaký tajný úkol. Ty jsou časem poměrně stereotypní, vše totiž probíhá v jednoduché sestavě: jdi, potichu zabij, seber/umísti štěnici, a stejnou cestou se vrať. Právě při těchto misích se projeví naopak slabší UI nepřátel, kteří hráčovu postavu někdy zpozorují na několik desítek metrů, jindy si ji všimnou až ze vzdálenosti padesáti centimetrů.

S multiplayerem přichází ta správná prča

Další nepříjemností stealth misí jsou drobné bugy, kdy se mi párkrát stalo, že se při doražení na místo neobjevila možnost dalšího pokračování, takže jsem musel misi restartovat. Naštěstí autoři šikovně umístili checkpointy, takže to není zas až tak velké minus.

Občas mi také vadila až přílišná tma, kdy jsem v nočních misích musel měnit nastavení kontrastu, jelikož jsem při běhání po střechách prostě nebyl s to rozpoznat, kde je střecha a kde mezera mezi budovami. Určitou atmosféru to však má a zkušení hráči si možná vzpomenou na starou klasiku Metal Gear Solid.

To je Uncharted 2, ne?

Na první pohled zaujme vizuální stránka věci. Rozhodně bych se ji nebál přirovnat k jednomu z nejlépe vypadajících konzolových titulů Uncharted 2. Reálně se mi grafika zdála zhruba jen o přibližně deset procent horší. Především přestřelky mezi mrakodrapy připomínající Hong Kong vypadaly vskutku úchvatně.

Negativní protiváhu hodně slušného grafického hávu tvoří poměrně veliká koridorovitost prostředí. Opravdu nečekejte otevřený svět. Vážně tedy není nutné mít obavy z toho, že se během průchodu kampaní někde na delší dobu zaseknete.

Problémem je, že si v singleplayeru grafiky moc neužijete, jelikož není problém celou kampaň proběhnout za nějakých šest až sedm hodinek. To je sice tragické, ale v dnešní době se to bohužel stává standardem. Herní dobu naštěstí zachraňuje multiplayer a kooperativní režim, kde se spotřebitel může pořádně nabažit.

Dalším pozitivem vyjma grafiky, která se týmu vývojářů opravdu povedla, je implementování drobných RPG prvků. Nečekejte sice žádné levelování vlastností postavy, ale používáním každé zbraně se postupně zdokonalujete, za což se hráči postupně otevírá možnost zbraně postupně vylepšovat. Můžete tedy měnit typy zaměřovačů, rozšiřovat kapacitu zásobníků a tak podobně.

Verdikt

Socom 4 je slušně vypadající hra, která sází na ozkoušenou koncepci. Lehce jí ubližuje nevyváženost mezi klasickými a stealth úrovněmi, drobné bugy a krátká hrací doba. V žádném případě se nejedná o propadák, ale o nadprůměrnou hru. Očekávání však byla mnohem vyšší a z tématu bylo možné vytřískat mnohem více.

Socom 4: Special Forces
Žánr: Akčně taktická hra
Vývojář: Zipper Interactive
Distributor: Sony
Multiplayer: Ano
Platforma: pouze PS3
Česká lokalizace: NE
Doporučená cena: 1 399 Kč

Hodnocení: 75%

Klady: Grafika, upgrady zbraní, taktické mechanismy, co-op

Zápory: Krátká herní doba, slabší příběh, stereotypní stealth mise



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..