Menu
FANZINE.cz
Filmové recenze

RECENZE: Thor: Temný svět připomíná dvouhodinový díl seriálu

Pavlína Nouzová

Pavlína Nouzová

11. 11. 2013

Thor: Temný světKdyž před nějakým tím pátkem přistál v kinech první Thor, mnoho diváků se nejprve zaleklo, že je pod ním podepsaný převážně shakespearovský režisér. Kupodivu to ale fungovalo. Jak to dopadlo, když ho vystřídal režisér seriálový?

[dmalbum path=“/wp-content/uploads/dm-albums/thor-temny-svet/“/]

Právě tím je totiž Alan Taylor, na svém kontě má šest dílů Hry o trůny a nějaký ten zářez v Rodině Sopránů či Římě. Svou dosavadní práci prováděl více než dobře, a tak povýšil na celovečerní komiksový blockbuster. Problém však je, že si do něj přinesl jeden nešvar – z druhého dílu Thora vytvořil vatu (i když kdo ví, co je příčina a co je následek?).

Je to podobné jako jednotlivé díly seriálů nebo částečně i jiné snímky z avengerovského universa (ovšem oproti nim výraznější). Druhý díl Thora je tak trochu odnikud nikam. Navazuje na svého předchůdce a hlavní hrdina s blonďatými loknami se vrací na svou rodnou planetu. Když se mu podaří ukončit boje a nastolit mír, objeví se neidentifikovatelné zlo z vesmíru. Má tvář zde necharismatického Christophera Ecclestona (byl jedním z Doctorů Who) jakožto temného elfa, který vlastní všemocnou zbraň a chce zničit celý vesmír. Jak prosté. Už toto nastolení záporáka, kterého byste našli v desítkách dalších filmů, jen s jiným jménem, zavání.

Díl, který nemusel být natočen

Navíc kvůli nepříjemné předvídatelnosti vám snímek uteče, zvednete se ze sedačky, opustíte kino a pak vám dojde, že kdyby se tento díl vůbec neodehrál, klidně by se bez něj potenciální trojka obešla. Ve skutečnosti se příběhy jednotlivých postav příliš neposunuly (i když se nás o tom závěr snaží přesvědčit, takto by se Thor klidně mohl zachovat právě i na začátku třetího dílu – a nic by se tím nezměnilo).

Kladivo, červený pláštík a blond lokny. Thor se vrátil do kin. Zdroj: Falcon

Kladivo, červený pláštík a blond lokny. Thor se vrátil do kin. Zdroj: Falcon

Proto snímek působí právě jako díl seriálu – nějaký prostřední, nepříliš významný. Na to snad i režisér spoléhá, že divákům stačí se podívat na své oblíbené postavy, sdílet s nimi dvě hodiny v kině a pak se už jen těšit na další a další pokračování. Otázkou je, jestli se tato snaha o budování filmového Marvelu jednou nevymstí – a nedopadne to, jako když se v polovině 70. let honem museli resuscitovat komiksoví X-Meni, aby to ještě někdo četl.

Je totiž otázka, jak moc budou z Thora 2 nadšeni zarytí fanoušci. Na jednu stranu se někteří mohou spokojit s klasickým představením problému – řežbou – jeho vyřešením, na druhou se ale snímek výrazně přiklání k žánru romantické komedie.

Když se do komiksu vkrádá romance

První Thor byl svěžím překvapením, plný hlášek, a dokonce si našel cestu i mimo komiksové fanoušky. Pokud bychom se snažili definovat cílovou skupinu jeho pokračování, spíš bychom zabrousili mezi nekomiksové diváky, možná až divačky. Jestli se tu totiž něco skutečně řeší a posouvá na další úroveň, je to alespoň vztah mezi dlouhovlasým polobohem a vědkyní Jane (například jí představí své rodiče, což je celkem pokrok).

Stejně tak humor se občas vykolejí z šablony prvního dílu nebo prvních Avengers, kde jsme narazili spíše na drsné hlášky nebo Iron Manovy šarmantní komentáře. Zde jsou i vtípky podobného typu, ovšem občas se v nich zbytečně tlačí na pilu. Například když Thor s Lokim letí ve stíhačce, vyhýbají se okolním skalám a navzájem na sebe hláškují. Což by tolik nevadilo, kdyby celá scéna nesestávala z „Loki zahláškuje, záběr na vyhýbající se stíhačku, Loki zahláškuje, stíhačka uhne druhým směrem“.

video

Právě z Lokiho se snímek snaží těžit, co to jde – což není na škodu, protože Tom Hiddleston by s přehledem utáhl i vlastní spin-off. Ostatní herci se také snaží, ale občas to mají se svými postavami těžké. Jednají nepochopitelně (například když padouši mají nezabezpečený Asgard jako na talíři, ale z ničeho nic se rozhodnou odletět) nebo případně za sebou nemají žádné pořádné pozadí, a tak se vytrácí napětí, když by jim mělo jít o život.

Oproti všemu zmíněnému ale Thor: Temný svět pořád není tragédie, kde byste si rvali vlasy hrůzou nebo nudou. Vyvolává ale podobný pocit, jako když se v kinech objevila Auta 2. Nikdo nemohl říct, že by šlo vysloveně o špatný animák. Ale od Pixaru se přece jenom očekává jiná kategorie – a stejně tak od tvůrců, kteří se snaží vybudovat rozsáhlou frančízu na úrovni Star Wars.

Verdikt Pavlíny Nouzové:

Pavlína NouzováThor: Temný svět nepotřebuje být inteligentním dramatem s propracovanými dialogy. Stačilo by, kdyby byl napěchovaný hláškami, destrukce měla smysl a divák fandil hrdinům proti odporným padouchům. To všechno ale funguje tak napůl a u pokračování Thora je to jednoduše zklamání. Hned dvěma (!) bonusovými scénami po titulcích se ale film rychle posouvá dál, a tak se dá skutečně očekávat, že třetí díl by mohl sérii napravit reputaci. Není potřeba, aby byl přehnaně chytrý – taková není ani předloha. Stačí ale, když půjde o film a ne jen o dvouhodinový seriálový díl.

Hodnocení: 50 %

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Thor: Temný svět připomíná dvouhodinový díl seriálu

Hide picture