×
FANZINE.cz

Ukázka z Draků z Argonathu

christopher-rowley-draci-z-argonathu-perexUkázka z šestého dílu fantasy série Bazil Zlomený palcát, knihy Draci z Argonathu.
christopher-rowley-draci-z-argonathu

Všude kolem nich probíhal boj, ozývaly se výkřiky a řinčení oceli o ocel. Kolem tryskem projeli muži. Kočí z jejich kočáru s žuchnutím dopadl před Lessis. Z krku mu vyčníval šíp.

Císař už stál připravený s taseným krátkým mečem. Pascal po většinu svého života každý týden cvičil, aby se připravil pro případ nouze, jako byl tento. Byl odhodlaný bojovat. Lessis nicméně myslela jen na to, jak se dostat pryč. Věděla, že tuto léčku na ně musela nastražit ohromující moc; jejich nepřátelé by nezvažovali nic jiného. Musejí se ukrýt, a pak z místa uniknout.

A jak promítali to proklaté světlo? Bylo tak jasné, že ji z něho bolely oči, a vrhalo stíny daleko na vřesoviště.

Právě v tu chvíli se kočár otřásl pod strašlivým drtivým úderem. Vzápětí se převrátil. Koně ržáli a zmítali se v postrojích. Lessis zatahala císaře za paži a ten ji neochotně následoval. Medvědům podobní tvorové obrovskými kladivy rozbíjeli kočár. V jasném světle vypadali jako obři s mohutnou hrudí a zuřivými, prasečími rysy.

Kolem nich se prohnal jezdec a zarazil kopí do jednoho z monster. Tvor se divoce rozkašlal, ohnul v pase a padl na kolena. Když se jezdcův kůň zastavil, ze tmy se vynořili skřeti a zabodli do vojáka kopí. Muž vykřikl, svalil se z koně a skřeti ho zaplavili. Kladiva dál roztloukala kočár. Kdyby byl někdo uvnitř, roztloukli by ho jako vejce.

Kolem proběhli další vřískající skřeti, výtvory ďábelské magie, křivonohé napodobeniny lidí, kteří nesli meče a kulaté štíty. Císař se sehnul před úderem, ramenem srazil skřeta na zem a probodl ho mečem. Další skřet se právě chystal zaútočit na císaře zezadu, když mu Lessis vrazil nůž do zad. Skřet zalapal po dechu, napřímil se, a pak poklesl. Lessis ho ze sebe shodila.

Dva příslušníci císařské gardy, Thorn a Blade, se s jasnýma očima a tasenými meči objevili po jejich boku. Blade byl obr o hlavu větší než většina mužů a na všechny strany z něj vyzařovala síla. Dorazili další skřeti, ale téměř ihned byli zabiti.

Na okamžik se kolem nich vytvořil volný prostor.

„Běžte!“ řekla Lessis.

Císař na ni hleděl s kamennou tváří a jeho oči se ptaly, co má takový tón znamenat.

„Vaše Veličenstvo, nesmíte tady zemřít. Běžte ke skalám, musíme se odtud dostat.“

Pascal měl v očích divoký výraz a mysl plnou nebezpečných nápadů, ale Lessisina slova zasáhla cíl. Říše si v tomto klíčovém okamžiku dějin nemohla dovolit ztratit císaře. Musel přijmout fakt, že nejdůležitější je zachránit se.

„Kam?“ zaskřehotal.

Někde za nimi jeden z vojáků zavřískl, když mu medvědovitá věc utrhla hlavu.

„Tudy, ke skalám!“

Lessis málem klopýtla o provaz, natažený ve výšce kolen přes cestu. Dále na cestě byly další. Proto tedy kočár tak prudce zastavil. Ti obrovští tvorové napnuli a zvedli provazy ve chvíli, kdy přes ně kočár přejížděl. Koně upadli a kola se zablokovala.

Přihnal se k nim opěšalý jezdec, kterému po tváři stékala krev. Na čele měl širokou sečnou ránu až na kost; krev mu zbarvila kazajku do jasně červena. Pascal natáhl ruku, aby ho zastavil. Voják ho poznal a vytřeštil oči.

„Vaše Veličenstvo,“ vykřikl a přidal se k nim.

Proklouzli dál, až se dostali mimo záři světla. V tom zmatku si jich největší skupina skřetů nevšimla. Lessis se ohlédla. Kočáry byly napadrť a na cestě se stále bojovalo. Asi sto stop nad tímto výjevem, na svahu na druhé straně se mezi kameny několik postav krčilo kolem zdroje silného světla.

Spolu s ostatními vklouzla do křoví.

„Nahoru,“ řekl Thorn a ukázal dál do tmy. „Je tam průrva dost hluboká na to, abychom se v ní mohli ukrýt.“

Země podél průrvy byla zarostlá křovinami, takže se skupina rychle kradla pryč do kamenitého svahu a brzy se dostala z dosahu místa přepadení.

„Rychle,“ zašeptal Thorn. „Tudy vede cesta do kopce.“

„Co to bylo za tvory?“ zeptal se císař.

„Nemám tušení, Vaše Veličenstvo. Nikdy jsem nic takového neviděla.“

„A kde to jsme? Má někdo představu?“

„Tohle je Capbernská trhlina, Vaše Veličenstvo,“ řekl voják se zakrvácenou hlavou. „Pár mil odtud leží město Brennans. Vesnice Quosh je kousek odtud.“

„Říkáš Quosh?“

„Ano, paní, myslím, že tak se jmenuje.“

Lessis přikývla, jako by se tím potvrdilo něco velice důležitého.

„Chtěli nás zabít tak, že rozdrtí kočár i s námi uvnitř,“ řekla.

Pascal měl v očích znepokojený výraz.

„Měla jste pravdu, šedá paní. Podcenil jsem touhu nepřátel mě zabít.“ Uchopil její štíhlou ruku do své větší a silné. „Přesto toto všechno hraje v Argonathu silně v náš prospěch. Příběh o našem útěku vyburcuje devět měst.“

„Vaše Veličenstvo, k tomu může dojít jen tehdy, když skutečně unikneme, a ještě nejsme v bezpečí. Nebude trvat dlouho a začnou nás pronásledovat.“

Pascal se ohlédl. Stále bylo vidět intenzivní světlo, v jehož paprscích vypadaly stromy bledě a hrozivě. Kolem pobíhali skřeti a další tvorové, zatímco skřípavé hlasy křičely rozkazy. Začínali organizovat pátrací skupinu.

„Ano, ovšem.“

Thorn je poháněl ven z průrvy a přes rovné holé skalisko, na kterém místy vyrůstaly zakrslé zkroucené stromy a husté chomáče mechu. Světlo náhle uhaslo.

„Ty věci tam dole, to byl nějaký nový druh trollů?“

„Možná, Vaše Veličenstvo,“ odvětila Lessis. „Nikdy předtím jsem ale nic takového neviděla. Pohybovali se rychleji než trollové.“

„Tiše!“ zašeptal Blade.

Ozvalo se klapání kopyt a objevil se jezdec. Kůň těžce dýchal a muž byl shrbený nad hruškou sedla.

„To je velvyslanec Koring,“ řekl Thorn.

„Velvyslanče!“

Koring zastavil.

„Vaše Veličenstvo! Jste naživu, Matce díky.“

„Díky rychlým reflexům těch, kteří mě chrání.“

„Okamžitě musíte utéct, Vaše Veličenstvo. Nepřítel má těch věcí tucty. Brzy zjistí, že se jim nepodařilo vás zabít.“

„Co jsou zač?“

„Nevím, ale požírají padlé.“

„To dělají trollové.“

„Odkud se vzalo to světlo? Bylo jasnější než slunce.“

„Mocná magie,“ řekla Lessis. „Čelíme novému nepříteli a mnohé jeho schopnosti přesahují ty, kterými vládneme my.“

„Pojďte, pánové.“ Thornovi zazněla v hlase úzkost. „Nesmíme otálet.“

Pokračovali v cestě, trmáceli se po kamenech a drželi se stezky, která se klikatila po vřesovišti a mezi skalními útesy. Z Císaře růže, nejvyššího vladaře Cunfshonských ostrovů, argonathských městských států a Kenoru, se stal uprchlík, běžící tmou.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..