Menu
FANZINE.cz

Sergej Lukjaněnko psal Načisto. Hledání doupěte zla obsahuje hlavně úvahy

Redakce

Redakce

21. 6. 2010

Receptem na pokračování cyklu Kirilla Maximova od Sergeje Lukjaněnka je něco málo paranormálních jevů, několik filozofických úvah a k tomu pár lidských a zvířecích obětí. Vyplatí se tedy z díla udělat součást domácí knihovny?

Ilustrace na obálce knihy Načisto Autor: Milan Fibiger

V prvním dílu s názvem Nanečisto hlavní hrdina dostával zabrat od vesmírných manipulátorů z planety Smyčka. Nikdo ale není rád loutkou! Ke konci se tedy pohár trpělivosti naplnil, přeplnil a následovalo logické finále ve stylu kdo s koho. Kirill díky nabytým, téměř božským, schopnostem začal být schopen odvety a nerozpakoval se odvětit. Nadechl se, napřáhl se a následoval … konec románu.

Na pokračování museli příznivci nového Lukjaněnkova světa čekat dva roky. Za tu doby autorovi stihla vyjít Poslední hlídka a události kolem mladého prodavače počítačového hardwarů se z mysli čtenářů pozvolna vytrácely. Nyní se autor vrací s pokračováním a na třech stech stranách hodlá ústy reprezentanta typické střední třídy vyprávět o pokračování boje jednotlivce proti dobře organizovanému systému.

Hned na začátku je patrné, že spisovatel nemá v úmyslu gradovat děj. Začátek knihy se odvíjí v pozvolném tempu, u kterého také převážnou část díla zůstane. Třeba se ptáte, jak je to možné, vždyť na konci prvního dílu si Kirill udělal slušné množství nepřátel! Bez napínání prozradím, že to možné skutečně je. Autor posílá hrdinu na cestu Ukrajinou. Ta je vcelku nerušená, pomineme-li nepříliš velké nasazení agentů Smyčky, kteří po hrdinovi „urputně“ pátrají, zatímco si dotyčný užívá úvah o životě a kvalitě ukrajinské dopravy a pohostinství. O něco později následuje posezení v polské restauraci a znovu siesta a proud úvah o životě a společnosti.

Meče se nebudou křížit zhruba do poloviny románu, hrdina totiž řeší každou konfliktní situaci slovem, klidným pohledem nebo neklidným útěkem. Proč, když je šestadvacetiletý Maximov nadán takovými nepředstavitelnými schopnostmi? V tom spočívá jedna z autorových lstí. Nyní bývalý funkcionál není nadčlověkem, a tak nemůže na požádání předvádět zázraky nadpřirozena. Nakonec je vám to, myslím, jasné už ze spojení „bývalý funkcionál“. Kirill je totiž obyčejný mladý muž bez schopností, co by stály za zmínku.

Jenomže! Stejně jako „bývalý funkcionář“ neexistuje ani „bývalý funkcionál“, taková osoba to má navždy v sobě. Schopnosti, o něž byl Kirill Lukjaněnkem obrán na začátku, se hrdinovi postupně vracejí. Bez logického vysvětlení a zcela nahodile. Jenomže! Ani ty ho příliš nezachraňují a skutečnost, že pan Maximov tak elegantně uniká Zubaté, je dána převážně fenoménem deus ex machina. Všechno zkratka a dobře plyne klidným tempem a Sergej Vasiljevič, převtělený do Kirilla Maximova, nabízí čtenáři množství vlastních úvah o životních radostech, starostech, přátelích, umění, historii, jídle, aniž by se alespoň pro forma pokoušel vyvolat obavy o chráněncův osud. Jenomže! Skutečně to bude čtenáři vadit?

Čte-li jeden knihu, v níž je příběh vyprávěn z pohledu první osoby a nejde o žádné časoskoky, jak se má obávat o hrdinův život? Není záhadou, zda ústřední postava „rozdýchá“ zápletku, otázkou zůstává, jak a kolik ji to bude stát úsilí. Pomineme-li akčně spikleneckou složku románu, zůstává to, co je na Lukjaněnkových dílech tak přitažlivé – úvahy a psychologie. Snad ústředním motivem Načisto je Kirillovo hledání domovské planety všech funkcionálů, jakéhosi doupěte všeho zla, které chce najít, aby pak mohl učinit některá velmi důležitá rozhodnutí. A tak hrdina putuje a hledá a přemýšlí a dělá chybné úsudky a stále putuje a znovu hledá a … zjišťuje, že ve skutečnosti neexistuje žádné epicentrum zla a už vůbec neexistuje žádné zlo, vše je pouze otázkou názoru a toho, na které straně barikády člověk zrovna stojí, neboť tím je ovlivněn jeho výhled na okolí.

Pro někoho možná lehké zklamání, jelikož se kniha dá bez uzardění charakterizovat jako poněkud roztahaná. Samotný příběh by se vešel do třetiny obsahu. Na druhou stranu se nedá říct, že jde o sprostou omáčku, aby spisovatel zaplatil složenky. Některé úvahy mají něco do sebe a hlavně jsou psány velmi přístupnou, čtivou formou bez zbytečné patetičnosti či přespřílišného mudrování.

Název originálu: Чистовик (Čistovik)
Český název: Načisto
Autor: Sergej Vasiljevič Lukjaněnko
Překlad: Libor Dvořák
Obálka: Milan Fibiger
Počet stran: 328
Vazba: brožovaná
Rozměry: 115 x 180 mm
Vydal: Triton & Argo, Praha 2010
Doporučená cena: 298 Kč

Hodnocení: *** (60%)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Sergej Lukjaněnko psal Načisto. Hledání doupěte zla obsahuje hlavně úvahy

Hide picture