Říkáte si, jak jednoduchý musel být život v antických dobách? Disputovat o filosofii, nechat se rozmazlovat v lázních a ve volných chvílích sledovat souboj vozatajů na hipodromu? A co takhle nenávist mocných patricijských rodin, sebevražedný tanec mezi soukolím dvorských intrik a vědomí, že pohané neustále dodržují své krvavé rituály?
Ilustrace na obálce kanadského vydání Zdroj: Bright Weavings.com
Chcete-li být hrdinou fantasy románu, měli byste disponovat některými tradičními vlastnostmi. Třeba odvahou, díky níž nebudete váhat postavit se přesile, silou, s níž rozdrtíte hlavu nepříteli jedinou ranou, nebo zvláštními schopnostmi, které vám pomohou hlavy drtit i bez pomoci rukou. Caius Crispus Varenský má sice všechny, ale nikoliv v tradičním výrobním složení.
Samorost ze zpustlého Západu
Crispin, jak mu říkají přátelé, dovede věci, nad nimiž zůstává rozum stát. S odvahou se nebojí říct svůj názor i těm, kteří by jej na místě mohli nechat zabít, nechybí mu síla pozvednout v jediný večer víc pohárků vína než ti nejvytrvalejší pijáci, a vytváří mozaiky, které vás uhranou. Zrzavé vlasy, dlouhé vousy a peprný slovník, podle toho jej poznáte už z dálky. Teď dostal od smrti své manželky první příležitost opět najít esenci svého života. Na císařovo pozvání má doplout do Sarantia, hlavního města říše, aby v něm vytvořil mozaiku, na niž svět nezapomene.
Jenže císařský posel se po cestě trochu zdržel a dorazil příliš pozdě na to, aby mozaikář mohl v tomto ročním období ještě někam plout. Crispin bude muset do Sarantia po svých. Navíc pozvání není přímo pro něj, ale pro jeho známějšího společníka, který je však na takovou plavbu už příliš starý. Ve společnosti mluvícího umělého ptáka, kterého mu věnoval tajemný alchymista, a s tajným úkolem od člověka, pro něhož je jedinou nadějí na přežití, zahajuje Crispin svou plavbu do Sarantia. Pouť, která navždy změní mnohé lidské životy.
Tenkrát v Konstantinopoli
Podobně jako v některých svých dříve přeložených románech si i tentokrát Guy Gavriel Kay vytváří kulisy pro své divadlo ze skutečných historických událostí. Sarantium představuje antickou Konstantinopoli, císař Valerius II., který si mozaikáře pozval, je projekcí nejznámějšího byzantského vladaře Justiniána I. a chrám, v němž má Crispin předvést své umění, dodnes stojí v Istanbulu.
Vítejte v Byzantské říši v době vzniku slavného Chrámu Boží moudrosti, seznamte se s Theodorou, Justiniánovou mocnou a inteligentní manželkou, a nezapomeňte na konflikt mezi křesťanstvím a barbarskými kmeny ze severu. To vše jasně prosvítá řádky románu, ačkoliv místa a osoby se jmenují jinak.
Kay využívá nadpřirozených prvků jen ve velmi omezené míře, čímž se jeho podání blíží třeba velmi podobnému Danielu Abrahamovi a jeho Stínům v létě. V obou románech najdeme však další paralely. Křehké i cílevědomé ženy, tajemné nepřátele, smrtelné intriky mocných a jedince, kteří se do nich zapletou rychleji, než si toho stačí povšimnout.
Jeden prolog přebývá
Můžete mít na věc rozdílný názor, prology přeskakovat nebo se k nim vracet až s přibývajícími stránkami. Někdy je však prolog pro celou knihu důležitější než polovina kapitol. Bohužel, Plavba do Sarantia není příkladem takové knížky. Těžkopádný začátek románu se protáhne na dobrých čtyřicet stran, přičemž v osmatřiceti z nich se nevyznáte. V jednu chvíli sledujete na nejrůznějších místech řadu postav, o jejichž roli můžete jen spekulovat, jména vám mizejí z paměti rychleji, než se jejich nositelé stačí vrátit na scénu, a po začátku hlavního děje si oddychnete, že tuhle plavbu po neznámých vodách už máte za sebou.
Události prologu totiž zapadají do mozaiky příběhu až postupem času, takže na počátku knihy musíte zatnout zuby a prokousat se jimi. Těšit se však můžete na aha-efekt, který se dostaví během pokročilé četby. Přirozeně nečekejte závěr celého příběhu, protože Plavba do Sarantia je pouze prvním dílem dualogie Sarantská kronika, a navazuje na ni chystaný román Pán císařů.
Roztáhnout plachty nebo zlomit stěžeň?
Guy Gavriel Kay dalším titulem opět dokazuje, že se jej českým čtenářům ve vydatném množství dostává po právu. Děj Crispinova příběhu není přehnaně dynamický a v některých chvílích si odskočí i k vyloženě vysvětlujícím pasážím, v rámci historické fantasy se však těžko hledají v posledních letech poutavější příběhy. Kayovi se obzvlášť daří vdechnout život uvěřitelným postavám, jejichž příběh sledujete s vnitřním napětím bez rozdílu polarity jejich role v románu.
Kvalitativně zůstává Crispinův příběh ve stínu městské fantasy Ysabel, kterou Talpress vydal od Kaye naposledy, desetileté tvůrčí zkušenosti mezi originálními vydáními obou románů se však musejí někde projevit. Možná Plavba do Sarantia není tak čtenářsky vděčná a chytlavá jako právě příběh ze současné Provence, ale minimálně pro milovníky historické fantasy bude mít jistě své kouzlo. Musí jej však potvrdit i pokračování Pán císařů.
Název originálu: Sailing to Sarantium
Český název: Plavba do Sarantia
Autor: Guy Gavriel Kay
Překlad: Milena Poláčková
Obálka: Milan Dubnický
Počet stran: 416
Vazba: brožovaná
Rozměry: 130 x 200 mm
Vydal: Talpress, Praha 2010
Doporučená cena: 369 KčHodnocení: **** (70 %)
