RECENZE: Spec Ops: The Line je hra s koulema. Kritizuje militarismus

Spec Ops: The Line je jedním velkým překvapením. Nabízí neotřelý příběh a pouští se do kontroverzních válečných témat a motivů známých především z filmové produkce. Nechybí mezi nimi masakrování civilistů fosforovými granáty ani nekalé praktiky tajných služeb. Jak se dělá válka se dočtete v recenzi na TOPZINE.cz.

Spec Ops: The Line hrají místy na emocionální rovinu zobrazováním zmasakrovaných těl vojáků i civilistů zdroj: vydavatel hry

Značka Spec Ops kdysi fungovala jako synonymum pro kvalitní taktické střílečky. Po velmi dlouhé odmlce však zmizela v propadlišti herních dějin, aby se znovu mohla vrátit společně s pořádným faceliftem a duševní revitalizací. Od Call of Duty si vypůjčila velkolepé skripty, od protiválečných filmů zase morální rozměr a styl vyprávění.

Spojování nejnovější střílečky z pohledu třetí osoby Spec Ops: The line se svými dnes již většinou hráčů zapomenutými předchůdci postrádá hlubší smysl, vyjma holého názvu s nimi má totiž pramálo společného, koncept hry se přiblížil současnému provařenému standardu, a to se všemi jeho pozitivy a negativy.

Hra s koulema

Titul už na první pohled míří na současného mainstreamového hráče, dělá to však oklikou a s dostatečnou grácií, aby se vyhnula opravdu stereotypnímu pojetí příběhů ve stylu Battlefieldu 3 či Call of Duty. Neotřelý příběh je velmi atraktivní. Dubaj, město plné přepychu a bohatství, je zasaženo písečnou bouří obřích rozměrů, aby se z něj po půlroční apokalypse staly ruiny.

Neotřelé zasazení se svým formátem značně podobá filmové Apokalypse, stejně jako v ní se skupinka vojáků vydává do hloubi nehostinného a nepřátelského území, aby odstranila zdánlivě šíleného důstojníka, který si vytvořil vlastní stát ve státě. Podobně jako ve filmech s tematikou Vietnamského konfliktu přináší spoustu morálních otázek a vyznívá poměrně dospělácky.

Příběh je prošpikován celou řadou zvratů a postupného poodhalování pravdy, ať už skrze cutscény odhalující rozhovory s agenty CIA, či prostřednictvím nalézání střípků informací formou textových dokumentů.

Nad současné poměry běžných stříleček pak vyznívá také možnost morální volby, která rozhodně u tohoto typu her nepatří mezi něco běžného. Podobně propracované jsou také morální aspekty hry, v níž je hráč například během kampaně nucen použít fosforové granáty, aby zlikvidoval dezertéry. Této válečné scenérii pak nadchází pasáž, během níž je nucena skupinka vojáků projít zpustošenou zemí, kde vidí sténající, pomalu umírající vojáky sežehnuté fosforem.

Mezi dobrem, zlem a pomstou

Současné hry povětšinou válečné utrpení takovýmto způsobem nezpracovávají, zatímco ve filmech typu Mariňák (Jarhead) či Četa (Platoon) jsou poměrně běžné.

Z hlediska herních mechanismů jde o průměrnou hru svými základními principy velmi podobnou Uncharted 3, jemuž se mimo zasazení do pouštního prostoru podobá také velice povedeným vizuálem. Jedním z pozůstatků taktických elementů zůstává možnost koordinovat svůj tým vojáků pomocí jednoduchých útočných příkazů.

V zásadě však nejde o nic převratného, a skutečně reálně je tato možnost nezbytná pouze v několika málu pasážích hry.

Očima Zdeňka Krále

Spec Ops se povedli, a to hlavně proto, že jsou „zajímaví“. Mezi Battlefieldy a Call of Duty by jeden našel rozdíly možná mikroskopem, tady na hráče sice čeká zběsilá střílečka, rozhodně je ale jiná.

Na jednu stranu je dobře, že autoři představují válku drsnou, nechutnou a veskrze nepříjemnou, na druhou stranu je toho někdy až moc. Noční můry mít pravděpodobně nebudete, ale příjemné pohledy někdy hra rozhodně nenabízí.

Abych si trochu rejpnul, nelíbí se mi obtížnost. U moderních RPG jsem si zvykl, že si můžu vybrat mezi hardcorem a procházkou růžovou zahradou. U stříleček to nebývá zvykem, ale stejně mohli autoři trochu ubrat.

Pochválit naopak musím trochu klišoidní, ale solidní příběh a příjemné technické zpracování. Opět bych neřekl, že Spec Ops budou hrou roku, ale je to důstojný titul, kterému podobně jako Marek dávám nadprůměrné hodnocení.

Hodnocení: 85 %

Spíše se tak jedná o relativně zběsilou střílečku, což se bohužel negativně projevuje na jinak poutavém herním příběhu, jenž je tak neustále přerušován stereotypními, ničím inovativními souboji.

Jednou z velkých nevýhod je také velmi chodbovité pojetí hry. Vyjma několika misí odehrávajících se na střechách mrakodrapů, ve kterých je nutné často využívat přesunů mezi patry, jde o ryze lineární akci. Zamrzí tak, že vývojáři se téměř vůbec nesnažili pracovat s prostorem, hráč je neustále limitován v posunu nepřirozenými bariérami v podobě převrácených automobilů či městských ruin.

Celkový charakter hry je velmi podobný poslednímu dílu série Uncharted, téměř v ničem jej však nepřekonává

Na druhou stranu hra nabízí poměrně rozsáhlé množství zbraní, z nichž většina z nich nabízí také sekundární mód střelby, což alespoň trochu průběh hry ozvláštňuje. Mimo jiné vývojáři do hry implementovali také několik misí nabourávajících stereotyp, je jimi třeba on rail jízda náklaďákem, útok z helikoptéry či nutnost krýt parťáky z kulometného hnízda.

Zbytečná jatka

Některé počátky misí se naopak nesou v duchu lehkých stealth akcí, po chvíli se však stejně zvrhnou v pořádná jatka.

Ta jsou ve většině případů zdlouhavá a nepřehledná, neboť už na střední obtížnost hráčova postava nevydrží příliš mnoho zásahů. Problematickou záležitostí je také otázka munice, neboť té je ve hře opravdu málo. Často je potřeba přemýšlet, měnit zbraně a sbírat munici vypadanou ze zastřelených nepřátel.

Místy je nutné také skutečně taktizovat a naplánovat si postup vpřed včetně krytí, neboť má nepřítel často velmi rozumně postavené obranné pozice a jeho palposty zasypávají kulkami každý kout mapy.

Správný patos dodává hře náboj nastartovaný již v hlavním menu za zvuků chroptící americké hymny v prostředí apokalyptického velkoměsta, který eskaluje v poněkud béčkovém a předvídatelném závěru hry, který je sice neotřelý, avšak jeho motiv je v každém podprůměrném hororu.

Verdikt

Spec Ops: The Line je vcelku povedená hra, která šikovně skloubila naskriptované pasáže a divokou akci říznutou nutností opatrně taktizovat a neustále se krýt. Slušná grafika společně s neotřelým příběhem dělá z této hry zatím jednu z nejlepších záležitostí na letošní, herními publishery poněkud zapomenuté prázdniny. Jde rozhodně o jednu z těch lepších her posledních měsíců, ačkoli s sebou nepřináší žádnou revoluci či zázraky.

Hodnocení: 80 %

• Klady: Neotřelý příběh, inspirace filmovými klasikami, vyšší náročnost a herní doba, morální rozhodnutí
• Zápory: Minimum inovací, stereotyp zběsilé akce, extrémní linearita