Z hlediska vesmíru je naše Slunce zcela bezvýznamné. Ani v naší galaxii nehraje žádnou výraznou roli. O to ale důležitější je pro existenci života na Zemi. Životodárné Slunce však paradoxně život jednou zahubí. Během svého zániku pohltí část Sluneční soustavy, konkrétně Merkur a Venuši.
Slunce je hvězda menší velikosti. Již jen ve známém vesmíru nalezneme hvězdy mnohonásobně větší a hmotnější. Pro nás podstata tohoto tělesa spočívá v tom, že v něm probíhají neustálé termonukleární reakce. Tento jev je velmi zajímavý a jeho probádání by mohlo být výrazným posunem ve vývoji energetiky.
Nejtepleji je v jádru Slunce. Teplota v něm dosahuje až 15 mil. °C. Právě zde se každou vteřinu přemění 650 mil. tun vodíku na helium. Tento proces může probíhat až 10 mld. let. V současné době je naštěstí Slunce zhruba v polovině svého života.
Neodvratný osud
Jak ovšem Slunce zanikne? Postupem času se bude zvyšovat jeho poloměr i výkon. Obojí závěrečnou fázi urychlí, a tak konečné zhroucení nastane poměrně rychle. Slunce se stane červeným obrem, čímž život na této planetě definitivně ukončí. Dojde k odvržení celého obalu a zbude jen samotné jádro. Technicky Slunce nárůstem svého objemu zasáhne konkrétně pouze Merkur a Venuši, debaty se vedou, jak hodně poškodí Zemi. Avšak celá soustava od Marsu dále nebude primárně dotčena.
Ano, je to krutý paradox. Vesmírné těleso, které kdysi ve své soustavě umožnilo život, jej teď samo vlastní smrtí zničí.
Bílý trpaslík
Zbytek hvězdy se promění v bílého trpaslíka. I ten ale po mnoha miliardách let vychladne. Útěchou nám může být, že vzhledem k malé velikosti Slunce místo něj alespoň nevznikne černá díra, tudíž přece jenom nějaké torzo soustavy zůstane. I když tím bychom se dostávali k teoriím dalších zániků, což však není cílem tohoto článku.
