Menu
FANZINE.cz
Komiks

Druuna, část první (Seriál o zrušených sériích)

Ondřej Pešek

Ondřej Pešek

15. 3. 2013

V komiksové sérii Druuna se snoubí hororem prodchnuté převážně postapokalyptické sci-fi  s erotikou a filozofickými a metafyzickými úvahami. Zdá se to jako moc? A to ještě není všechno. Čtěte dál a dozvíte se, co všechno Paolo Eleuteri Serpieri do svého opusu vložil.

Před dvanácti lety vydalo Calibre Publishing první díl ságy o nádherné dívce Druuně, nazvaný Morbus Gravis. Nejednalo se o věc u tohoto vydavatelství nevídanou, že vyšel jen první díl. Vždyť stejně skončil i Darkness nebo Gon. Tak si vnadná Druuna vysloužila své místo jako sedmý díl seriálu o zrušených komiksových sériích. A že si zaslouží rozbor, kvality totiž má nejen její tělo, ale i celé pojetí série.

obalka Paolo Eleuteri Serpieri: Druuna #1 - Morbus GravisProtože Druunina dobrodružství vytvářel italský umělec Paolo Eleuteri Serpieri dlouhých osmnáct let a shrnuje je osm alb, prodělala ve své koncepci nejednu změnu. Ani její žánrové vymezení tak není lehké.

V první, u nás jediné vydané knize Morbus Gravis, se čtenář zpočátku setkává s čistým sci-fi, respektive se pohybuje v jeho subžánru, v postapokalyptickém a postupně čím dál kyberpunkovějším světě. Poté se přidává erotika.

Sci-fi, postapo, kyberpunk, horor, surrealismus, erotika

Erotické postapo ještě ale není nic tak výjimečného, takže do druhého dílu přicmrndnul Serpieri trochu surrealismu. To trochu je důležité, protože proti obří míře surrealismu, která se objevuje ve třetím až šestém díle (v sedmém a osmém opět v mnohem menší míře), nepředstavuje Morbus Gravis 2 ani maličkou část.

Atmosféru beznaděje a sklíčenosti mrtvého či postupně zmírajícího světa ještě podtrhuje postupně se vracející hororový nádech. V některých albech jen vykukuje a povyšuje tajemno a mysteriózno, ale Carnivoru, čtvrté album, si podmanil horor do puntíku.

Seznam dílů: 
Morbus Gravis (1986) (česky Calibre, 2001) („smrtelná nákaza“)
Morbus Gravis 2/Druuna (1987)
Creatura (1990) („stvoření“)
Carnivora (1992) („masožravec“)
Mandragora (1995)
Aphrodisia (1997)
La Planète oubliée (2000) („Zapomenutá planeta“)
Clone (2003) („dvojník“)

Také celková myšlenka prošla transformací. Zpočátku nešlo o moc originální komiks, vlastně jen nádherně nakreslený a sympatickou hlavní hrdinkou okořeněný jinak omšelý příběh. Jistě, už tady se dala alba vyložit jako chytré metafory, ale s postupem času se přidávaly další a další vrstvy, komiks plnily filozofické úvahy, skryté náboženské traktáty a metafyzická pojednání.

Hra se čtenářovými orgány (intelektovými i pohlavními)

obalka Paolo Eleuteri Serpieri: Druuna #1Příběh byl odsunut na vedlejší kolej a vedle samotných Serpieriho analýz komiks vyvíjí tlak i na čtenáře, aby přehodnotil svůj životní postoj a sám nad vším přemítal.

Samotný komiks tak hraje se čtenářem jakousi hru. Tvoří svůj vlastní vesmír a do čtoucího vsévá semínko, které ho nutí hloubat, a možná i vyklíčí a ovlivní jeho chápání světa. Komplikuje se však nejen jazyk, kterým postavy mluví, ale také všechno jednání, nerozepsané skoky v ději a čase (ovšemže relativním), a složitá rozjímání z komiksu udělala dílo pro mnoho čtenářů nepochopitelné a neuchopitelné. Opravdu se nejedná o pohodové erotické čtení, ale o náročný vpád do čtenářova mozku.

Protože sci-fi, horor a možná trocha fantasy tvoří pouhé kulisy, dal by se komiks označit za hlubokou erotiku. A to ve všech významech, jak erotický komiks s hlubokými myšlenkami, tak i erotický komiks s hlubokou penetrací.

Na nudaplážích inspirace dost

Svou proměnu ale Druuna prožila i před vznikem prvního Morbus Gravis. Nápad vytvořit lechtivý komiks pronikl do Serpieriho hlavy na italské pláži. Když tak na ní seděl, z moře se vynořila nahá žena. Hojně obdařená, její tělo pokrývaly kapičky vody a kolem ní se rozevíraly pěnivé vlny. Právě toto zjevení ho přimělo k vytvoření hlavní postavy, a obraz nahé Druuny vynořující se z moře, s pěnou kolem vnadných boků, se v sérii objevuje mnohokrát a vždy prezentuje pocit bezstarostnosti a absolutního štěstí.

obalka Paolo Eleuteri Serpieri: Druuna #2Na pomyslné Druuně však stále něco chybělo. Ten samý den se Serpieri podíval na film Andrzeje Zulawského La Femme Publique. Když Serpieri uviděl scénu, v níž se Valérie Kaprisky otáčí nahá před zrcadlem, vábivě špulí zadeček, vystrkuje poprsí a v tváři má laškovný výraz, uviděl svou Druunu. Takové ženy si dal za úkol kreslit.

Samozřejmě Druunu ještě dotvořil podle svých představ, prodloužil nohy, několikanásobně zvětšil ňadra a zaoblil prdelku. Ale jinak představuje Druuna právě to zrcadlo, co se týče tváře a ostatních rysů, vystihl Sepieri Valérii skvěle.

Rudé kalhotky a rudé lodičky. Nebo stačí jen lodičky?

Tento film (který by měl české diváky zvlášť zajímat, pojednává totiž o československém disidentovi, nejednou se přesně charakterizuje situace v Československu, a mimo mnohé další se zmiňuje i filmový festival v Karlových Varech) se však na komiksu podepsal mnohem víc.

Co se hlavní postavy týče, tak kromě vzhledu se párkrát shoduje i v oblečení protagonistky (většinou však Druuna buď žádné nemá, nebo nosí mnohem vyzývavější, s pověstnými rudými kalhotkami), a filmová touha po lodičkách se u Serpieriho změnila v obsesi. Ačkoli je Druuna nenosí pořád, vyskytují se v sáze mnohokrát.

Dokonce i když na sobě Druuna nemá žádné oblečení, ať už dobrovolně souloží nebo ji někdo znásilňuje, nejednou má právě jen a pouze na nohách lodičky. Ale ne zlaté jako ve filmu, nýbrž sytě červené (a jednou modré). A to i včetně už vyloženě pornografických obrazů z artbooků.

Neberte na čtenáře ohledy

obalka Paolo Eleuteri Serpieri: Druuna #3Vedle protagonistky měl na Serpieriho vliv i Zulawského přístup. Proč se chovat k divákovi/ke čtenáři nějak vstřícně? Vlastním tempem a výhradně podle sebe a svých vnitřních představ vytvořit dílo, nesnažit se podsouvat čtenáři a všechno vysvětlovat, aby to pochopil i idiot. Ne, náročnou formou a se spoustou věcí, které si musí čtenář sám přebrat, stačí jen zmínka, s jistou dávkou šílenství, tak se má vytvořit opus.

Ovšem inspirace filmy nic nekazí. Navíc ji sám Serpieri přiznává. Vždyť i žánrově jde o pestrý mix, tak proč ne i směska jiných filmů? Vedle Zulawského zmiňuje ve speciálu X také Mutaci, Terminátora, Vetřelce (celý Giger se na něm podepsal), Blade Runnera a mnohé další. Ačkoli čtvrtou knihou, Carnivorou, poletuje vliv Vetřelce, mnohem patrněji se zde objevuje nezmíněná Věc. Lidé s omezeným prostorem, něco schopné brát na sebe podobu, nakažení se likvidují i ohněm, paranoia. Horor jako by Věci z oka vypadl. Jen doplněn potřebnou sexy Druunou a metafyzickými problémy.

Pokračování za měsíc…

 

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Druuna, část první (Seriál o zrušených sériích)

Hide picture