×
FANZINE.cz

Rozšíření po všech stránkách – Lednová Ikarie

ikarie-2010-01-perexVšechno se mění, nic nezůstává stejné. Některé změny jsou pěkné, jiné nikoliv. Skončil rok 2009 a my začínáme psát na konci desítku; objevili se noví autoři ocenění na soutěžích, zemřel spisovatel Robert Holdstock, Ikarie se rozšířila o šestnáct stran povídek a bohužel kvůli krizi i zdražila. Je obsah v dražším časopise kvalitnější?

ikarie-2010-01

Světová sci-fi

Američan Jay Lake nás uvádí v noirově laděné povídce Nebe, jež halí svět, skrze modř a dál až do černoty doprostřed rozehraného děje. Bezejmenný vypravěč, který cosi naznačeného pokazil a užil si celosvětovou, či spíše celovesmírnou, neblahou publicitu, se snaží udržet naživu v područí gangstera. V jednoduchém obchodě já pro tebe budu dělat nepříliš legální práci a ty mě ochráníš se dostal na rozcestí svého života, kde svou další cestu nemůže ovlivnit a je zcela závislý na libovůli mafiánského bose. Škoda, že autor osudy dotyčného vypravěče poněkud nerozvedl, takhle jsou osudy hlavního hrdiny trochu odtažité a čtenář se s ním až tolik nesžije. Ačkoliv na druhou stranu je třeba obdivovat spisovatelovo vypravěčství, díky němuž dokáže udržet pozornost i s minimem postav.

V příběhu Ilustrovaný životopis lorda Grimma nás další Američan Daryl Gregory zavádí do situace zcela odlišné. V blíže nespecifikované říši totalitního režimu líčí osudy Eleny, svářečky pracující na bojovém stroji. Jejíma očima sledujeme z nepříliš známých příčin pokus o průlom bojovníka připomínajícího Iron Mana, jeho zajetí a následnou invazi jeho spolubojovníků. Objevuje se mnoho postav, některé důležité, jiné se jen mihnou, ale hlavní dějová linie popisuje osudy Eleny a jejího malého bratříčka. Setkáme se i genetickou sci-fi, protože oddíly zoomandos, pokud vím, neexistují. Očekával bych rozšířenější osudy, některé naznačené možnosti děje by stálo za to dotáhnout, uvidíme, jestli se autor k dotyčným nápadům ještě vrátí.

Pach jejich příchodu napsal Mercurio D. Rivera. Opět se objevuje povídka, jejíž námět by vystačil na dvě různé. Jedním sledujeme mimozemské výzkumníky dorozumívající se pachy žijící na geologicky činné planetě, ke které přilétla z vesmíru kosmická loď, a kteří se snaží rozluštit zprávu z ní přicházející. Druhý námět je obsažen právě v té zprávě, která líčí tragické osudy Země, zmasakrované blíže nespecifikovanými upíry. Obě témata spolu v podstatě nesouvisí, protínají se jen v posledních několika odstavcích. Lepším motivem je bezesporu výzkum mimozemšťanů – můžeme sledovat problémy pochopení různé komunikace, jako je tady dorozumívání pachy a zvukem, zejména když výzkum probíhá na holografickém záznamu. Mimozemšťané  vystupují jako hmyz pohybující se minimálně na třech končetinách, což znamená z jejich strany zároveň i údiv nad tím, jak je možné udržet rovnováhu na dvou nohách. Zánik Země je tady vedlejší, i když si umím představit jeho zpracování do bitevního děje se spoustou hrdinství a zrady. Jak již bylo uvedeno výše – šly by z toho zpracovat i povídky dvě.

Malinová kapka působí vedle ostatních poněkud cizím dojmem, zato bližším nám čtenářům z Československa. A právem. Csilla Kleinheinczová je totiž Maďarka a na textu je proklatě znát, že není z USA či jiných západních zemí. Představte si, že jste schopni oživit duši jezera, která je schopna vystoupit z vody, vzít na sebe lidskou podobu, komunikovat, chápat, těšit se z jednoduchých věcí, utěšit. Takto to vidí Gabó, muž, který se chtěl v jezeře z nešťastné lásky utopit, ale byl zachráněn. A pak již jen potěšení ze společnosti, odloučení přes zimu a nakonec rozchod, poněvadž člověk patří člověku. Zádumčivý příběh znatelně psaný ženskou rukou, ale velmi pěkný.

Obdobně je na tom i Písmák od Svjatoslava Loginova. Tady jsme již v čiré fantasy, velice pravděpodobně inspirované Sapkowského Zaklínačem. Ve světě čarodějů a mágů, kteří se nedělí o magické znalosti aby dotyčný nebyl poražen svými zbraněmi. Pídí se po magických knihách, se kterými je tak trochu problém kvůli kouzelné síle v ní obsažené, jež je třeba dodat autorem a o kterou zeslábne. Tak tady sledujeme osudy mága Asartana, který touží po magické moci, ženoucího se za tajemným Písmákem. Vesničané z povzdálí sledují výsledek jejich souboje, nicméně i zde je přeci jen něco jinak, než to na první pohled vypadá. Milovníci subžánru meč a magie, neboli čar a kouzel, si přijdou určitě na své, povídka je svěží a čte se dobře.

Česká sci-fi

Proběhla soutěž Ikaros 2009. To je pro české a slovenské čtenáře jen dobře, objevují se další autoři, a pokud v Ikarii najdeme text s poznámkou o umístění, dá se předpokládat, že to nebude jen tak ledajaká povídka, ale nejspíš kvalitní kousek. Třeba jako u Malířů zátiší se nemusíte bát od mladé Kamily Hamalčíkové, vítězky Ikarosu. Děj nás zavádí pravděpodobně někam do budoucnosti s nádechem francouzského 18. století. Hlavní slovo drží malíři, jiná kultura zde v podstatě neexistuje. Michel Corter, Arbiter d’arts, jeden z nejdůležitějších lidí spisovatelčina světa, se snaží rozmotat zapeklitou věc s malíři. Je třeba určit, zda největší z nich opravdu malovat umí, či je jen podvodník. Objevují se spiknutí, tajné spolky, pěkné ženy, záporáci. Příběh má spád, pěkně ubíhá, postavy se vyvíjejí. Text je sice lehce nepřehledný, zejména kvůli francouzským jménům, ve kterých se přeci jen hůře orientujeme, nicméně je vidět, že prvenství nezískala autorka náhodou.

Po několika číslech se nám opětně pochlubila již zasloužilá spisovatelka Jana Rečková. Líp než můzy líčí těžký život mladíka, který je v podstatě slepý, ale přesto je schopen fungovat ve společnosti ostatních lidí. Jeho zrak totiž nekomunikuje s mozkem, takže reflexy fungují správně a některé věci kupodivu vidí, ale rád by měl implantát, který mu umožní plnou funkci zraku. Do toho se vloudí i nějaké to nadpřirozeno, láska i tragedie, a máme tu pěknou fantasy povídku ze současnosti. Nečte se špatně, ale konec je neočekávaný a vzhledem ke zbytku textu lehce mimo a nesouvisející. Chtělo by to asi zůstat ve své dějové linii, dalo by se tu využít spoustu dalších nápadů.

Jak by to asi tak vypadalo, kdyby si dopisovaly čarodějnice? No nejspíš by to začínalo nějakým oslovením typu Drahá Mat. A právě tak začíná Petra Kubátová přes dopisy přítelkyň líčit trable jedné čarodějky s manželem, který je velmi neodbytný, ale hlavně mrtvý a nechce sdílet hrobku se svou matkou. A tak se snaží ztrpčovat život, kde to jen jde, včetně oživení některých dalších mrtvol. No, a když nepomůže svět čarodějný, zkusíme se obrátit na svět lidský. Výsledek se dostaví, ale k tomu i něco navíc. Ačkoliv popis děje je řešen přes dopisy, není zde nešvar nesouvislosti dvou pohledů, jak to často bývá. A znovu značka Ikarosu, povídka se dostala do finále.

Pavel Urban ukazuje, jak by asi tak mohl vypadat výslech nepříliš chytrého služebníka, jehož pán se snaží dozvědět něco z tajemství vesmíru. Poledník života se odehrává pravděpodobně v Anglii, opět někdy ve středověku. Autor jazyk příběhu přizpůsobil komunikaci mezi gramotným vyšetřujícím a vyšetřovaným z prostého lidu. Krátký rozhovor skončí dle předpokladu. Vy byste snad před dvěma sty lety věřili nějakému prosťáčkovi, že jeho pán nasedl do jakési lesklé velké věci s vesmírnými učiteli? No tak vidíte.

Ostatní

Budu nejspíš trochu přeskakovat, ale beru to od nejdůležitějších věcí, v tomto případě od publicistiky. Myslím tím vyhlášení výsledků 13. ročníku Ikaros zmiňované výše. Nejen že zde najdeme spoustu autorů neznámých jmen, a můžeme se tedy i těšit na nové povídky, ale i pár dobrých rad dalším spisovatelům.

Druhá dosti zajímavá věc je rozhovor s Csillou Kleinheinczovou, kde se probírá situace sci-fi v Maďarsku. Máme možnost porovnat, v čem je to u našich skorosousedů jiné než u nás a co nás naopak spojuje.

Roman Kroufek nás provádí filmy, které proběhly v minulém roce v našich kinech. Správně zasvěceně, a filmový fanoušek si tak může zavzpomínat, co všechno viděl či alespoň měl možnost vidět. V článku uvádí jak ty důležitější filmy (Star Trek, Harry Potter, Terminátor 4, District 9) ale i takové, které proběhly téměř bez povšimnutí (Číslo 9, Koralína). Sice s ním nemůžeme ve všem souhlasit, ale to v takto kompletním článku přeci nevadí.

Navazující Filmfaroniáda rekapituluje Emerichovo 2012 a Paranormal Activity, a pak už se vrháme na DVD, kde můžeme nalézt něco, co by nám mohlo vyhovovat. Ne všichni byli uneseni Záhadou Blair Witch, na kterou prostě musí přijít, když se podíváme na Paranormal Activity.

Podrobněji se můžeme podívat na knihu Řeka bohů od Iana McDonalda. Nevím, jestli je to recenzí Borise Hokra, nebo tím, že se bude jednat opětně o několikaknižní cyklus, ale pokud bych z ní měl vycházet, kniha mi přijde nepřehledná až zmatená, pro evropskou náturu až příliš asijská (příběh se odehrává v Indii, na břehu řeky Gangy).

Tip Ikarie je kniha Amberville od Tima Davyse, která pojednává o světu plyšáků. To by samo o sobě mohlo být vcelku dost zajímavé. Podobně kvalitní by mohl být Den opričníka od Vladimíra Sorokina a také antologie Čarodějové. Na závěr perlička z Čech. Jaroslav Veis: Evropou obchází strašidlo. Kniha, která pochází z domácího prostředí a byla napsána velmi kvalitně, jak myslí Petr Šimáček ve své recenzi. Zřejmě by stálo za to se na ní podívat blíže, proto alou do knihkupectví.

Recenze lednové Ikarie se nám drobátko protáhla. Není to autorova touha napsat toho co nejvíce, ale prostě když se nám časopis rozšířil, je třeba natáhnout i článek. Uvidíme, jestli kvalita obsahu vyváží i nevděčné zvýšení ceny, které je prostě třeba jednou za čas provést u téměř každého periodika. Budeme redakčnímu týmu držet palce, třeba dojde i na to co slibují v úvodu, totiž, že se Ikarie bude znovu rozšiřovat.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..