Americký spisovatel William Gibson bývá zpravidla spojován s kyberpunkovou biblí jménem Neuromancer. Temné vize budoucnosti, kterou ovládají giganti, skrytí za (ne)prostupnou blánou virtuality, sice Gibsonovo dílo navenek charakterizují, ve skutečnosti se však jeho tvorba stále vyvíjí. Deset let staré Všechny párty zejtřka, které u nás znovu vycházejí, jsou toho zářným příkladem.
Matrix je všude kolem nás, zdroj: distributor filmu
Jak uvádí Martin Šust v Gibsonově autorském medailonku na samém konci knihy, tento americký spisovatel už v budoucnosti dávno žije. A čím více naše realita jeho vize dohání, tím se nám jeho knihy stávají jaksi bližší a svým zvláštním způsobem aktuálnější. Neuromancer, na kterého už takřka sedá prach, má sice stále ještě velké množství příběhů, jež může vyprávět, ale… Všechny párty zejtřka se dají označit za lehčí čtení, například už jen kvůli tomu, že zkratkovitý hackerský jazyk nahradila relativně normální souvětí, která ale přesto skrývají stejně bohaté množství motivů. Gibson se tak vlastně oklikou přibližuje i těm čtenářům, pro které by Neuromancer mohl být z hlediska jazyka nesrozumitelný. Ale jen do určité míry.
Závěr trilogie i samostatná kniha
Román, jenž u nás vychází už ve druhém vydání, uzavírá velmi volnou trilogii Bridge, kterou Gibson psal ve druhé polovině devadesátých let. Spojení volná trilogie zde však má svůj význam, protože Všechny párty zejtřka se dají, podobně jako předchozí části série, číst samostatně. Některé drobnosti sice na své místo tak úplně správně nezapadnou, v knižním světě se však dá zorientovat i tak. Přesto román obsahuje, tak jako každé správné završení trilogie, odkazy na předchozí dva svazky.
William Gibson na Topzine.cz:
- profil autora
- román Virtuální světlo (recenze Jana Nohovce)
- román Idoru (recenze Jana Nohovce, recenze Lukáše Vaníčka)
- román Neuromancer (recenze Jana Nohovce, recenze Jiřího Tichého)
Samotný děj se odehrává na slavném kalifornském mostě Golden Gate, který byl poškozen zemětřesením a na němž od té doby žije svérázná neorganizovaná komunita squaterů, jež si z původní stavby určené především pro dopravu udělala takřka vlastní město. Gibson se tím vrací do prostředí románu Virtuální světlo, úvodního svazku trilogie, ačkoli atmosféra tehdejšího Golden Gateu už pominula. Odkazy na román Idoru připomínají občasné prostřihy do Tokia a do tamější virtuální černé díry s názvem Opevněné město, kde se odehrával zase ten.
Právě v Tokiu sedí ztracen kdesi v tunelech metra, v lepenkové krabici, Colin Laney, hacker, jehož schopnosti značně přesahují dovednosti byť pokročilého uživatele sítě. Přestože je jeho přítomnost v příběhu důležitá, rozhodně není hlavním hrdinou. Toho představuje drsňák a zároveň starý známý Berry Rydell, kterého Laney najal, aby se stal jeho prodlouženou rukou na sanfranciském mostě. Tam má totiž podle hackera dojít k dějinnému uzlu, který pošle lidstvo jinou cestou, než jakou se doposud ubíralo. Podobný uzel prý kdysi nastal na počátku dvacátého století a měla s ním co dočinění Marie Curie… Jakousi entitou v pozadí příběhu se navíc stává nekorunovaná hrdinka minulého svazku, idoru Rei Toei, digitální osobnost japonské zpěvačky, která byla původně designována k masovému zbožňování, ale od té doby už se sama jistým způsobem vyvinula.
Zkratkovitý jazyk, verze 2
Ačkoli reálie Gibsonova světa jsou s několika výjimkami takřka identické se současností, stále skrývají mnoho originálního a typicky gibsonovského (subkultury na pokraji společnosti, fascinující obrazy jejich anarchistického světa), tedy kombinace, která dokáže zaujmout. Prostředí odpovídá i jazyk, který americký spisovatel užívá. Není sice už tak komplikovaný zkratkovitými výrazy jako v Neuromancerovi, ale ani zásadně odlišný: vyjadřování jednoho z otců kyberpunku se jen přetavilo do jiné podoby. Používá obyčejné skladby vět i souvětí, stále však jedním odstavcem dokáže sdělit tolik informací, kolik jiným autorům vystačí na celé kapitoly. To ze Všech párty zejtřka činí náročnější knihu, kterou je třeba číst velmi pečlivě. Při opakovaném čtení se navíc dá odhalit velké množství vychytávek, jež autor a v novém vydání i lepší překladatel ukryli mezi řádky. Právě tato komplikovanost může některým čtenářům činit velké obtíže.
Je to však právě ona, která Gibsonovi umožňuje rozvíjet na stránkách třísetstránkové knihy hned několik dějových linií s množstvím postav, které se do krátkého shrnutí výše nevešly. Krátké kapitoly, omezující se nezřídka jen na tři a méně stránek, budují specifickou atmosféru, gradují akční a přitom zároveň velmi rozvážný děj a často tají význam až krypticky, je třeba si ho domýšlet. Tím dostává autor zároveň mnohem větší prostor pro přímou i nepřímou charakteristiku postav. Každá kráčí svou vlastní cestou, a přesto se pomalu a jistě všechny zaplétají do finálního dějového uzlu.
Všechny párty zejtřka představují knihu, která možná nedokáže kvůli svým několika rovinám oslovit širokou veřejnost, v rámci Gibsonovy tvorby k tomu ale má spolu s Idoru, která stojí na podobné kvalitativní úrovni, nejlepší předpoklady. Pro všechny milovníky autorovy tvorby je koupě – navíc v novém překladu – povinnost.
Název originálu: All Tomorrow’s Parties
Český název: Všechny párty zejtřka
Autor: William Gibson
Překlad: Tomáš Richtr
Obálka: Tomasz Maroński
Počet stran: 344
Vazba: brožovaná
Rozměry: 110 x 165 mm
Vydal: Laser-books, Plzeň 2011
Doporučená cena: 249 KčHodnocení: **** (80 %)
