!E-SHOP!Tak si něco přej. Dneska je ten nej, nej – lepší den pro umírání. My jsme hosti nepozvaní, nečekaní, nevítaní. Nikdo se nám neubrání. (s. 340)
Ilustrační foto Foto: Daniel Husek
Jak už jste možná zjistili v našem březnovém tematickém týdnu, Vladimír Šlechta je autor, jehož jméno už dnes patří ke špičkám české fantastiky. Pokud si k jeho dílu právě hledáte cestu a nemáte po ruce úvodní román Krvavé pohraničí, nebo chcete začínat napřed s povídkami, nové, vylepšené vydání Nejlepšího dne pro umírání je titulem právě pro vás. Nejen že na první pohled vypadá mnohem přívětivěji a profesionálněji (ta obálka je snad až příliš pěkná; ty mapy by člověk zvětšil a pověsil si na zeď), ale obsahuje příběhy o počátcích jednoho z hlavních hrdinů, elfa Thompsona, pěkně pohromadě a popořádku.
Pět příběhů, pět odlišných skalpů
Kostru celé povídkové sbírky tvoří pětice povídek, z nichž každá má specifickou atmosféru se specifickou pointou. Zimní zakázka, která celou knihu otvírá, nás seznamuje s hlavními hrdiny a představuje je takové, jací jsou – navenek chladní, vypočítaví, nepřístupní. Všemu dodává punc atmosféra zapadákova uprostřed sněhem zapadaných lesů, z níž vás bude zábst ještě hodně dlouho.
Největší záhada Orcigardu se zase odkazuje, stejně jako Prastarý nepřítel, na starobylé pterry, ovšem oproti druhé zmiňované povídce přidává i motivy temného mága Alaricha Touraina. Atmosféra je už o něco volnější, ačkoliv místy naopak sklouzává k hororu.
Zkáza Thonnieriky, původního domova hlavního hrdiny, představuje vůbec nejrozsáhlejší text sbírky a spíš než povídku připomíná novelu, protože je členěna na oddíly a potkáváme v ní větší množství postav. Celý příběh ženou dál neustávající Thompsonovy intriky a stále další a další kličky plánu… který se vlastně dozvíme až nakonec. Je jasné, že Šlechta chtěl donutit čtenáře k otáčení stránek něčím jiným, než jen rychlým spádem děje, a tak se rozhodl předem neprozrazovat celou pointu. Jenže právě ta na konci nevypadá tak velkolepě, jak si ji čtenář představoval. K tomu že jsme spěli sto stránek?
Pokud byla Zkáza Thonnieriky nakonec trochu mimo, Prastarý nepřítel vás spolehlivě rozesměje. Na všechny postavy (včetně samotného autora) a celý děj přišla veselá nálada pohraniční verze Beltine – a všichni přece víme, jak tento svátek naši předkové slavili. Text hýří hláškami, za jaké by se nestyděla ani Petra Neomillnerová, a navíc nabízí zápletku přesně ve stylu Vladimíra Šlechty. Nádavkem se dozvíme něco dalšího o pterrech.
Poslední povídka, Stříbrný roh, neslouží jako nic jiného než epilog, který vlastně epilogem není, neboť Thompsonova rodina je nesmrtelná. Šílený dědeček Skjúwink (mimochodem, na obálce knihy jsme ho poznali snad všichni) umírá a rozvzpomíná se na události, které se staly ještě před jeho mentální degradací. A Thompson se jako jeho věrný vnuk vypraví do vesnice elfů pro dědečkovu největší svátost.
Divočinou s divokými hrdiny
Texty z Krvavého pohraničí bývají často označovány za zálesáckou fantasy a to je název, jakkoliv bizarní, který knihám sedne. Divočina Pohraničí je drsná stejně jako všichni její hrdinové a příběhy. Sám Thompson zpočátku vypadá jako nemilosrdný, nezranitelný štváč typu barbara Conana, který se žene pouze za jedním jediným cílem. Jenže už hned v první povídce se ukazuje, že všechny postavy mají ve Šlechtově světě skryté emoce, slabiny, do nichž se čas od času někdo jiný trefí. Stejně jako vypadá autorův svět tvrdý, oplývá i jistou romantikou – přesně jako samotná divočina.
Co na tom, že všechny ústřední postavy jsou prokleté, vyhoštěné a chtějí se pomstít? Pod zatvrzelou kůží se nachází měkké jádro, které seněkdy musí stůj co stůj prosadit. Všichni dělají chyby, velké nebo malé, všichni se čas od času zasmějí z plna hrdla, aby nemuseli na chvíli myslet na hektolitry krve, které roubí jejich cestu. A právě to dodává Šlechtovu světu na reálnosti – přestože se v něm vyskytují fantastické bytosti a vše se odehrává ve smyšlených reáliích, každý obraz působí jako ze skutečnosti.
Samozřejmě že od Nejlepšího dne pro umírání nemůžete čekat hlubokomyslné traktáty o lidském bytí. To rozhodně ne, spíš naopak. Všechny příběhy, doplněné o Thompsonovu oblíbenou a zároveň titulní píseň, jednou krátkou hříčku a několik krátkých pojednání o světě Krvavého pohraničí, jsou čistokrevnou fantasy typu meč & magie. Jak autor naznačuje v doslovu o tom, jak vlastně bude Likarijská trilogie vypadat, jeho thompsonovské texty jsou a budou hlavně o boji a (bonusovém) sexu.
Pohledů, jak nahlížet na Šlechtovu povídkovou sbírku Nejlepší den pro umírání může být mnoho, ovšem jen jediný se dá považovat za správný. Je to kvalitní sbírka o tradičním, ale přesto zajímavém světě s přitažlivým zpracováním (jazykovým i grafickým) a poměry tak drsnými, jako potkáváme denně na ulici.
Název originálu: Nejlepší den pro umírání – Thompsonův rok
Autor: Vladimír Šlechta
Obálka: Michal Ivan
Ilustrace: Ladislav Hrdina
Počet stran: 408
Vazba: brožovaná
Rozměry: 110 x 165 mm
Vydal: Brokilon, Praha 2010
Doporučená cena: 268 Kč
Hodnocení: *** (60%)
