×
FANZINE.cz

RECENZE: 100 nejlepších hororů se hravě vtěsnalo do jedné knihy

Co to může být za horor, při němž člověk cítí běhat mráz po zádech, ale zároveň se smíchy za břicho popadá? Přece ten nejlepší! Jeden v tomto případě nestačí a čtenáři si nemusí zoufat. Kniha Miloslava Švandrlíka takovýchto příběhů nabízí celou stovku.

O mrtvých, upírech a dalších podobných stvořeních psal Miloslav Švandrlík rád. Zdroj: adwebdesign.ca

Ač se to nejspíše nezdá, horor a humor mohou jít společně ruku v ruce. Tuto poněkud zvláštní kombinaci uměl při své tvorbě mistrně využít Miloslav Švandrlík a není se čemu divit. Nadpřirozenými bytostmi, paranormálními jevy a dalšími podobně tajemnými až hororovými tematikami se hodně a rád zabýval, přičemž svůj nezaměnitelný smysl pro humor zkrátka nezapřel.

Miloslav Švandrlík

Miloslava Švandrlíka nelze spojovat pouze s Černými barony, úspěšnou sérií příběhů Kopyta a Mňouka a nedávno zfilmovaným Doktorem od Jezera hrochů. Vedle mnoha dalších knih spadají do jeho repertoáru desítky souborů hororových povídek. Mezi nejstarší a nejznámější patří Draculův švagr, na nějž později navázal Draculův temný stín a nejnověji Draculův poslední doušek. Do stejné kategorie však lze zařadit také knihy Hajlující upír, Přesýpací strejda, Kostlivec v kredenci či Kdo se bojí, nesmí na hřbitov.

100 nejlepších hororů do výše uvedené hrůzostrašné kategorie zapadá. Kniha se opět skládá z nedlouhých historek a příběhů, oproti ostatním je však na první pohled obsáhlejší. Předchozí díla zahrnovala většinou třicet až čtyřicet povídek, někdy i přes šedesát, ale žádný soubor  ještě nepřesáhl ono trojciferné číslo.

Není stovka jako stovka

Celé stovky zbrusu nových zápletek se však čtenáři nedočkají. Stejně jako u jiných Švandrlíkových knih tohoto typu se i zde některé povídky opakují, respektive je mohou čtenáři znát již z předchozích děl. Nejspíše spisovatel předpokládal, že ne každý si bude chtít udělat kompletní sbírku, a tudíž by byla škoda nechat povedené kousky ladem v jediné knížce.

Přečtěte si také recenzi na Švandrlíkovu sbírku Dráculův poslední doušek

Z pohledu znalého čtenáře by se to těžko dalo pokládat za dramatické minus, pokud by oněch známých povídek nebyla většina. Fanoušek si hodně příběhů spíše oživí a jen občas narazí na něco nového. Stejné zůstávají i kresby Jiřího Wintera Neprakty. Ten Miloslavu Švandrlíkovi ilustroval většinu knih a dohromady s ním tvořili výjimečnou dvojici humoristů.

Věřte, nevěřte souladu humoru a hororu

Některé z povídek by mohly s přehledem dělat literární předlohu televizním cyklům Věřte – nevěřte. Podobnost pointy se nedá popřít, v obou případech se občas hlavní postava střetává v běžných i mimořádných situacích s někým, kdo je vlastně už nějakou dobu mrtvý. Jiné příběhy často charakterizuje sled událostí, kdy si hrdina něco promyšleně a do detailu plánuje, ale nakonec mu to z určité absurdní příčiny nevyjde.

Pro hororové knížky Miloslava Švandrlíka jsou typické překvapivé zvraty a jednoduchý čtivý styl. Namísto potoků krve a drasticky popsaných scén mohou čtenáři očekávat úsměvné a zajímavým způsobem odlehčené pasáže. To ovšem neznamená, že by jiné části povídek nezpůsobovaly husí kůži na těle. Humor a horor se zde zkrátka krásně doplňují.

Pár postřehů na závěr

Všímavého čtenáře může zaujmout, že některé povídky na sebe volně navazují. K určitým detailům, jež byly uvedeny v povídce na začátku knihy, se jiný příběh o mnoho stran dále vrací. Svědčí to o tom, že autor svou inspiraci nezahazoval hned poté, co ji zvěčnil na papíru, naopak ji dále rozvíjel.

Prostor pro fantazii nechával Miloslav Švandrlík občas i na samotných čtenářích, jelikož některé z povídek mají otevřené konce. To někomu může vadit, protože se nedozví, jak to všechno dopadlo, jiný naopak uvítá, že si smí domyslet tu lepší, případně horší variantu.

„On byl táta takovej dětina,“ vzlykala, „a chtěl ležet v rodinný hrobce na Olšanech. Jenomže teď už je mu to jedno. Mrtví prd ví, říká se, a je to pravda. Syn staví rodinný domek, a to dneska něco stojí! Kdybych prodala tu nádhernou hrobku, tak by mu to moc pomohlo. Táta by s tím asi nesouhlasil, ale mý mateřský srdce říká, že to tak musím udělat! Tátu spálíme a bude na omítku! Uděláme to v malý obřadní síni!“

Chudák Lebedová netušila, že právě připravila svět o jeden velice vzácný druh upíra středoevropského.

(str. 178 – 179)

Co vypovídá o charakteru povídek lépe, než krátká ukázka. Je těžké vybrat z velkého množství tu nejlepší. I kdyby však nebyla nejvýstižnější, také vykoná své. Navíc vlastní text spisovatele si zaslouží mít poslední slovo.

Název originálu: 100 nejlepších hororů
Autor: Miloslav Švandrlík
Obálka: Jiří Winter-Neprakta
Počet stran: 520 + 16 str. barev. fotopřílohy
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 205 x 140 mm
Vydal: Epocha, Praha 2007
Doporučená cena: 349 Kč

Hodnocení: ***** (80 %)



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..