×
FANZINE.cz

Spisovatel, který vybojoval větší bitvu než jeho vlastní hrdinové. Plodný vtipálek Jay Lake

jay-lake-perexAsi málokdo z žánrových spisovatelů může tvrdit, že se ve vlastním životě alespoň přiblížil potížím, v nichž ve svých románech koupe své hrdiny. Pokud by se to však odvážil tvrdit americký spisovatel a editor Jay Lake, nikdo by mu neodporoval. V minulých letech se totiž pustil do bitvy, do níž žádného svého hrdinu nenahnal. Do bitvy s rakovinou.

jay-lake
Jay Lake Autor: Roger Podva, 2009

Život Jaye Lakea je podobně pestrý jako jeho bohatá tvorba. Coby syn amerického diplomata se narodil 6. června 1964 mimo území Spojených států, konkrétně v taiwanském Taipeji. Dětství strávil v Asii, Africe a Evropě a ze svých zážitků, vzpomínek a zkušeností čerpá i ve své literární tvorbě. Podobně užitečné jsou mu i zkušenosti z marketingové a reklamní činnosti na poli vyspělých technologií. V současnosti žije v Portlandu v Oregonu, kde se věnuje své publikační činnosti a zotavuje se z léčby rakoviny tlustého střeva, kterou ke konci loňského roku podstoupil. Kromě literárních koníčků Jay Lake rád fotografuje a vlastní sbírku havajských košilí.

P jako Povídka v množství ztracená

V současnosti má Jay Lake na kontě přes 250 povídek, odjakživa tomu tak ale nebylo. V rámci žánrových dějin to vlastně ani není tak dávno, co se dlouhovlasý Američan přihlásil o slovo poprvé. Podle autorovy bibliografie je jeho nejstarší zveřejněnou prací povídka The Courtesy of Guests vydaná roku 2001. V následujících letech už však publikuje jeden příběh za druhým, přičemž zmapovat jejich jednotlivé subžánry by dalo zabrat i zkušenému literárnímu vědci. Řadu z nich si jako první přečetli čtenáři renomovaných magazínů, mezi nimiž nechybí Asimov’s SF, nebo Realms of Fantasy.  Kromě toho publikuje Jay Lake některé své práce také na internetu (Strange Horizons), takže případní zájemci se mohou seznámit s jeho pracemi dokonce i v originále. Pokud však dáváte přednost pohodlnějšímu českému překladu, budete se muset spokojit s notně štíhlejším výběrem prací.

K vůbec prvnímu setkání českých čtenářů s Jayem Lakem došlo v prvním pokračování Trochu divných kusů editora Martina Šusta, který do svého výběru zařadil Lakeovu povídku Into the Gardens of Sweet Night (2003, č. V Zahradách vlahé noci, Trochu divné kusy 2, Laser-books 2006). Tato pravděpodobně nejpozoruhodnější autorova krátká próza mu vydobyla první místo v soutěži Writers of the Future a o rok později nechybělo mnoho, aby s ní Jay Lake získal i ocenění Hugo. Zůstalo však jen u nominace a Lake se musel v roce 2004 spokojit pouze s Cenou Johna W. Campbella pro nejlepší nováčky v žánru sci-fi.  U nás se vydání povídky stalo předzvěstí příchodu románu.

K jako Květiny v barvách new weirdu

Už se téměř zdálo, že subžánr new weird skomírá, když se roku 2006 Jay Lake vytáhl s románem Trial of Flowers (č. Květinová zkouška, Laser-books 2007). Městská fantasy pokračující ve snaze o proměnu žánru, kterou započaly romány Chiny Mievilla či Jeffa VanderMeera, zavedla čtenáře do Nehynoucího města, metropole, kterou poznali v povídce Soul Bottles (2004, č. Láhve duší, Pevnost 4/2007). V prvním románu z pozdější série nám autor nabídl město, které stojí na pokraji své zkázy. K jeho záchraně zdaleka nestačí pouze věřit, že je opravdu nehynoucí, ale také konat. A k tomuto konání tváří v tvář nebezpečí jsou přinuceni tři rozdílní hrdinové: zahořklý trpaslík Bijaz, faktor Jásón, podnikatel milující bolest, a Imago z Lockwoodu snažící se obnovit pozici Lorda starosty a získat ji pro sebe.

obálka Jay Lake: Květinová zkouška

Za svůj druhý román (roli Lakeovi prvotiny obstarala pocta klasické space opeře, titul Rocket Science z roku 2005) si Jay Lake vysloužil vesměs pochvalné recenze, a tak mu vůbec nebylo proti srsti se do Nehynoucího města vrátit. Učinil tak zatím minimálně dvakrát. Jednou na skok, v povídce Promises: A Tale of the City Imperishable (2008, č. Sliby – Příběh z Nehynoucího města, Ikarie 8/2008), která vyšla ve výboru Paper Cities editorky Ekateriny Sedie. Podruhé v románu Madness of Flowers (2008, č. Květinové šílenství, přip. Laser-books), v němž se vrací k osudům trpaslíků a lidí z Nehynoucího města, zejména těch dobře známých z prvního dílu. Do budoucna by autor rád navázal knihou  Reign of Flowers.

S jako Srdce, jež se nesmí zastavit

Určitě jste si nemysleli, že Jay Lake si vydělává na chleba pouze dobrodružstvími ve městech, která nemohou zahynout, že ne? Pokud ano, vězte, že v tom případě by nešlo o veselého chlapíka při těle, ale vyhublého pološíleného kostlivce. Nehynoucí město zdaleka není autorovou jedinou sérií a dnes dokonce ustupuje do pozadí. Co ji nahrazuje?

obálka Jay Lake: Srdce světa

Román Mainspring (2007, č. Srdce světa, přip. Laser-books) původně měl být samostatnou knihou, o rok později však Jay Lake do stejného univerza zasadil Escapement (2008) a letos se tamtéž odehraje děj Pinionu (2010), takže minimálně o volné trilogii už není pochyb. A opravdu jde o trilogii pouze volnou, protože Srdce světa je románem s uzavřenou zápletkou a zcela jinými hrdiny, než obě pozdější knihy. Ocitáme se v něm v alternativní historii, v níž naše planeta obíhá kolem Slunce po kovové dráze. To by samo o sobě nikomu vrásky na čele nevytesalo, jenže pohon Země selhává a hodinářský učeň Hethor bude muset nastalou situaci rychle vyřešit.

obálka Jay Lake: Pinion (EN)

Vzhledem k tomu, že se děj románu i jeho následovníků odehrává během viktoriánské éry, z hlediska subžánrů jej řadíme mezi steampunk. Někteří však přišli ještě s přesnějším pojmenováním – clockpunk. Rozdíl mezi oběma subžánry je zjevný. Zatímco ve steampunku vládne pára, clockpunk je v područí hodinových soukolí. Všehovšudy má však tento subžánr zatím pouze minimum zástupců, například právě Srdce světa Jaye Lakea či román Whitechapel Gods z pera S. M. Peterse.

Z jako Zelenkavý zbytek zanechaný vražedkyní

Během produkce svých románů samozřejmě Jay nezapomněl literární kruhy obohatit o desítky svých povídek, z nichž opět vybíráme pouze ty, které jsou dostupné českému čtenáři. Nejstarší z nich je nikterak vysoko hodnocený The Lizard of Ooze (2005, č. Ještěr ze Sklůzu, New Weird, Laser-books 2008) ze sborníku manželů VanderMeerových. Novějšího Jaye Lakea, díky němuž jsme se dozvěděli, jak vypadají Američtí mrtví (The American Dead, 2006, č. Trochu divné kusy 3, Laser-books 2007), nám ve své třetí trochu divné antologii přihrál i Martin Šust. Na dlouhou dobu to však bylo vše a Lake se vrací až s rokem, na jehož konci se píše 0. Před vydáním Srdce světa jej má připomenout noirově laděná povídka The Sky that Wraps the World Round, Past the Blue and Into the Black (2008, č. Nebe, jež halí svět, skrze modř a dál do černoty, Ikarie 1/2010).

obálka Jay Lake: Green (EN)

Zelená barva z názvu odstavce však odkazuje k nejnovějšímu autorovu románu Green (2009), který má též ve svém hledáčku nakladatelství Laser-books. Příběh, na nějž Lake naváže v chystaných pokračováních Endurance a Kalimpura, sleduje osudy mladé dívky Green, z níž okolnosti jejího života učiní nájemnou vražedkyni. V rámci autorovy bohaté tvorby jde opět o něco trochu jiného, od románu inspirovaného dětstvím a dospíváním Lakeovy adoptované dcery čínského původu však podobné odchýlení očekáváte.

E jako Eště nekončíme aneb Editor Lake

Úmyslně jsem se až do této chvíle vyhýbal Jayi Lakeovi coby editorovi. Nikoliv z toho důvodu, že by tento směr jeho činnosti byl nějak podružný, ale protože jsem nevěděl, kam přesně vytváření antologií v rámci jeho tvorby zařadit. Nakonec jsem se rozhodl o editorství pohovořit až nyní, protože antologiím se Jay Lake soustavně věnuje už od roku 2002 a kromě pauzy v roce 2007 se na pultech knihkupectví vždy objevil alespoň jeden soubor, který Lake (spolu)editoval.

obálka Nick Gevers, Jay Lake (eds.): Other Earths (EN)

O tom, že nejde pouze o krácení dlouhých chvilek, svědčí i fakt, že za svou editorskou činnost Jay Lake sklízí úspěchy. Zejména dříve vydávané malonákladové antologie Polyphony, na nichž spolupracoval s Deborah Layne, byly dvakrát nominovány na World Fantasy Award. Lake je také spolueditorem sci-fi antologie Other Earths (společně s Nickem Geversem, 2009), jejíž obsah je zaměřen na alternativní historii. Mezi autory, kteří do ní přispěli, patří třeba spisovatelé Gene Wolfe, Alastair Reynolds nebo Jeff VanderMeer. Zatím poslední editorskou zkušeností Jaye Lakea je též loni vydaná antologie Footprints, kompilovaná ve dvojici s Ericem T. Reynoldsem.

T jako Teď už je opravdu konec?

Ano. Ačkoliv jsme nevyčerpali všechny informace, které jsme vám o Jayi Lakeovi mohli poskytnout, věříme, že nyní máte o jeho tvorbě poměrně ucelenou představu. Poznat blíže samotného spisovatele by vám mohl pomoci i rozhovor s tímto pozoruhodným americkým autorem, který bude zveřejněn o víkendu. Pokud i ten selže, zbývá jediná rada. Zasednout k některé jeho povídce či knize a přesvědčit se, jestli leští doma ocenění Johna W. Campbella oprávněně. Zatím ta nabídka, pravda, není příliš široká, ale Jay Lake patří k nejplodnějším žánrovým autorům, a tak se o nedostatek děl k překladu obávat nemusíme. V nejbližších letech nás rozhodně v tomto směru nouze nečeká.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..