Medal of Honor ani přes blížící se datum vydání nedokázalo vzbudit velkou pozornost herní komunity. Redaktoři GAMEZINE.cz však měli možnost zahrát si multiplayerovou demoverzi hry. Má ještě tahle značka šanci? Čtěte naše dojmy přímo ze hry!
[album:https://www.fanzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/medal-of-honor-warfighter/]
Medal of Honor je stále ve stínu svého staršího bratra Battlefieldu 3, který neustále patří mezi jedny z nejoblíbenějších stříleček současnosti. Hlavní konkurencí je samozřejmě série Call of Duty. Sesadit z trůnu tohoto finančního krále herního průmyslu se v dohledné době jen tak někomu nepodaří. Skoro by se až mohlo zdát, že jsou všechny karty v herní branži FPS stříleček definitivně rozdány.
Nejnovější Medal of Honor: Warfighter však i přes nepřízeň osudu dokázal zmobilizovat všechny síly a již během letošního podzimu se pokusí prorazit především svým inovativním přístupem.
Redakce GAMEZINE.cz měla možnost vyzkoušet si multiplayerovou ukázku ze hry. Hra využívá moderních přístupů s důrazem na výraznou úpravu vlastní postavy. Jednou z hlavních deviz hry je především rozčlenění hratelných postav na jednotlivé classy. Ekvivaletní model je sice více méně klasikou, nicméně Warfighter jde v jeho využívání mnohem dál.
Diferenciace jednotlivých tříd je tak nadprůměrně výrazná a rozhodně se neliší pouze zaměřením na hlavní zbraně. Každý bojovník se díky tomu liší hned v několika klíčových atributech. Demoliční expert je vybaven kevlarovou přilbicí, což má při jejím nasazení za následek omezenou viditelnost, ale mnohem vyšší výdrž a ochranu před dobře mířícími snipery.
Naproti tomu pointman, jeden z našich favoritů, disponuje rozšířeným zásobníkem, který ve finále dává vyšší damage, a stává se tak neuvěřitelně rychlou mašinou na zabíjení.
Vývojáři také šikovným způsobem využívají marketingových způsobů, díky čemuž se ve hře nachází až deset příslušníků různých národů. Od americké mariňáky, britské S.A.S až po ruský Spetsnaz. Vedle nich se zde nachází třeba Švéd, Jihokorejec či legračně působící Polák. Pro každou národnost je pak charakteristická určitá bojová třída.
Výše uvedená fakta by ze hry dělala jen řadové FPS, které by v zásadě jako přes kopírák obšlehlo zaběhnuté klasiky.
Největší novinkou je koncept fireteamů. Vývojáři spolupracují s válečnými veterány, na základě jejichž doporučení do hry implementovali tento rys. V praxi jsou hráči rozděleni do skupin, přičemž svého parťáka vidí i skrze zdi, respektive jeho zelenou siluetu.
V praxi jsou na sebe vojáci údajně natolik zvyklí a natolik zkušení, že dokáží bez nutnosti verbální komunikace s vysokou přesností odhadnout, jak se jejich parťák pohybuje, aby se vzájemně kryli a podporovali. Díky tomuto novému elementu je hra ve dvou naprostá bomba, neboť již klasický deadmatch není tak anonymní. Hráči navíc v případě smrti parťáka ještě několik vteřin vidí i přes zdi zvýrazněné siluety nepřátel, kteří jej zabili.
Ze hry se tak stává neskutečně svižné maso, ve kterém si campeři moc nezařádí. První dojmy ze hry jsou tak velmi pozitivní.
Největší problém pro Warfightera je však paradoxně jeho starší brácha, Battlefield 3. Díky neustálým aktualizacím a silné hráčské komunitě bude nového Medala neustále držet pod krkem. Jestli dokáží paralelně existovat dvě kvalitní a zároveň velmi podobné hry, se hráči dozví již 23. října.
