RECENZE: Kniha Muž, který rozuměl hadí řeči vás připraví o tu lidskou

Hned v úvodu je třeba zklamat všechny příznivce Harryho Pottera. Tento příběh nemá se Zmijozelovým dědicem nic společného. Tedy kromě napětí a mrazení v zádech, kterého se nebudete moci nabažit.

Andrus Kivirähk při rozhovoru na univerzitě v Tartu., Zdroj: youtube.com

Christianizace ovlivnila celou Evropu, včetně naší kultury, přesto jde o událost, která není mezi spisovateli a čtenáři příliš oblíbená. Téma patří k těm historickým a nudným. O to víc překvapil Andrus Kivirähk – muž, který z christianizace udělal fantasy příběh.

Andrus Kivirähk

Narodil se v roce 1970 v Estonsku. Živí se jako prozaik, fejetonista a dramatik. Publikovat začal už ve čtrnácti letech v různých časopisech. V roce 1995 vydal knihu Minulost jako modravé hory, za kterou získal estonskou cenu Kulturního kapitálu. Následovaly romány Dráb (2000) a Old Barny aka November (2004).

Píše se 13. století, Estonsko. Leemete patří k lesním lidem. Ti žijí svůj poklidný život ve hvozdech, krmí se sobími kýtami a rozmlouvají se zvířaty. K tomu jim slouží hadí řeč – zvláštní jazyk, který ve starých dobách ovládal každý obyvatel lesa a pomocí kterého lidé zvířata lovili, ochočovali je a rozmlouvali s nimi. Tato schopnost se však začala vytrácet.

Poslední svého druhu

Doba lesních lidí pomalu končí. Do hlubokých lesů natahuje křesťanství svá nenechavá chapadla a táhne lidi do vesnic, kde se místo potřebné hadí řeči učí žnout obilí a zpívat na chóru. Mezi poslední zástupce lesních lidí patří i Leemete a jeho rodina, matka se sestrou.

Čtěte také: Shaun Tan odhaluje v knize Erik krásu odpadní roury

Strýc Vootele chlapce naučí hadí řeč a jeho matka mu nepřestává opakovat, že je posledním mužem, který tuto prastarou řeč ovládá. Leemeta to však nikterak nezajímá, raději se toulá po nocích se svým přítelem Pärtelem a hadí slečnou Ints, špehuje koupající se nahé dívky a sní o pradávné Drakóně.

Vše se změní ve chvíli, kdy i jeho nejlepší přítel Pärtel s rodinou odejde do vesnice, přijme křesťanské jméno Petr a zcela propadne víře v Boha. Když se potom stařec Űlgas pokusí upálit dívku Hiie jako oběť starým božstvům, aby navrátil do lesa pravěké pořádky, nezbývá Leemetovi nic jiného, než konečně dospět a začít jednat.

I vy se necháte chytit

Kniha Muž, který rozuměl hadí řeči rozhodně nepatří mezi příběhy, u kterých by si čtenář řekl, že je zná. Zápletky jsou nečekané, postavy zcela jedinečné, i když většinou lehce vyšinuté. Na druhou stranu však zcela uvěřitelné.

A to platí pro celý příběh. Staré pořádky lesních lidí nepatří mezi tradiční. Odvíjejí se z pradávných estonských legend a zvyklostí. Ty byly plné roztodivných zvyků, kdy ženy lezly po stromech a mrskaly se čerstvými větvičkami, stejně jako se lidé setkávali s medvědy, kteří byli považováni za výborné milence. Ano, zní to naprosto bláznivě, ale věřte, že to autorovi spolknete i s navijákem. Stejně jako v rodném Estonsku, kde se kniha stala natolik populární, že se dočkala i divadelního zpracování.

Přečtěte si: Netradiční sci-fi povídky Někdy prostě prší

Jediné, co by se příběhu dalo vytknout, je pomalý rozjezd děje. První třetinu knihy se čtenář seznamuje s Leemetem i jeho životem v lese a nalezne se zde několik momentů, kdy bude čtenář uvažovat, zda knihu nemá odložit. Dobrá rada: nedělejte to.

Od poloviny knihy příběh získá neskutečné tempo, ve kterém bude zvrat následovat zvrat. To, co sotva dokážete strávit a smířit se s tím, už v další chvíli opět nebude pravda. Hlavní hrdina putuje z místa na místo, potkává lidi, a hned v zápětí je zase ztrácí v nenasytném chřtánu smrti.

Smrti vstříc a zpět

Té je v příběhu skutečně hodně. Nejenže pro křesťanství platí mrtvý-pohan = dobrý-pohan, ale v této době smrt zkrátka číhala na každém kroku. Není to žádný večerníček pro slabé povahy. Smrt autor vyobrazil zcela bez příkras, občas až se surrealistickým ztvárněním, které mrazí u páteře a dráždí žaludky.

Strýc učí Leemeta hadí řeči na divadelních prknech., Zdroj: youtube.com

Kniha by měla nést výstrahu, že není vhodná pro zaryté přívržence křesťanské víry. Andrus Kivirähk náboženství ztvárnil bez obalu a dost ironicky. Jak se jinak smířit s lidmi, kteří za největší požitek považují pelešení se s papežovým prelátem, či kastraci, po které mají eunuchové ten nejkrásnější zpěvný hlásek.

Kniha Muž, který rozuměl hadí řeči patří mezi díla, která jste ještě v životě nečetli. Příběhem i stylem vyprávění. Ať se totiž budete ke konci blížit sebevíc, nebudete mít ponětí, jak by tohle u Drakóny mohlo skončit. A že se taková díla v dnešní době hledají skutečně těžko.

Příběh vskutku nepostrádá originalitu. Někdo by mohl vytknout těžkost psaného stylu, ale ani ta není nestravitelná. Nejde o oddechovou četbu do vany ani do vlaku. Ve své podstatě připomíná celá kniha drahé víno, které si nedáváte denně, či dobrý film. Zamilujete si ho, vzpomínáte na něj, ale v příštích měsících po něm znovu nesáhnete. Naopak ho necháte odležet, ale o to víc si jej vychutnáte, když ho po letech opět vytáhnete z knihovničky. Tam by totiž rozhodně neměl chybět.

Originální název: Mees, kes teadis ussisonu
Český název: Muž, který rozuměl hadí řeči
Autor: Andrus Kivirähk
Překlad: Naděžda Slabihoudová
Počet stran: 380
Obálka: Lucie Mrázová
Vazba: brožovaná
Rozměry: 120 × 190 mm
Vydal: Kniha Zlín, 2011
Doporučená cena: 369 Kč

Hodnocení: ***** (100 %)