Menu
FANZINE.cz
Recenze her

RECENZE: Shadow Warrior vzkřísil legendární klasiku. Připravte se na přísnou řežbu

Miloš Kodýdek

Miloš Kodýdek

5. 11. 2013

Pokud si kladete otázku, zda i dnešního hráče může zaujmout remake střílečky, který si z originálu bere více než jen jméno, tak už nemusíte, odpověď je ano. Stará legenda Shadow Warrior vychází v novém provedení, aby tak v novém hávu prodala kultovní klasiku. Čtěte recenzi na GAMEZINE.cz!

OBR:Shadow Warrior

Lo Wang je archetypem akčního hrdiny v dobrém i ve zlém.

Shadow Warrior je remakem stejnojmenné hry z roku 1997, která byla letos na Steamu oficiálně uvolněna jako freeware. Nikdy sice nedosáhla slávy takových titánů jako jsou Wolfenstein či Duke Nukem, ale všem hráčům, kteří se prostříleli érou doomovek, zní její jméno minimálně povědomě.

Původní Shadow Warrior vznikl v době, kdy se vás FPS hry nesnažily zaujmout propracovaným příběhem, vyváženým bojovým systémem nebo filmovým feelingem, ale měly za úkol prostě jen pobavit. Tuhle dnes tak vzácnou vlastnost přebral i remake a daří se mu to na výbornou.

Více než jen stará hra v novém kabátku

Znovuzrození klasiky se ujali lidé ze studia Flying Wild Hog (Létající divočák), zodpovědní za podobně laděný Hard Reset. Možná proto se jim podařilo vydestilovat ze šestnáct let staré hry její esenci a vylepšit jí slušnou porcí vlastních nápadů.

Z originálu si tvůrci vypůjčili i parodický podtón, který na vás zírá z každého druhého přestřeleného detailu, a to včetně hlavního hrdiny Lo Wanga, jenž je ztělesněným archetypem videoherního hrdiny ve špatném slova smyslu. Lidský mlýnek na maso bez stopy svědomí ukradnuvší všechno, co není přibité. Tyto zálibné činnosti pak koření suchými hláškami, které ze sebe sype s kadencí leteckého kulometu.

OBR: Shadow Warrior_3_2 sm

Nádherné scenérie občas ruší jen invaze z pekla.

K příběhu lze říct stěží více než to, že tu nějaký je. Celý se točí kolem magické katany a invaze démonů na zemi. Můžete hádat, kdo použije prvé, aby zabránil druhému. Expozice je minimální. Příběhových in-game vsuvek pomálu a občasné kreslené vložky mapující historii démonů trochu nabourávají parodické vyznění celé hry. Pak je tu také Hoji, nehmotný nájemník vašeho mozku, který je sice občas zábavný, ale zároveň máte pocit, že ho tvůrci přidali až na poslední chvíli.

Jenže jak už bylo řečeno, o příběhu tahle hra není. Shadow Warrior je o zábavě a znáte snad lepší způsob, jak se pobavit, než s katanou v ruce? Právě japonský meč se zahnutou a neskutečně houževnatou čepelí se stane vaší hlavní zbraní po většinu hry. Je jen příznačné, že příběh celé hry se ochomýtá právě kolem jedné takové magické čepele. K dispozici je sice spousta dalších zbraní, ale pravé krvavé hody nastávají, až když si to s dentálně obdařenými obyvateli pekla rozdáte pěkně tváří v tvář. I herní veteráni se budou muset zamýšlet, kdy naposledy viděli poletovat vzduchem tolik usekaných končetin, rozporcovaných trupů a profesionálně oddělených hlav.

Katana v hlavní roli

Jenže všeho dobrého se člověk jednou přejí, a proto je zde celý arzenál podpůrných zbraní. Od obyčejných pistolí, samopalů a brokovnic se propracujete k opakovací kuši s výbušnými šípy a skončíte u granátometu či plamenometu. Specialitkou je pak například srdce démona použitelné jako voodoo panenka. Tvůrci také nešetřili různými variacemi na výbušné barely, které vám usnadní vaší nelehkou pouť za vymýcením všeho démonického neřádstva.

Hra obsahuje poměrně propracovaný systém vylepšování postavy, vybavení a především pak speciálních vlastností. Ty jsou šikovně namapované na kombinaci pohybových kláves (W, A, S, D), takže není problém je vyvolávat uprostřed bojové vřavy a úroveň masakrů tak posunuta ještě o kousíček výše. Hráče se starším datem výroby pravděpodobně dojme k slzám fakt, že ve hře se měří život na procenta a léčení probíhá pomocí nalezených lékárniček. Ústupkem mladšímu publiku je pak skill léčení, který hlavního protagonistu kdykoli přivedete zpět do provozuschopného stavu.

OBR: shadow_warrior_2

Upadla vám ruka, pane démone.

Technické zpracování je na vysoké úrovni. Možná ne na samotné špici, ale zahrady plné sakurových stromů, okrasných jezírek a v dálce se tyčících pagod vyvolají v nejednom japanofilovi pocity podobné orgasmu. Některé interiéry sice vypadají jako dělané přes kopírák, ale exteriéry jsou na tom o dost lépe, a oboje doslova přetéká typicky japonským stylem. Hra sice příliš nedokáže skrývat svou linearitu, přesto se zde najde spousta skrytých zákoutí a povedených drobností, které mají jediný smysl, a to pobavit.

Nepřátelé nepatří k nejchytřejším, ale co byste taky od krvežíznivých démonů mohli očekávat. Lidských nepřátel je zde minimum a obvykle nepředstavují žádnou překážku. Co lze vnímat jako vadu na kráse, je fakt, že se většina hry skládá z mnoha malých uzavřených arén, z nichž se prostě nedostanete, dokud nerozsekáte toho posledního usmrkaného démonka. Herní doba se pohybuje kolem deseti hodin a během nich se vaším největším nepřítelem nestanou démoni, ale repetetivnost. Po nějaké době vás porcování démonů prostě bavit přestane. Devizou hry ovšem je, že po určité době, přímo úměrné krvelačnosti hráče, se vám po ní začne stýskat.

Verdikt:

Tvůrcům se podařilo elegantně skloubit odkaz původní hry s moderními prvky a to celé odít do příjemného grafického kabátku. Přestřelená brutalita, pubertální humor a parodické vyznění nebudou sedět každému, ale jako pocta jednomu napůl zapomenutému klenotu herní historie se to zatraceně povedlo.

Hodnocení: 85 %

    • Klady: Humor, systém skillů, takový masakr už tu dlouho nebyl.
    • Zápory: Příběh, jednotvárnost, odpůrci přílišného násilí ve hrách zase jednou dostali obětního beránka.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Shadow Warrior vzkřísil legendární klasiku. Připravte se na přísnou řežbu

Hide picture