NASA oživila koncept přistávací vrtule, který byl v 60. letech plánovám pro misi Apollo. Umožní řízené přistání na pevnině a ušetří náklady.
Návratový modul Apollo podle ilustrátora z NASA. Zdroj: NASA
Americká NASA si od projektu slibuje zvýšení kontroly nad lodí, což umožní astronautům přistání i na pevnině. Pomocí rotorů by bylo možné také zachránit vyhořelé stupně raket a ušetřit tak značné náklady.
Celý systém vrtule není tak složitý, jak by se mohlo zdát. Pro její roztočení se využívá jevu zvaného autorotace, v praxi známého u vrtulníků. K roztočení vrtule dojde při jejím rozevření ve velké rychlosti pouze odporem vzduchu. V 60. letech zůstaly plány modulu jen na papíře, na praktické zkoušky přistání nikdy nedošlo.
Nepřehlédněte: Před asteroidem by se lidstvo mohlo bránit i painballovou pistolí
Nyní NASA pracuje ve 480 stop (146 metrů) vysoké hale s rádiem řízenými modely přistávacího modulu a hledá nejlepší řešení problému. Před uvedením do praxe bude maketa v reálné velikosti vypuštěna ze stratosférického balonu, následně ještě zmenšený model musí projít skutečným sestupem ze stanice ISS.
Tento druh přistávací techniky by mohl být využit u nové generace přistávacího modulu Orion Multipurpose Crew Vehicle, který by měl být uveden do provozu ještě v tomto desetiletí.
Hladké přistání vrtulníku autorotací
