×
FANZINE.cz

RECENZE knihy Chucka Palahniuka Den přizpůsobení

Poslední román Chucka Palahniuka bylo Tvé překrásné já, palahniukovská odysea Padesáti odstíny samohany. Ohlasů se ale románu nedostávalo ani zdaleka tolik jako jeho předchozím knihám. Tak to zkusil jinak. Komiksové pokračování Klubu rváčů, kniha povídek a omalovánky. Snaha vymanit se z vlastní klece ale nikdy neměla takovou sílu jako jeho romány. Až nyní se vrátil zpět k původní formě s (anti?)utopickým Dnem přizpůsobení.

Tak se na to podívejme. Co vadí černým? Bílí. To, jak jsou všeobecně pozdvihování na morální piedestal, bráni jako vzory a považováni za mravnostní a kariérní ikony. Co vadí bílým? To, jak jsou všeobecně pozdvihování na morální piedestal, bráni jako vzory a považováni za mravnostní a kariérní ikony. Co vadí členům LGBT? Heteráci. Kvůli nim stále i sami sebe vnímají jako menšinu a podle toho se chovají. V záplavě krve a uřezaných uší přichází Den přizpůsobení. Den, kdy každá ze skupin dostane vlastní území.

Jean-Paul Sartre údajně tvrdil, že peklo je být zamčený v jedné místnosti s přáteli. Chuck Palahniuk o tom nemá nejmenší pochyby.

Chuck Palahniuk
Charles Michael Palahniuk je frustrovaný. Z toho, že mu nikdo nevěří to, jak se má jeho jméno vyslovovat ([Pólanyk]), z generace mužů vedených ženami, ze submisivních žen, z ignorance, z kultů, z lidí, z věcí a často se zdá, že i z toho, že si lidé strkají příliš málo věcí do řitního otvoru. A všechen svůj hněv cpe do chřtánu čtenářům svým dravým, nekompromisním a uchvacujícím stylem v knihách jako Klub rváčů, Neviditelné nestvůry, Program pro přeživší nebo Den přizpůsobení.

K Palahniukovi nutno přistupovat poslední dobou opatrně. Zhruba od Ukolébavky už nikdy nechytil takový dech a jeho poslední práce, především trapně laciné Tvé překrásné já a druhý Klub rváčů postavený na ubozé snaze šokovat a na Stewartově zpracování.

Už proto první stránky slibují návrat ke kořenům. Ano, nemá to sílu, tempo ani energii prvních knih, ale Palahniuk se nezdá tak křečovitý. Vše šlape a slibuje mnohé. A z části tyto ohlasy také naplní.

Palahniuk si možná konečně uvědomil, že to, proč měli jeho fanoušci jeho knihy rádi, nejsou sprosťárny a úchylárny, na kterých postavil například břečku zvanou Tvé překrásné já. Proto se v tomto ohledu drží ve Dnu přizpůsobení při zemi, aniž by se od toho úplně oprostil. Vyvážené dávky. Fantazie však zůstává lehce utlačená. Nejednou se rozjede na plné obrátky a to pak v popisu ad absurdum utopizované Černotopie každá věta funguje jako smíchová rozbuška, ale po většinu knihy se drží u země možná až moc.

Co zarazí, je podobnost s Klubem rváčů. Kdyby se na Palahniuk konci roku nevyjádřil, že třetí Klub rváčů vyjde letos, myslel bych si, že jej přetavil do Dne přizpůsobení. Základní témata a motivace, způsob náboru nových bojovníků, Den přizpůsobení jako větší Projekt zmatek, všechno to tu máte. Znovu. Akorát Palahniuk už dávno není tak naštvaný.

Už trochu zestárl a čas hrany, jak známo, obrousí. Takže globálnější, ale umírněnější verze Klubu rváčů. Namísto nasraného mladého muže tu máte smířeného padesátníka, co si spíše jen tak roztrpčeně povzdychá. Klub rváčů vás skopal a naplnil jedem. Den přizpůsobení… Ani nevím co, asi vám pšoukne do obličeje.

Za tím můžeme vidět i změnu stylu. Palahniuk se vždy vyznačoval krátkými, úsečnými, zdánlivě jednoduchými větami. Zde máme dlouhá, rozvitá souvětí. Vídávali jsme refrény. Pokud něco takového máme ve Dni přizpůsobení, jsou to úryvky z knihy, které se s účinností těch z Programu pro přeživší nebo Zalknutí nemohou měřit. S roztaženými větami došlo i k roztažení knihy. S přehledem nejdelšímu Palahniuku románu by ale prospělo, kdyby jej autor osekal o stovku stran a trochu zhutnil.

Arogantní dědictví privilegovaného eurokoloniálního kulturního imperialismu

Osobitý styl je prokletí. Proto se Palahniukovi musí uznat, že se z něj snaží vymanit. Bohužel se pak ukazuje, že mimo něj působí jen jako průměrný autor. Nápady hezké, příběh pěkný, ale roztažený a tuctový. No tak, vlastně i námět jako takový už je tuctový a dnes pořád omílaný a na Palahniuka příliš snadný a laciný (ačkoli co se týče lacinosti, stále neklesl na takové dno jako v Tvém překrásném já).

V tom možná můžeme vidět i ztrátu dalšího jeho atributu: Nejistoty ve zvratech. Čekáte pointu? Pokud se dá konec Dne přizpůsobení vůbec považovat za pointu, pak o rádoby zvratech víte už od dobré čtvrtiny či poloviny knihy. Kde je nejistota Zalknutí nebo Neviditelných příšer, kde nikdo není tím, kým se zdá být.

Jakkoli negativně mohou mnohé výroky vyznívat, Den přizpůsobení značí návrat na správnou cestu. Po posledních Palahniukovských pokusech jde o značné zlepšení. Alespoň něco, protože ignorovali-li jste autorovu tvorbu posledních let a zkusíte-li Den přizpůsobení po abstinenci od takové Ukolébavky, nebudete věřit, do jakého průměrného sajrajtu jste se to nechali zavést.

Originální název: Adjustment Day
Český název: Den přizpůsobení
Autor: Chuck Palahniuk
Překlad: Richard Podaný
Počet stran: 392
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Odeon, Praha 2018
Doporučená cena: 399 Kč



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..