Menu
FANZINE.cz
Fantasy knihy, fantasy literatura

RECENZE: V románu Zjizvení autorka naposledy zpívá čarodějce Moire

Lenka Lokvencová

Lenka Lokvencová

2. 6. 2014

O autorce Petře Neomillnerové je známo, že to s ní její hlavní hrdinové nemají snadné. Autorka místo teorie cukru a biče preferuje jen bič a bič a jako odměnu pár ran do zubů. I proto ze Zjizvených odkapává zmar a deprese.

Zjizvení jsou třetím dílem série Píseň čarodějky a také její závěrečnou částí. Společně se sbírkou povídek o Moire a Desmondovi Rudovlasá se tak jedná o čtvrtou knihu o této svérázné čarodějce, která je současně i autorčinou nejstarší postavou.

Moire to ani v posledním dílu nemá snadné. Ač by se mohlo zdát, že jako představená Bratrstva si konečně oddechne, opak je pravdou.  Na jejích bedrech leží odpovědnost za celou čarodějnou společnost i za dítě, které nosí pod srdcem.

A právě o něm vypráví valná část příběhu. Nenarozeně, která má jednu maminku a na desítku potenciálních tatínků je hybatelem děje. Kvůli němu se okolo Moire drží mužský harém, kvůli němuž se sama čarodějka stane obětí smrtícího útoku.

Ani během stavu umírání však nemá klid, musí totiž zařídit, aby se její mužská smečka navzájem nesežrala a ze msty nenapíchla na kůl i polovinu města. A to jí dá zabrat asi nejvíce.

Zároveň se musí postarat o svůj Háj i o nepřátele, kterých je zřejmě víc, než kdy dřív. A stále zůstává otázka: kdo je otcem její nenarozené dcerky? Přeci… no… lepší nevědět.

Hluboké sentimentální rány

U Zjizvených se nepočítá, že by ho četl někdo, kdo nezná předchozí části, a tak se autorka nikterak nezabývá shrnutím předchozího děje, ani nemaže čtenářům med okolo pusinek. Hned v úvodu jsou čitatelé hozeni doprostřed děje a předpokládá se, že umějí plavat.

Stejně jako v předchozích dílech nechybí sex, násilí a mluva bez cenzury. A kdo si myslel, že mateřství Moire nějak změní, bude zklamán. Rusovláska totiž ještě více ztvrdla a to do té míry, že ani mateřské pudy jí nejsou příliš vlastní.

Zjizvení-Petra-Neomillnerová

V tom možná někteří uvidí slabinu celého příběhu. Moire ztratila svoji divokost z předchozích dílů, svoji energii a vášeň a občas se chová jako robot; chladně a bez emocí. I dceru pak přijímá spíše jako závazek, než potěšení.

Závěr bez děje

Petra Neomillnerová ani ve třetím pokračování neopustila svůj styl vyprávění, věcný a bez příkras. Na rozdíl od předchozích dílů se však Moire často uchyluje ke vzpomínkám, k balancování a občas i k sentimentu. Ten však v Moiřině případě nese trochu drsnou pachuť.

Neomillnerova_Hon_na_liskuAutorka svým zakončením Písně čarodějky zaplnila na 250 stran, přesto se mohou čtenáři přistihnout při myšlence, že se vlastně nic neděje. Moire zatíná zuby, muži na sebe vrčí a okolo se bojuje a umírá.

To už tu však několikrát bylo. Zjizvení není špatný příběh, ale chybí mu jiskra předchozích částí. Hluboké jizvy na duši naopak mokvají a lepí. A ačkoliv příběh vlastně končí happyendem, bude nejspíš mnohým chybět ta nezjizvená Lištička.

Název: Píseň čarodějky – Zjizvení. Autorka: Petra Neomillnerová.  Nakladatelství: Epocha., 2014. Počet stran: 256. Doporučená cena: 249, zlevněno Epocha – od 199 korun.

Hodnocení: 70%

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: V románu Zjizvení autorka naposledy zpívá čarodějce Moire

Hide picture