Menu
FANZINE.cz
Recenze her

RECENZE: XCOM Declassified rozpoutává mimozemskou invazi na začátku 60. let

Marek Jedinák

Marek Jedinák

12. 9. 2013

Společně se vším, co k tomuhle období patří. Vypracovaní sympaťáci s kvádry a klobouky, dobová móda a hlavně všudypřítomná studená válka. Může spojení surového retra a mimozemské invaze dávat smysl? Přesvědčte se v recenzi překvapivě slušné akce The Bureau: XCOM Declassified.

Nádech šedesátých let dává hře závoj originality. Zdroj: 2Kgames

Nádech šedesátých let dává hře závoj originality. Zdroj: 2Kgames

XCOM měl dlouhou dobu nálepku hardcore taktické hry se strategickými prvky. Před několika lety se však objevil záměr původní koncept zásadním způsobem převrtat. Po mnoha peripetiích nakonec nejde o klasickou střílečku z pohledu první osoby, ale o solidní nářez v podobě akční third person gamesky. Ačkoli jsou poněkud hektické změny konceptu hry na celkovém výsledku patrné, jde stále o výrazně nadprůměrnou hru.

Z původního záměru zachoval především silný retro náboj místy srovnatelný s oldschoolovými časy prvního a druhého Falloutu. Dějové zasazení do šedesátých let musím ohodnotit na výbornou. Přestože byl zatím poslední titul ze série XCOM silně laděný do kultovního Emmerichova bijáku Den nezávislosti, novinka je zasazená do počátků šedesátých let. Tomu odpovídá především silná dobová stylizace, ať už se jedná o vzhled brýlí, dobové oblečení či obrovské krabice, které lze jen stěží nazvat počítači.

Mimozemští Sověti?

Atmosféra titulu je poněkud stísněná, rozhodně bych si představoval pestřejší vyobrazení invaze, ideálně ve stylu klasik v podobě Války světů. Hráč je extrémně rychle vržen do sledu událostí, které rozpoutají litý boj s nepřátelskými emzáky. Dobová rétorika plná peprných hlášek doprovázených myšlenkou, že útočící alieni jsou ve skutečnosti Sověti, je samozřejmostí.

Na zdech tajného komplexu samozřejmě nechybí ani usmívající se prezident Kennedy.

Hlavní postavou je agent William Carter, tajný agent pověřený sérií úkolů, jež mají vést k záchraně světa. Hlavní koncept přináší jen a pouze minimum inovací, kdy si nosnou myšlenku vypůjčuje od Mass Effectu. Místo paluby lodi Normandy se však veškeré briefingy a plánování taktických operací odehrává v obrovském podzemním komplexu navrženém pro koordinaci bojových akci proti Sovětskému svazu v případě eskalace studené války. Účel tak zůstal zachován, pouze nepřítel se změnil. Hráč má celý komplex libovolně k dispozici, výběr questů probíhá komunikací s všemožně rozmístěnými NPC.

Hra klade důraz především na spolupráci s parťáky. Občas je potřeba healovat jako v Gears of War.

Hra klade důraz především na spolupráci s parťáky. Občas je potřeba healovat jako v Gears of War.

Dialogy jsou slušně napsané, jen hlavní postava Williama Cartera občas lehce přehrává. Veškerá komunikace a získávání informací pak probíhá formou dialogového kotouče na férovku obšlehnutého právě z Mass Effect. Neméně důležitou úlohu hraje také sbírání nejrůznějších motáků a deníčků s informacemi. Tyto informace po vzoru série Resident Evil či The Last of Us dokreslují atmosféru lidstva zoufale bojujícího o přežití.

Je nutné podotknout, že kreativita týkající se mimozemské strategie je spíše průměrná. Hráč postupně odhaluje všechny záměry nepřátel, které sice dosahují kvalit průměrného filmu s podobným obsahem, nicméně od takto silné značky bych toho geekování čekal výrazně víc.

V tomto případě však musím vytknout nesmyslně malou obrazovku, kdy texty zabírají přibližně patnáct procent obrazovky. Ve finále to působí asi tak parádně, jako číst rozsáhlou sms na mobilním telefonu s jednořádkovým displejem.

Vykrádačka všeho možného

Samotná hra je svým způsobem průnikem Mafie a již několikrát zmíněného Mass Effectu. Hráč ovládá sice jen jednu postavu, ale doprovod mu dělají dva agenty určitého bojového zaměření. Volit lze mezi vojákem, inženýrem, sniperem a podporou. Každá z postav postupem hrou leveluje, čímž získává přístup k novým schopnostem. Každý class je samozřejmě jiný, nicméně já jsem preferoval skupinu inženýr a sniper. Hráč může během hry zpomalit čas a rozdat svým parťákům úkoly.

Hráč si však poměrně rychle vytvoří skupinku ostřílených parťáků. Problém je v tom, že spolubojovníci mohou dosáhnout maximálně pátého levelu. Více kreativity by v tomto ohledu rozhodně neškodilo.

Toto pojetí v zásadě připomíná klasický XCOM kombinovaný se systémem VATS z Falloutu 3, ale v zásadě funguje. Nepřátelé totiž nejsou žádná ořezávátka a na vyšší obtížnost je záškodnické taktizování nutností. V souvislosti s výše uvedeným musím konstatovat, že grafická stránka hry je poměrně povedená. Ačkoli rozhodně nejde o vrchol, vývojářský um se prezentuje v pozitivním světle.

Taktický kotouč je ve svízelných situacích tím nejlepším kámošem.

Taktický kotouč je ve svízelných situacích tím nejlepším kámošem.

Hráči mají místy volnou ruku v průchodu hrou, kdy záleží jen na pečlivosti jejich prohledávání okolí, jestli se dostanou k lepšímu vybavení.

Jedinou nevýhodou je snad až poněkud uzavřené prostředí. Hráči se neustále pohybují změtí chodeb a rozsáhlejších prostor. Samotné ulice a prostředí měst skutečně připomíná Spojené státy, místy jsou však lokace možná až příliš krabicoidní. Na druhou stranu musím vývojáře pochválit za pěkně vymodelované předskriptované scenérie, jež někdy vypadají vážně skvěle.

Verdikt

Nový XCOM se v zásadě povedl. Zasazení do šedesátých let minulého století hře přidalo svěží vítr do plachet. Výrazná podobnost s Mafií a Mass Effectem není na škodu. Vizuální i zvuková stránka hry je vcelku nadprůměrná, což činí z projektu s neustále pozměňovaným konceptem poměrně slušnou hru, která si zaslouží místo ve vašem portfoliu.

Zklamání přichází s příběhem, který mohl být mnohem propracovanější. Také toho geekování o pravé podstatě mimozemské invaze by ve hře s takto silným názvem mělo být jednoznačně víc.

Hodnocení: 80 %

  • Klady: XCOM, zlatá šedesátá, bojový systém
  • Zápory: Slabší příběh, linearita a stereotyp

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: XCOM Declassified rozpoutává mimozemskou invazi na začátku 60. let

Hide picture